Článek
Informace i záběry si můžete i poslechnout a prohlédnout v úvodní videoreportáži.
Díváte se na další start rakety Falcon 9, která zažehla své motory krátce před jednou hodinou odpolední středoevropského času na kosmodromu Vandenberg v Kalifornii. A i tentokrát vynáší na oběžnou dráhu Země náklad přepisující historii vesmírného průzkumu – satelit, který poprvé zmapuje téměř všechnu vodu na zemském povrchu.
Svůj úkol má zakódovaný i ve svém názvu SWOT, což je zkratka pro Surface Water and Ocean Topography, tedy mapování povrchové vody a oceánů. Jedná se o společný projekt americké NASA a francouzské kosmické agentury CNES, do kterého přispěl i kanadský úřad CSA a britská UK Space Agency.
„SWOT je mise o vodě. Bude sledovat skoro všechnu povrchovou vodu na planetě Zemi. Vodu, kterou pijeme, kterou používáme na úrodu a která pohání naše počasí jako bouřky a deště. Vodu, která reguluje energii Zemi, která zmírňuje naše klima a která se vzdouvá z moře, zaplavuje naši půdu a mění naše pobřeží. Všechna tato voda bude sledována družicí SWOT během jedné mise a poprvé téměř kompletně po celé zeměkouli,“ vysvětlovala na prezentaci mise před měsícem doktorka Nadya Vinogradova Shiffer, ředitelka Programu fyziky oceánů z NASA.
Průběh mise
Po vynesení na nízkou orbitu bude dvoutunová sonda nejdříve šest měsíců provádět ve výšce 857 kilometrů postartovní kontroly a kalibrace. A teprve potom se pomocí osmi vlastních trysek čerpajících palivo z membránové tlakové nádrže dopraví na cílovou dráhu 890 kilometrů. V této výšce pak zahájí svou tříletou misi, při které bude schopna ve vysokém rozlišení sledovat přes 90 procent povrchové vody na planetě.
„Globální pohled satelitu SWOT nám umožní sledovat koloběh vody a jeho narušení. Coby kompletní proces. Oboustranně – jak z pohledu zásob v oceánu, tak poptávky a spotřeby vody na pevnině,“ doplnila vědkyně zapojená i v této misi.
Na centimetry přesné měření vodních ploch i toků
Vodní plochy jako řeky a jezera a změny výšek jejich hladiny už dříve sledovaly třeba satelity Jason, ale jen na vybraných místech. Jejich následovník SWOT však dokáže rozlišit všechny řeky širší než 100 metrů, jezera i nádrže nad šest hektarů, či dokonce oceánské proudy a víry o průměru pouhých sedmi kilometrů, a to díky pokročilé technologii mikrovlnného radaru, který má na palubě.
S jeho pomocí bude měřit výšku vodních hladin na centimetry přesně a zároveň umožní vědcům lépe pochopit, jak zásobárny vody ovlivňuje změna klimatu a naopak i jak třeba právě oceánské víry současnou klimatickou krizi zpomalují.
„Oceány sehrávají při změně klimatu opravdu důležitou roli. Absorbují hodně tepla a stejně tak i hodně uhlíku. Takže my generujeme oxid uhličitý v průmyslu spalováním fosilních paliv a dalšími změnami na zemském povrchu. Nějaká část jde do oceánů a nějakou na pevnině absorbují stromy. Další pak zůstává v atmosféře. A to, jak moc voda v oceánu cirkuluje, ovlivňuje to, kolik uhlíku ještě dokážeme zvládnout,“ dodala na tiskové konferenci před startem Katherine Calvin, hlavní poradkyně NASA pro klima.
„A stejný proces se vztahuje na teplo. Zatímco se otepluje, oceány dost tohoto tepla absorbují. Takže lepší pochopení procesu mísení vody v oceánu nám pomůže pochopit, i kolik tepla a uhlíku ještě zvládneme. A to je opravdu důležité k pochopení budoucí změny klimatu i toho, jak ji aktivity člověka ovlivní,“ uvedla dál odbornice.
Kávový efekt
Oceánské víry vstřebávají oxid uhličitý a teplo do svých hlubších vrstev na stejném principu, jako když člověk vmíchává krémovou pěnu do kávy. Stejně jako ta i mořská voda může dojít do bodu, kdy bude nasycená dost, a vědci se dokonce obávají opačného efektu.
„Schopnost oceánu přemisťovat a ukládat teplo je to, co ve skutečnosti lidstvo chrání od toho, aby zažilo plný dopad globálního oteplování. Až dodnes. A největší otázkou věd o klimatu dneška je, jak dlouho to ještě bude dělat? Co je tím bodem zvratu, ve kterém oceány zpomalí toto vstřebávání tepla a začnou tuto energii vypouštět zpět do atmosféry, odkud přišla?“ vznesla palčivou otázku doktorka Nadya Vinogradova Shiffer.
SWOT by mezi jinými předpověďmi mohl poskytnout lidstvu i tento odhad a nastínit, zda současné environmentální cíle na zvládnutí klimatické krize stačí. Může ale nabídnout pomoc třeba i při hospodaření s vodou v regionech postižených suchem.
Jak miliardová družice funguje a kdo ji platí
Data složená z radarových snímků jednotlivých výsečí planety bude družice posílat nejméně dvakrát za každých 21 dní. Jejich rozlišení by podle NASA mělo být desetkrát větší než u jiných monitorovacích technologií dneška. A to díky tomu, že signál, který mikrovlnný radar SWOT pulzuje k zemskému povrchu, přijímají dvě antény umístěné na opačných koncích desetimetrového ráhna satelitu.
První návrh sondy v rámci mezinárodní spolupráce vznikl už v roce 2006. Později byl doporučen k realizaci a v roce 2014 podepsaly agentury NASA a CNES dohodu o spolupráci na vývoji, startu i provozu. Tou dobou se odhadovaly náklady projektu do jedné miliardy dolarů, přičemž nakonec dosáhly zhruba 1,2 miliardy a Spojené státy platí asi dvě třetiny.
Zakázku na vynesení družice získala firma SpaceX v roce 2016 a za start si naúčtovala 112 milionů dolarů. Tehdy šlo o její třetí nasmlouvaný kontrakt s NASA, pokud se tedy nepočítají objednávky na dopravu zásob i astronautů na Mezinárodní vesmírnou stanici. Prvním kontraktem byla právě třetí družice typu Jason pro monitorování výšky hladin oceánů v roce 2012 a v roce 2014 texaská firma získala i zakázku na vynesení teleskopu TESS, sledujícího planety mimo Sluneční soustavu.
