Článek
V úvodní videoreportáži tohoto článku se můžete podívat na vzorky, které Americký vesmírný úřad dokázal na Zemi dopravit ze 190 milionů kilometrů vzdáleného asteroidu. Sonda OSIRIS-REx velká asi jako SUV, která stála miliardu dolarů, na svou cestu vyrazila 9. září 2016 a planetky Bennu se dotkla 21. října 2020. Odebraný prach a horniny pak v návratové kapsli shodila na poušti v Utahu letos 24. září.
Největší vesmírná mise tohoto druhu
Celá mise tam a zpět byla dlouhá přes sedm miliard kilometrů a trvala sedm let, a to jenom kvůli šesti sekundám, které unikátní loď strávila na povrchu kosmického tělesa. Tolik jí totiž stačilo, aby pomocí speciálního Touch And Go Sample Acquisition Mechanism (TAGSAM) rozvířila prach a nabrala jej do odběrové schránky. A přestože se její dvířka hned nedovřela a materiál pár hodin unikal ven, NASA věří, že odebrala 250 gramů – plus minus 101 gramů.
Informace i záběry si lze poslechnout i prohlédnout v úvodní videoreportáži.
I kdyby však Američané odebrali „jen“ 149 gramů, pořád by splnili svůj cíl 60 gramů a jejich první návrat vzorků z asteroidu by stále byl největším na světě. Takovou misi totiž dosud zvládli pouze Japonci, kteří v červnu 2010 přivezli z planetky Itokawa méně než miligram a v prosinci 2020 z Ryugu asi 5,4 gramu částic.
NASA ani po více než dvou měsících zatím stále neupřesnila, kolik horniny získala, už teď ale po troškách posílá vzorky ke zkoumání 200 odborníkům po celém světě. Už teď se ví, že jsou bohaté na uhlík, a zřejmě tak i na organické molekuly.
Jak mise k největšímu vzorku z asteroidu probíhala a co NASA o Bennu ví?Video: Jan Marek
Britové věří, že ze lžičky prachu vyčtou tajemství našeho vzniku
Celkem 100 miligramů získalo k analýze také Přírodopisné muzeum v Londýně. A jeho badatelé věří, že i z této „lžičky“ mohou odhalit ještě více o původu Sluneční soustavy, životu na Zemi a dalších zásadních otázkách.
„Asteroid Bennu se zformoval před 4,5 miliardy let, když Sluneční soustava byla jen vířící kotouč prachu a plynu a mladé Slunce se teprve začínalo rodit. A tak nám jeho zkoumání dokáže říct, co byla tato oblast formující planety zač. Proto byl cíl mise NASA s názvem Osiris-REX dostat se k asteroidu Bennu, odebrat vzorek z povrchu a dovézt jej zpátky na Zemi, abychom mohli odpovědět na otázky týkající se našeho původu,“ říká v reportáži SZ Tech vedoucí planetární vědkyně Sara Russellová.
Země v ohrožení
NASA ale nevybrala právě tuto planetku „jenom“ proto, aby se lidé dozvěděli více o původu Země a celého planetárního systému. Pro americký vesmírný úřad je důležité zjistit co nejvíc informací i o ní samé a také její trajektorii, protože pro lidstvo představuje bezpečnostní hrozbu.
„Ta mise má i nějaké další cíle. Myslíme, že asteroid Bennu je možná nejrizikovější objekt pro Zemi ve Sluneční soustavě, protože je šance, velice malá šance, že může jednou zasáhnout naši planetu. Takže jsme chtěli zjistit jeho oběžnou dráhu a také pochopit jeho složení, aby pro případ, že bychom ho odkláněli, věděli, s čím máme tu čest,“ dodává v úvodním videu tohoto článku šéfka výzkumného týmu.
Odkud se na Zemi vzala voda?
Britský vědecký tým rovněž věří, že by Bennu mohl ve svých minerálech zadržovat i mimozemskou vodu.
„My se v Přírodopisném muzeu specializujeme na obor mineralogie mimozemských materiálů. Takže budeme používat věci jako rentgenovou difraktometrii a elektronové mikroskopy, abychom se podívali, z čeho přesně je vzorek složený. Zatím jsme viděli, že to je hornina opravdu bohatá na vodu. Je tvořená většinou z jílů, které umí vodu zachytávat ve své struktuře. A to nám říká, že ten asteroid mohl být formovaný z ledu, poté se zahříval, led se rozpouštěl a vytvořil tuto kapalinu, která interagovala s horninou. A také vidíme dost jiných minerálů. Jako sulfidy a magnetidy,“ vysvětluje dál v reportáži Russellová.
Podle badatelů z Londýna existuje i teorie, že voda se na Zemi před 4,5 miliardy let dostala právě spolu s asteroidy.
„Jednou z věcí, které jsme chtěli prozkoumat, bylo, zda tam voda pořád bude, nebo se v podstatě dehydratuje tím, že bude kosmu. A zatím to vypadá, že tam stále uvězněná je. Takže je to pořád vlhký kámen, a to je jeden z důvodů, proč je důležité dělat návratové mise se vzorky spíše než se spoléhat na meteority, které padají na zemi, abychom se z nich učili o mimozemských materiálech. A je to proto, že o tomto vzorku přivezeném z Bennu víme, že to je vzorek ve stejném stavu, v jakém byl na tom asteroidu. Neměl šanci interagovat s atmosférou Země a třeba absorbovat vodu z naší planety, protože byl uložen v opravdu, opravdu striktně čistém prostředí s dusíkem,“ doplňuje vedoucí planetární vědkyně.
„Když se formovala Země, bylo to nejspíš opravdu, opravdu horké a většinu vody by to odpařilo, takže je možné, že svou vodu získala, protože ji bombardovaly asteroidy jako Bennu, které tak vodu dostaly na zemský povrch,“ říká v úvodním videu tohoto článku.
Roky bádání, které za to stojí
Přírodopisné muzeum v Londýně, kde Russellová a její tým působí, bylo jednou z celkem čtyř britských vědeckých institucí, které obdržely americké vzorky asteroidu. Dalšími jsou Univerzita Oxford, Manchester a Open University z hrabství Buckinghamshire.
Britští vědci předpokládají, že když i samotné získání vzorků z Bennu zabralo skoro přesně sedm let, potrvá jim ještě dlouhé roky, než všechny své otázky zodpovědí. Za ten čas a práci to podle nich ale stát rozhodně bude.
„Máme před sebou tolik práce. Teprve jsme ten vzorek obdrželi a velice se těšíme, až na něm začneme pracovat. Doufáme, že zjistíme, kolik přesně vody ve vzorku je a jaký má na něj vliv. Také chceme vidět, jestli budeme zkoumat i zrnka, která vodou ovlivněna nebyla, ale byla jen částicemi prachu, které obíhaly v takzvaném protoplanetárním disku, ještě než se vůbec zformoval samotný asteroid. Tím bychom se podívali zpět v čase na začátky Sluneční soustavy. A možná ještě dál, když se dostaneme i k zrnkům, co se formovala okolo hvězd, které jsou našimi předky. Ale všechna tahle práce nám zabere ještě měsíce a roky. Takže před sebou máme hodně práce,“ dodává Russellová na závěr reportáže.
