Článek
Informace i záběry si můžete i poslechnout a prohlédnout v úvodní videoreportáži.
Největší britský veletrh DroneX se konal v Londýně minulý týden a ukázal novinky mezi bezpilotními letadly. Akce zahrnovala i 150 seminářů a dorazilo na ni 300 vystavovatelů a 3000 návštěvníků z řad profesionálů napříč specifickým průmyslem výroby dronů. Nechyběli tak ředitelé a manažeři klíčových podniků, jejich přední inženýři, poradci, operátoři dronů, ale ani vedoucí dopravních a regulačních úřadů či zástupci vládních resortů.
Třeba izraelská firma Gadfin odhalila svůj poslední zásilkový dron pro zdravotnictví, který má doručovat životně důležitý materiál potřebným nemocnicím rychleji než auta na přetížených silnicích.
Vodík i výsuvná křídla
Izraelský model má oproti jiným dronům tu výhodu, že k pohonu využívá vodíkové palivové články, které se teprve začínají u dronů využívat. Dolet má až 250 kilometrů. Další inovativní prvek Izraelců u jejich stroje jsou výsuvná křídla. Používá je ale jen při letu pro větší stabilitu. Na vertikální vzlet a přistání se totiž nehodí. Proto je drony tolik až dosud nevyužívaly.
„Je to hlavně proto, že okřídlené stroje nebyly navržené pro vertikální vzlétání. Na to nebyly nikdy designované. To je něco, s čím jsme přišli až my, ale provázela to řada problémů. První potíž je, že jak přijde jakýkoli poryv větru, začne to s ním dost házet. Čím delší křídlo, tím víc házení. A je těžké to překonat. Proto jste velice limitování, co se týče udržení bočních křídel, jakmile vzlétáte a přistáváte,“ vysvětluje agentuře AP šéf a zakladatel firmy Eyal Regev.
Firma Gadfin aktuálně v Británii rozšiřuje svůj provoz a zřizuje nové letové koridory propojující nemocnice v oblasti Cambridge.
Proč je vodík pro drony lepší než baterie
Vodík ale začíná ve strojích používat víc podniků, jako třeba ISS Aerospace přímo z Anglie. Poslední model jeho modulárního dronu Sensus 8 má kapacitu až 25 kilogramů nákladu. Unese tak i víc senzorů, takže může za letu sbírat víc dat. A za to vděčí právě vodíkovým palivovým článkům. Při stejné váze stroje i nákladu vydrží až třikrát déle než lithium-polymerové baterie. Mají totiž větší energetickou hustotu. A kromě toho se vyměňují rychleji, než se akumulátory nabíjí.
„Tak tohle je náš Sensus 8, který byl navržený k používání mnoha senzorů, fúzi dat a samořízení. S tím ale přichází potřeba operovat na velké ploše a typická životnost baterií okolo 30 až 40 minut k tomu nestačí. Vodík nám ale umožňuje létat dvakrát i třikrát déle. Tenhle stroj například zvládne hodinu a půl až dvě hodiny letu s poměrně velkým nákladem, což nám dovoluje pokrýt větší plochu, kterou chceme pozorovat a neobávat se omezení letového času jako dříve,“ popisuje ve videoreportáži CEO a také zakladatel firmy Ryan Kempley.
Cenu dronů na vodík přiblížila německá firma AeroDCS. Svůj Air Barrow navrhla pro masovou výrobu: v celém jeho těle jsou jenom dvě části pohyblivé, jinak je vyrobený z jediné formy. Startovací cena je 40 tisíc eur, čili asi 980 tisíc korun.
Využití nových dronů
Podobný model chce ale podnik vyrábět v Africe pomocí pěnového materiálu, takže by mohl stát i desetinu. Údajně navíc uletí až 800 kilometrů, vydrží totiž ve vzduchu přes osm hodin. Vyžívat se prý může na mapování terénu pomocí LiDARu a výrobě detailních 3D map. Takové skenery stojí i 250 tisíc eur, a Air Barrow proto dokáže bezpečně přistát i v případě poškození dvou z šesti motorů.
„Musíte pochopit, že jeden kilogram vodíku obsahuje okolo 66 kWh energie, zatímco nejlepší baterie LiPo (lithium-polymer) mají 0,14 kWh. Takže to máte 250krát větší energetickou hustotu na kilogram vodíku. To je úžasné,“ dodává Hans-Peter Thamm, spoluzakladatel německého podniku, který civilní drony staví 20 let.
Další řešení krátkého letového času a doletu je umístit do dronu benzínový agregát – případ další izraelské firmy Steadicopter. Její Black Eagle 50 má vzletovou váhu 50 kilogramů včetně 12 kilogramů pro náklad, a ve vzduchu se udrží pět hodin. Agregát pohání hybridní elektrický motor a firma věří, že najde uplatnění u námořnictva.
„Tohle hybridní řešení v podstatě funguje na elektromotoru, které získává elektřinu z generátoru běžícího na palivo. A to nám dovoluje fungovat na elektromotor, který je mnohem spolehlivější a menší, má lehčí logistiku a údržbu, ale i větší výkon, který nám dovoluje létat ve vzduchu až pět hodin,“ dodává viceprezident firmy Noam Lidor.
Nejlehčí dron a stroj s největší nosností
Jiné řešení krátkého doletu a výdrže je snížit váhu stroje. Což na výstavě předvedl dánský podnik Nordic Wing a jeho bateriový dron Astero, který je tak lehký, že ho do vzduchu zvládne rukama poslat jediný člověk. K tomu je ale díky uhlíkovým vláknům a nylonu i vysoce odolný.
„Naším cílem bylo postavit dostatečně robustní dron, který by ale vydržel ve vzduchu mnohem déle než běžný dron stejné třídy, a současně právě byl dost robustní, aby mohl přistát kontrolovaným pádem a stále být znovupoužitelný,“ uvádí ve videoreportáži Henrik Jabosen, obchodní ředitel firmy.
Civilní, čili ne-vojenská verze norského dronu vychází na 32 tisíc eur. A Nordic Wing pracuje i na verzi se solárními panely na křídly, která by vydržela létat až 10 hodin.
Oproti tomu malý vrtulník Bary od rumunské firmy StoolTechnologies sice vydrží ve vzduchu jenom hodinu, zato na výstavě patřil ke dronům s největší nosností. Pomocí dvojice vrtulí a proudového motoru totiž unese 80 kilogramů, a mohl by tak pomoci třeba i s práškováním v zemědělství, ale nejen to.
„Samozřejmě cílíme i na hašení požárů, jako například ve vysokých budovách, kam se normálními metodami nedostanete. My tam vystoupáme a máme takový systém vystřelování prachu, který uhasí oheň a zároveň nezraní lidi uvnitř,“ vysvětluje pro agenturu AP zakladatel podniku Bogdan Gaspar.
