Článek
Díváte se na nejsilnější vesmírnou raketu, kterou lidstvo disponuje a chce poslat na tu nejdůležitější misi – cestu k Měsíci. Z plošiny floridského mysu Canaveral měla vzlétnout dnes ideálně ve 14:33 SELČ. Startovací „okénko“ bylo ale naplánované i po celé následující dvě hodiny, pokud třeba vlivem špatného počasí nemohla odstartovat. Objevil se však jiný problém.
Přibližně 41 minut před plánovaným zážehem nosiče Space Launch System neboli SLS identifikovali kontroloři problém s motory – u jednoho z nich byl detekován únik paliva. Proto nařídili zastavit odpočet a krátce po čase, kdy měla raketa skutečně odstartovat, rozhodli o odložení startu. Další termín je v pátek, 2. září.
Informace o tom, jak měla raketa startovat a celá mise probíhat, si můžete i s animacemi poslechnout a také prohlédnout v úvodní videoreportáži.
Namísto skutečných lidí budou v Orionu cestovat tři figuríny, vyrobené z materiálů napodobujících lidské kosti, měkké tkáně a orgány dospělé ženy. Dvě z nich pak budou vybaveny 5 600 senzory a 16 detektory pro sledování úrovně radiace. Zatímco třetí zase otestuje ochrannou vestu z Izraele.
Nikoli největší, ale nejsilnější. Jak raketa vypadá
Raketa SLS měří na výšku přes 98 metrů a k přirozené družici Země dokáže vynést skoro 27 tun nákladu. Je to o třetinu méně, než kolik zvládl její předchůdce z dob misí Apollo – legendární nosič Saturn V., měřící více než 110 metrů. Oproti němu ale váží 2 600 tun, tedy o 300 tun méně, a má o 15 procent větší tah.
Superraketa vděčí za rekordní sílu čtveřici motorů RS-25, jež vynášely i legendární raketoplány – její centrální stupeň má ale o jeden motor navíc. Důležité jsou ale i dva přídavné nosiče po bocích SLS, kterými se od Saturnu V. odlišuje. Ty se po dvou minutách a 12 sekundách letu oddělí a za osm minut a 20 sekund udělá to samé i centrální stupeň, po spálení paliva. Zbyde jen horní stupeň, nesoucí druhou klíčovou část testovací bezpilotní mise – loď Orion.
„Je to nejbezpečnější vesmírné plavidlo, které se pro astronauty kdy vyrobilo. S misí Artemis 1 také poletí dál, než jsme kdy letěli – přes 64 tisíc kilometrů za Měsíc, a my jsme nadšení, že to můžeme sledovat,“ uvedla na páteční tiskové konferenci Kelly DeFaziová, která řídila výrobu Orionu americkou společností Lockheed Martin.
„V nejvzdálenějším bodě bude loď více než 467 tisíc kilometrů od Země, než se začne vracet domů, a jedná se také o první misi kvalifikovanou jako s posádkou za více než 50 let,“ doplnil Mike Sarafin, manažer mise za úřad NASA.
Zatím bez astronautů. NASA vystaví loď nejhoršímu
Orion s výškou přes tři metry a průměrem pěti metrů může pojmout až šest astronautů. Teď ale k Měsíci letí prozatím bez posádky. Mise Artemis 1 má totiž nejdřív prověřit všechny důležité systémy lodi, rakety a metody a postupy samotného amerického kosmického úřadu a jeho řídicího střediska.
„Tohle je testovací let a není bez rizik. Ta jsme ale analyzovali nejlépe, jak jsme mohli, a také jsme je minimalizovali, jak jsme mohli. Orion ale budeme namáhat nad rámec toho, pro co byl navržen. U příprav vyslání posádky na Měsíc si totiž chceme být jistí, že všechno funguje perfektně a rozumíme i všech rizikům. A z tohoto testu se toho právě dozvíme dost,“ vysvětlil i Bob Cabana, zástupce ředitele NASA.
„Tepelný štít na její zadní části nám například ukáže, jak jsme materiál z dob misí Apollo dostali novou metodou výroby i do 21. století,“ uvedla jeden z přínosů mise DeFaziová z Lockheed Martin.
Asi nejzásadnější díl Orionu – Evropský servisní modul (ESM) – ale pro NASA nedodala americká firma, ale Evropská kosmická agentura (ESA). A k jeho spuštění a testování dojde po dvou hodinách a šesti minutách od startu.
Důležitá část lodi je z Evropy. Uvnitř poletí figuríny skoro jako živé
To už loď rozvine solární panely a dva přídavné zážehy horního stupně ji vynesou do patřičné výšky. Poslední část rakety SLS se tak rovněž oddělí a Orion konečně zažehne i vlastní motor, který je součástí Evropského servisního modulu (ESM), a to vedle zásob kyslíku a vody pro budoucí astronauty. NASA v budoucnu výměnou za tuto klíčovou část korábu vynese k Měsíci i astronauty ESA.
Loď s figurínovou posádkou by měla během 42 dní obkroužit Měsíc po translunární dráze, tedy ve tvaru osmičky, celkem třikrát – a na Zemi se vrátit 10. října. Dopadnout má do Tichého oceánu a její vylovení z vody bude také předmětem testování. Data získaná při celé testovací misi potom NASA využije při pokračování programu Artemis.
Další body programu Artemis. Stavět se má i stanice u Měsíce a vyrábět tam palivo
V rámci mise Artemis 2 by si už v květnu roku 2024 měla SLS s Orionem stejný let zopakovat, ale už s živou posádkou. A koncem roku 2025 by mělo následovat v rámci mise Artemis 3 i přistání astronautů – tedy první ženy a člověka jiné barvy pleti – na povrchu Měsíce.
Součástí programu Artemis je ale i postupná stavba vesmírné stanice Gateway na lunární oběžné dráze. Základ budou tvořit dva moduly sestavené na Zemi, které už v listopadu 2024 odstartují v raketě Falcon Heavy od SpaceX. Astronautům na orbitě Měsíce poskytnou životní podporu nezbytnou pro dlouhodobější mise, a to včetně sestupů na lunární povrch.
NASA ale doufá, že stanice bude sloužit i jako trvalá základna a jako odrazový můstek pro misi s posádkou na Mars. Až bude hotová, měla by mít obytný prostor velký 55 metrů krychlových, a bude tedy velká asi jako pětina Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Žít a pracovat na ní budou moci čtyři astronauti. A zkoumat budou třeba i to, jak využít led skrytý na pólech Měsíce k produkci vodíkového paliva pro cesty na rudou planetu.
Kritika zpoždění a prodražení
Celý program ale i přes jeho četné přínosy provází zpoždění, a to už od samotného vývoje rakety SLS, která měla vzletět už v prosinci 2016. Předmětem kritiky se samozřejmě stal i rostoucí rozpočet. Ten totiž začínal na sedmi miliardách dolarů, dnes už i s inflací ale údajně činí trojnásobek – přes 23 miliard.
Cena za samotný start se tak zdvojnásobila na více než čtyři miliardy dolarů, což s prostorem pro náklad o váze bezmála 70 tun vychází zhruba na 58 700 dolarů za kilogram. Připravovaná Starship od firmy SpaceX o kapacitě nejméně 100 tun nákladu přitom slibuje cenu pouhých 10 dolarů za kilogram.
A zpozdil se i vývoj lunárního přistávacího modulu HLS, který je po SLS, Orion a Gateway čtvrtý hlavní pilíř programu a kvůli čemuž se údajně i přistání lidí na Měsíci oddálilo z roku 2024 na 2025. Jako hlavní důvod NASA uvedla sedm měsíců trvající soudní při.
Kontrakt na vývoj a stavbu HLS za 2,9 miliardy dolarů totiž získala společnosti SpaceX. Rozhodnutí ale napadla konkurenční společnost Blue Origin, která měla o přistávací modul HLS také zájem. Americká vesmírná agentura v době soudu údajně nemohla s firmou Elona Muska o vývoji jednat.
Podle regulačního úřadu NASA plánuje agentura v programu Artemis do roku 2025 utratit 93 miliard dolarů. „Zároveň projektujeme, že aktuální náklady na výrobu a provoz SLS a Orionu v průběhu misí Artemis 1 až Artemis 4 dosáhnou 4,1 miliardy za start. I přestože agentura cílila na snížení ceny, aby byly starty finančně dostupnější,“ dodal inspekční úřad.
