Video: Nejsilnější raketa lidstva odstartovala k Měsíci. Zažehla program Artemis

Ve videopřenosu v úvodu tohoto článku se díváte na tu nejsilnější vesmírnou raketu, kterou lidstvo disponuje a chce i s modulem (čili lodí s nákladem na její špici) poslat na tu nejdůležitější misi – první cestu k Měsíci v rámci programu Artemis. Ten má završit návratem člověka na Měsíc i vybudováním oběžné lunární stanice.

Z plošiny floridského Mysu Canaveral vzlétla ve středu ráno v 7:47 SEČ, tedy o 43 minut později oproti původně plánovanému startu, a to kvůli technickým překážkám. NASA měla nicméně startovací „okénko“ rozvržené až na dvě hodiny, než by zážeh odložila znovu úplně.

Raketa SLS (Space Launch System) měří na výšku přes 98 metrů a k přirozené družici Země dokáže vynést skoro 27 tun nákladu. Je to o třetinu méně, než kolik zvládl její předchůdce z dob misí Apollo – legendární nosič Saturn V měřící více než 110 metrů. Oproti němu ale váží 2600 tun, tedy o 300 tun méně, a má o 15 procent větší tah.

Modul Orion na špici raketového nosiče měří na výšku přes tři metry a s průměrem pěti metrů může pojmout až šest astronautů. Teď ale k Měsíci letí prozatím bez posádky. Mise Artemis 1 má totiž nejdřív prověřit všechny důležité systémy lodi, rakety a metody a postupy amerického kosmického úřadu a jeho řídicího střediska. Až poté mohou následovat další lety s posádkou a finální návrat člověka na Měsíc po více než půl století od programu a misí Apollo.

Kvůli tomu jsou také na palubě lodi tři figuríny, které jsou vyrobené z materiálů napodobujících lidské kosti, měkké tkáně a orgány dospělé ženy. Dvě z nich mají být vybaveny 5600 senzory a 16 detektory pro sledování úrovně radiace, zatímco třetí zase otestuje ochrannou vestu z Izraele.

NASA a její technici se na start připravují už přes dva měsíce, během kterých se museli potýkat nejen s technickými problémy, ale i dvěma hurikány a tedy i dvěma přesuny SLS s Orionem ze startovací rampy do hangáru a zpět.

První dva pokusy o start, 29. srpna a 3. září, americký vesmírný úřad přerušil kvůli netěsnícímu palivovému potrubí a dalším technickým překážkám, které se už ale údajně podařilo vyřešit.

Koncem září pak NASA raketu s modulem přemístila zpět do hangáru kvůli hurikánu Ian. A další plánovaný termín startu - minulé pondělí - odložil zase prudký déšť a další hurikán Nicole. Inspekce po bouři ukázala, že se na Orionu uvolnilo těsnění, které ale technici vyměnili. Problém se tím podle agentury sice kompletně nevyřešil, pro let to ale údajně představuje jen malé riziko, a proto ho odložila o dva dny na středeční ráno.

„Je to nejbezpečnější vesmírné plavidlo, které se pro astronauty kdy vyrobilo. S misí Artemis 1 také poletí dál, než jsme kdy letěli – přes 64 tisíc kilometrů za Měsíc, a my jsme nadšení, že to můžeme sledovat,“ uvedla na srpnové tiskové konferenci Kelly DeFaziová, která řídila výrobu Orionu americkou společností Lockheed Martin.

„V nejvzdálenějším bodě bude loď více než 467 tisíc kilometrů od Země, než se začne vracet domů, a jedná se také o první misi kvalifikovanou jako s posádkou za více než 50 let,“ doplnil Mike Sarafin, manažer mise za úřad NASA.

Raketa SLS vděčí za svou rekordní sílu čtveřici motorů RS-25, jež vynášely i legendární raketoplány – její centrální stupeň má ale nyní o jeden motor navíc. Důležité jsou však i dva přídavné nosiče po bocích SLS, kterými se od Saturnu V odlišuje. Ty se po dvou minutách a 12 sekundách letu oddělí a za osm minut a 20 sekund udělá to samé i centrální stupeň, po spálení paliva. Zbyde jen horní stupeň, nesoucí druhou klíčovou část testovací bezpilotní mise – loď Orion.

„Tohle je testovací let a není bez rizik. Ta jsme ale analyzovali nejlépe, jak jsme mohli, a také jsme je minimalizovali, jak jsme mohli. Orion ale budeme namáhat nad rámec toho, pro co byl navržen. Chceme si totiž být jistí, že všechno funguje perfektně a rozumíme i všem rizikům. A z tohoto testu se toho dost dozvíme,“ vysvětlil na srpnové tiskové konferenci i Bob Cabana, zástupce ředitele NASA.

„Tepelný štít na její zadní části nám například ukáže, jak jsme materiál z dob misí Apollo dostali novou metodou výroby i do 21. století,“ uvedla jeden z přínosů mise DeFaziová z Lockheed Martin.

Asi nejzásadnější díl Orionu – Evropský servisní modul (ESM) – pro NASA nedodala americká firma, ale Evropská kosmická agentura (ESA). A k jeho spuštění a testování dojde po dvou hodinách a šesti minutách od startu.

To už loď rozvine solární panely a dva přídavné zážehy horního stupně ji vynesou do patřičné výšky. Poslední část rakety SLS se tak rovněž oddělí a Orion zažehne i vlastní motor, který je součástí Evropského servisního modulu (ESM), a to vedle zásob kyslíku a vody pro budoucí astronauty. NASA v budoucnu výměnou za tuto klíčovou část korábu vynese k Měsíci i astronauty ESA.

Loď s figurínovou posádkou by pak měla během 26 dní obkroužit Měsíc po translunární dráze, tedy ve tvaru osmičky, celkem třikrát – a na Zemi se vrátit 11. prosince. Dopadnout má do Tichého oceánu a její vylovení z vody bude také předmětem testování. Data získaná při testovací misi potom NASA využije při pokračování programu Artemis.

V rámci mise Artemis 2 by si v květnu roku 2024 měla SLS s Orionem stejný let zopakovat, ale už s živou posádkou. A koncem roku 2025, už v rámci mise Artemis 3, se plánuje i přistání astronautů – tedy první ženy a člověka jiné barvy pleti – na povrchu Měsíce.

Součástí programu Artemis je ale i postupná stavba vesmírné stanice Gateway na lunární oběžné dráze. Základ budou tvořit dva moduly sestavené na Zemi, které už v listopadu 2024 odstartují v raketě Falcon Heavy od SpaceX. Astronautům na orbitě Měsíce poskytnou životní podporu nezbytnou pro dlouhodobější mise, a to včetně sestupů na lunární povrch.

NASA ale doufá, že stanice bude sloužit i jako trvalá základna a jako odrazový můstek pro misi s posádkou na Mars. Až bude hotová, měla by mít obytný prostor velký 55 metrů krychlových, a bude tedy velká asi jako pětina Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Žít a pracovat na ní budou moci čtyři astronauti. A zkoumat budou třeba i to, jak využít led skrytý na pólech Měsíce k produkci vodíkového paliva pro cesty na rudou planetu.

Celý program provázejí zpoždění, a to už od samotného vývoje rakety SLS, která měla vzletět už v prosinci 2016. Předmětem kritiky se samozřejmě stal i rostoucí rozpočet. Ten totiž začínal na sedmi miliardách dolarů, dnes už i s inflací ale údajně činí trojnásobek – přes 23 miliard.

Cena za samotný start se tak zdvojnásobila na více než čtyři miliardy dolarů, což s prostorem pro náklad o váze bezmála 70 tun vychází zhruba na 58 700 dolarů za kilogram. Připravovaná Starship od firmy SpaceX o kapacitě nejméně 100 tun nákladu přitom slibuje cenu pouhých 10 dolarů za kilogram.

A zpozdil se i vývoj lunárního přistávacího modulu HLS, který je po SLS, Orion a Gateway čtvrtý hlavní pilíř programu a kvůli čemuž se údajně i přistání lidí na Měsíci oddálilo z roku 2024 na 2025. Jako hlavní důvod NASA uvedla sedm měsíců trvající soudní při.

Kontrakt na vývoj a stavbu HLS totiž za 2,9 miliardy dolarů získala společnost SpaceX. Rozhodnutí ale napadla konkurenční společnost Blue Origin, která měla o přistávací modul HLS také zájem.

Podle regulačního úřadu NASA plánuje agentura v programu Artemis do roku 2025 utratit 93 miliard dolarů. „Zároveň předpokládáme, že aktuální náklady na výrobu a provoz SLS a Orionu v průběhu misí Artemis 1 až Artemis 4 dosáhnou 4,1 miliardy za start,“ dodal inspekční úřad.