Článek
Pracovníci distribučního centra firmy Amazon na newyorském Staten Islandu vešli do historie. V ostře sledovaném hlasování se vyslovili pro vytvoření odborové organizace. Vůbec poprvé se tak na americké půdě povedlo dotáhnout snahy o založení odborů ve firmě Amazon, která je v zemi druhým největším zaměstnavatelem.
Hlasování se týkalo jen jednoho z více než stovky podobných center. Může ale spustit lavinu. Dosud se totiž firmě Amazon dařilo podobné snahy o založení odborů různými způsoby zažehnat. „Naši zaměstnanci mají na výběr, zda si založit odbory, či ne,“ řekla k tomu před hlasováním tisková mluvčí Amazonu. „Tuto možnost měli vždycky. Naše společnost si myslí, že odbory nejsou pro naše zaměstnance ta správná cesta. Chceme se zaměstnanci jednat napřímo, aby pro ně práce v Amazonu byla radostí.“
David porazil Goliáše
Minimálně v distribučním centru označovaném „Amazon JFK8“ byli ale pracovníci jiného názoru. Pro založení odborové organizace jich bylo 2654 , zatímco hlasů proti bylo 2131 při 58procentní účasti. Oproti předchozímu podobnému hlasování to byl překvapivě jednoznačný výsledek. Definitivní bude až po zapracování případných stížností obou stran. To ale nebránilo odborářům, aby své vítězství – mnoha odborníky označované za klíčové – oslavili.
Nadšení podporovatelé sledují, jak hlavní organizátor Chris Small otevírá po vyhlášení výsledků šampaňské.
„Chceme poděkovat Jeffu Bezosovi, že letěl do vesmíru,“ vtipkoval Smalls během oslav na adresu miliardáře Bezose, zakladatele a bývalého šéfa firmy Amazon. „Protože zatímco on byl nahoře, my jsme organizovali odbory.“
Vítězství odborového hnutí na Staten Islandu je nejpřekvapivější vítězství Davida nad Goliášem, jaké jsem kdy viděl.
„O pracovních podmínkách píšu 25 let a vítězství odborového hnutí zaměstnanců Amazonu na Staten Islandu je zdaleka nejúžasnější a nejpřekvapivější vítězství Davida nad Goliášem, jaké jsem kdy viděl,“ reagoval novinář Steven Greenhouse. Domnívá se, že se může jednat o vítězství historické, které ovlivní pracovníky v dalších firmách: „Mohou se americké odbory a zaměstnanci vůbec nějak chopit tohoto historického okamžiku a přetavit jej ve větší vlnu?“
V USA jsou odborová hnutí značně kontroverzním tématem. Podle průzkumů by si přibližně polovina Američanů přála pracovat v zaměstnání, kde by je reprezentovaly odbory. Ve skutečnosti ale odborové organizace v Americe zastupují jen 10 procent pracovníků. Řada velkých firem proti odborům aktivně bojuje, a to pomocí praktik na hraně i za hranou legality. Jen v roce 2021 utratila firma Amazon za protiodborářské právní konzultace 4,3 milionu dolarů (přes 90 milionů korun).
„Není chytrý, uděláme z něj tvář odborů“
Zatím nejúspěšnější hnutí za založení odborů v rámci amerického Amazonu začalo nenápadně na začátku pandemie v březnu 2020. Jeden z předáků pracujících v newyorském distribučním centru, Christian Smalls, považoval za naprosto nedostatečná opatření, která firma Amazon proti šíření viru přijala: „Jeli dál, jako kdyby se nic nedělo,“ řekl později Smalls v rozhovoru. „Nebyly mezi námi žádné rozestupy. V kantýně jsme seděli jeden vedle druhého.“ Když se mezi pracovníky začaly šířit informace o tom, že někteří kolegové museli kvůli nákaze zůstat doma, rozhodl se Smalls spolu s kolegou zorganizovat koncem března improvizovanou protestní akci.
Malá akce vyvolala v rámci firmy ohromnou reakci. „Společnost Amazon vytvořila operační tým zahrnující 10 oddělení, včetně Global Intelligence Program, bezpečnostní skupiny, v níž pracuje mnoho vojenských veteránů,“ zjistily New York Times. Podle zveřejněných soudních dokumentů společnost jmenovala „velitele incidentu“ a při „odvracení narušení provozu“ se spoléhala na „příručku reakce na protesty“ a „příručku pracovních aktivit“. „Nakonec bylo zalarmováno více vedoucích pracovníků – včetně 11 viceprezidentů Amazonu –, než kolik pracovníků se protestu zúčastnilo.“
Není chytrý ani výmluvný. Uděláme z něj tvář celého odborářského hnutí.
Firma Amazon krátce nato Smallse propustila. Oficiálně to zdůvodnila tím, že Smalls při protestech nedodržel protipandemická opatření. To přitom zpochybňovali i lidé zevnitř korporace: „Ale no tak, pan Smalls byl venku, nechoval se agresivně a dodržoval rozestupy,“ protestovala nejmenovaná pracovnice personálního oddělení. „Když jej propustíme, bude to vypadat, jako že se mu mstíme,“ dodala.
Ale šéf právního oddělení na to měl jasný názor. Prosadil, aby byl Smalls exemplárně potrestán: „Není chytrý ani výmluvný, a pokud se tisk bude chtít zaměřit na nás versus na něj, budeme mít mnohem silnější PR pozici, než když budeme už po několikáté vysvětlovat, jak se snažíme chránit zaměstnance,“ napsal tehdy hlavní právní zástupce společnosti Amazon David Zapolsky. „Udělejte z něj nejzajímavější část příběhu, a pokud možno z něj udělejte tvář celého odborového hnutí.“
Jeho věta unikla na veřejnost a vyvolala ostré reakce. Zapolsky – mimochodem jeden z viceprezidentů Amazonu – se za svá slova částečně omluvil: „Cloumaly mnou emoce a udělal jsem chybu.“ Tehdy ještě netušil, jak velkou.
Právě jeho ostrá slova totiž Christian Smalls označil za zlomový bod. „Od té chvíle jsem si řekl, že s nimi vytáhnu do boje,“ uvedl v rozhovoru pro Wall Street Journal. Tehdy jednatřicetiletý – a čerstvě nezaměstnaný – otec dvou malých dětí se rozhodl docílit založení odborů v distribučním centru Amazon JFK8.
Boj proti odborům je „válka“
Proč vlastně velké firmy v USA proti odborům tolik bojují? Hlavní důvod je celkem jednoduchý: peníze. Ve firmách, kde jsou zaměstnanci reprezentováni odboráři a mají možnost kolektivního vyjednávání, jsou vyšší mzdy. Po zohlednění povolání, pozice, věku, zkušenosti, etnicity, genderu a odpracovaných let vychází platové podmínky o 13 % lépe.
Tuto statistiku ale mnoho amerických zaměstnanců vůbec nikdy neuslyší. Naopak, na týmových setkáních, která jsou pro zaměstnance povinná, jim budou jejich nadřízení naznačovat, že po vzniku odborů by naopak mohli mít méně peněz, než mají nyní.
Pro většinu firem stoupnou náklady v případě založení odborů o přibližně 25 %.
„Zaměstnavatelé obvykle zaměstnancům zdůrazňují, že po založení odborů by proces kolektivního vyjednávání začal od nuly, a není tedy zaručeno, že by jim neklesl plat,“ popisuje běžnou taktiku zpráva Economic Policy Institute. „Ale na pracovišti, kde nepůsobí odbory, se mzdy vždy vyjednávají od nuly. Je pravděpodobné, že mzdy na pracovišti, kde nepůsobí odbory, představují nejnižší mzdu, o které si vedení myslí, že ji může zaplatit, a přesto přilákat zaměstnance.“
To ostatně vyplývá i z odhadů americké poradenské firmy Labor Relations Institute, která nabízí americkým firmám rady ohledně toho, jak zabránit vzniku odborů na pracovišti. Její prezident Phillip Wilson uvedl, že „pro většinu firem se odhaduje 25% zvýšení nákladů v případě, že k založení odborů dojde.“
Jak se v USA rozbíjejí odbory
Boj proti odborovým hnutím má ve Spojených státech dlouhou a pohnutou historii. Na přelomu 19. a 20. století nebyly výjimkou i násilné střety. V první polovině 20. století zase některé firmy najímaly falešné organizátory odborů, kteří snahy o kolektivní vyjednávání sabotovali zevnitř. Teprve v roce 1935 bylo právo na odbory jasně uzákoněno na federální úrovni pro všechny zaměstnance.
Moderní rozbíjení odborových organizací (anglicky union busting) se tak soustředí hlavně na to, aby k této volbě vůbec nedošlo. A pokud už k ní dojde, aby dopadla ve prospěch možnosti „ne“. V 80. letech už existovalo přes 1500 poradců a dnes je „pracovní poradenství“ běžnou součástí služeb, za které firmy platí odhadem 340 milionů dolarů ročně. Nejen na základě jejich rad pak firmy využívají legální taktiky, taktiky na hraně legality i metody postavené mimo zákon.
V rétorice protiodborových konzultantů je firma, jejíž zaměstnanci usilují o založení odborů, ve válce, v boji o své přežití. „V posledních třech desetiletích se militantní odpor zaměstnavatelů proti odborovému sdružování v USA změnil ve válečná tažení,“ všímá si John Logan z London School of Economics. „Odbory v této válce často končí na straně poražených.“ V mnoha ohledech jde totiž o asymetrickou válku. Zaměstnavatel má na své straně řadu výhod, které může v boji proti založení odborů využít.
Dávejte pozor, zda se zaměstnanci nebaví o věcech jako mzda, se kterou se dá přežít.
Uniklé video firmy Amazon z roku 2018 ukazuje, jak vážně tato ohromná společnost boj proti organizování odborů bere. Je určeno manažerům Amazonu, kterým vysvětluje, jaké varovné známky „organizačních pokusů“ by měli sledovat a hlásit. Jedním ze slovních spojení, na která mají dávat pozor, je třeba „mzda, se kterou se dá přežít“ (living wage).
Jak poznamenává komik a komentátor John Oliver, který na problém neférového boje proti odborům upozornil v roce 2021: „Je docela výmluvné, že video uvádí diskuzi zaměstnanců o platu, ze kterého se dá vyžít, jako příklad varovného znamení.“
Tréninkové video také názorně předvádí, jak obejít zákonný zákaz vyhrožování: „Nikdy byste nevyhrožovali, že zavřete budovu jen proto, že se zaměstnanci přidali k odborům. Ale možná budete muset mluvit o tom, že existence odborů by mohla ublížit inovacím, což by mohlo poškodit náklonnost zákazníků, což by v konečném důsledku mohlo ohrozit další existenci této budovy.“
Teplé jídlo, vášnivé debaty a virální zatčení
Vraťme se zpátky na newyorský Staten Island začátkem roku 2020. Chris Smalls je nezaměstnaný, firma Amazon jej vyhodila, zpochybnila jeho inteligenci a rozhodla se z něj udělat odstrašující příklad, jak to končí, když se někdo pokusí organizovat nějaké protesty. Jak založit odbory v ohromné firmě, která odbory nechce a má k dispozici prakticky neomezené prostředky?
Amazon navíc neplatí své pracovníky špatně. V New Yorku dostávají 18 dolarů na hodinu, což je více než dvojnásobek minimální mzdy. I to zpočátku hodně lidí odrazovalo od toho, aby se do zakládání odborů pouštěli.
Od samého počátku se Smalls záměrně rozhodl pro jiný postup, než jaký volí tradiční odborové organizace. „Chtěl ukázat, že on a jeho tým organizátorů – současných i bývalých zaměstnanců Amazonu – znají tento podnik skrz naskrz. A že on i ostatní organizátoři vědí, co zaměstnanci Amazonu vlastně potřebují,“ vysvětluje Steven Greenhouse. „Udělal z odborů zábavu. Zveřejňovali videa na TikToku, připravovali pikniky a občerstvení, dodávali zaměstnancům na pracoviště pizzu zdarma.“ A mluvili o konkrétních problémech zaměstnanců Amazonu, například o všudypřítomném sledování všech pracovníků a podrobném měření jejich výkonnosti, kvůli kterým si zaměstnanci často ani nemohli dojít na záchod.
Práce v distribučních centrech Amazon bývá náročná na rychlost. Činnost pracovníků je přesně sledována počítačem a každá odchylka od normy je započítána do hodnocení.
Prakticky denně byl Chris Smalls a jeho spolupracovníci na parkovišti u centra. Někteří z nich v té době pracovali pro distribuční centrum, a Smallsovo hnutí tak mělo neustálý kontakt s pracovníky.
Své snahy Smalls financoval z veřejné sbírky GoFundMe a díky pomoci dobrovolníků, rodiny a známých. Navzdory varování se rozhodl nespojit se s nějakou ze zavedených organizací. Smalls se v mládí snažil prosadit jako rapper, ale tuto kariéru prý opustil právě kvůli narození dvojčat, chlapečka a holčičky, kterým je nyní devět let.
Pak pracoval v různých skladech, než se přihlásil k Amazonu. Firma jej zaujala důrazem na techniku a až do pandemie zde byl poměrně spokojený, vypracoval se na supervizora směny. Ve svém novém boji proti mašinérii se v roce 2020 opět rozhodl vydat svou vlastní cestou, která mu kromě popularity vynesla i řadu kritiků.
Smallsův cíl byl velmi ambiciózní. Jeho nově založená organizace Amazon Labor Union se zaměřila na distribuční centrum, kde byl původně zaměstnán. Pracuje tam asi deset tisíc zaměstnanců, což znamenalo, že organizátoři museli oslovit a přesvědčit tři tisíce lidí, aby měli vůbec šanci rozjet hlasování. Smalls ale připomíná, že v New Yorku mají odbory nadprůměrnou podporu. Navíc to byl jeho původní sklad, nechtěl působit jako outsider.
Vytrvalá kampaň udělala z mladého nezaměstnaného aktivisty lokální celebritu. Když koncem února 2022 firma Amazon na Smallse zavolala policii a ta jej zatkla pro neoprávněné vstupování na cizí pozemek, bylo mediální vyznění celkem jednoznačné: „Firma Amazon nechala zatknout aktivistu, který se snažil zaměstnancům donést oběd zdarma.“ Smalls byl později propuštěn a jeho případ je prozatím odložen.
Důraz na jídlo pro zaměstnance se prolínal s dalším aspektem hlasování. Více než polovinu pracovníků v distribučním centru tvoří podle odhadů aktivistů imigranti. A ti mají často konkrétní obavy i specifické potřeby.
Zaměstnanci Amazonu podporující založení odborů čekají na výsledky hlasování.
„Mluvím francouzsky, arabsky, anglicky a třemi africkými jazyky,“ popisuje Brima Sylla, pětapadesátiletá zaměstnankyně Amazonu, která pomáhala organizovat kampaň za založení odborů. „Znalost jazyků mi usnadnila komunikaci s přistěhovalci uvnitř budovy. A je nás tu v Amazonu hodně – Senegalci, Nigerijci, Liberijci, Ghaňané, Alžířané, Egypťané, Libanonci, Pákistánci, Albánci, Poláci, Filipínci, Malajci a spousta Latinoameričanů.“
Právě imigranti se podle ní obvykle bojí, že by kvůli aktivismu mohli přijít o práci: „Jako přistěhovalci nechceme ohrozit svá pracovní místa. Proto jsem byla zpočátku velmi opatrná – zpočátku jsem si ani nebyla jistá, jestli si mám vzít tričko Odborového svazu Amazonu (ALU). Teprve později, když to začalo nabírat na obrátkách, jsem začala nosit tričko ALU. Vždycky jsem ale dělala svou práci profesionálně a dbala jsem na to, abych neporušila žádná pravidla, proto jsem o odborech mohla mluvit jen o přestávkách nebo po práci.“
V neposlední řadě se aktivisté ALU poučili z toho, jak obvykle protiodboroví konzultanti operují. „Obrátili jsme interní systémy proti nim. A to způsobem, který by nezvládli ani někteří manažeři Amazonu,“ popisuje šestadvacetiletý Connor Spence, jak pomáhal identifikovat utajené pracovníky, jejichž cílem bylo nabourávat odborové snahy a šířit nejistotu.
„Jejich úkolem je operovat ve skrytu,“ řekl Spence o poradcích. „Když prozradíte, kdo jsou, velmi jim to ztíží jejich práci.“ Nejenže kolegům ukázal, kdo tito protiodboroví poradci jsou. Ukázal také, kolik za svou práci berou. „Když jsme kolegům ukázali, že jejich oblíbená poradkyně si jen za týden práce řekla 20 tisíc dolarů (skoro půl milionu korun), cítili se podvedeni,“ popisuje Spence. „Ptali se, jak do háje dostala takovou práci. To byl asi nejlepší způsob, jak poradce zdiskreditovat.“
Přidají se další?
Týden před důležitým hlasováním byl organizátor Chris Smalls optimistický: „Máme teď několik příležitostí,“ připomněl další hlasování, které proběhne 25. dubna v jiném distribučním centru. „Jestli prohrajeme, není to konec, ale naopak začátek. Doufám ale, že uspějeme už na první pokus.“
Amazon ze mě chtěl udělat tvář odborového hnutí. No, máte, co jste chtěli.
A podařilo se. O nečekaném vítězství se mluví už nyní jako o přepsání možností práce v USA nebo jako začátku nové vlny. „Vidíme začátek znovuzrození hnutí amerických pracovníků. A bylo načase,“ zdůrazňuje Robert Reich, právník a bývalý americký ministr práce. „Pracovníci potřebují vyšší platy a bezpečnější pracovní podmínky. Amazon je druhý největší zaměstnavatel v USA a sype ohromné množství peněz, aby neférově a nelegálně bojoval proti odborům.“
Chris Smalls a jeho spolupracovníci oslavují první vítězství.
První úspěch může pochopitelně povzbudit další pracovníky nejen v jiných distribučních centrech, ale také v jiných firmách. Na druhou stranu může naopak neúspěšné kolektivní vyjednávání další pokusy o založení odborů zbrzdit.
Tak či tak se viceprezidentovi Amazonu splnilo jeho přání. „Amazon chtěl, abych se stal tváří odborového hnutí. No, máte, co jste chtěli,“ pogratuloval firmě Smalls. Při kolektivních vyjednáváních bude prý požadovat zvýšení mzdy na 30 dolarů ze současných 18 a lepší pracovní podmínky. Distribuční centra Amazonu jsou totiž pověstná tím, že tam zaměstnanci průměrně nevydrží ani rok.
Firma Amazon tvrdí, že díky absenci odborů může lépe a rychleji inovovat. Nyní bude muset najít způsob, jak inovovat navzdory – nebo ve spojení – s kolektivem pracovníků.
