Článek
Díváte se na takzvaného medúzobota: robota inspirovaného medúzou, který pomocí řady technologických dovedností může jednou do oceánu zamířit, aby tamní živočichy zachraňoval od plastového odpadu. Němečtí badatelé z Institutu Maxe Plancka se na jeho vývoj nezaměřili jen tak náhodou.
Informace a záběry si můžete poslechnout i prohlédnout v úvodní videoreportáži.
Oceány zabírají 70 procent zemského povrchu, a mají tak velký podíl na ekosystému planety i globální ekonomice. Jejich znečištění je už ale alarmující – čtyři pětiny odpadu v nich tvoří zrovna plasty, kterých neustále přibývá, a to sice osm až deset milionů tun každý rok. Dnes je už podle organizace UNESCO v mořích mezi 50 a 75 biliony umělých odpadků, které se rozkládají až 1000 let a pak stejně končí jako ještě nebezpečnější mikroplasty.
Světový fond na ochranu přírody (WWF) odhaduje, že plastové znečištění zabíjí 100 tisíc mořských savců každý rok. Konzumují je nebo jsou jimi ohrožené až dvě třetiny známých druhů – u mořských želv například všech sedm. Dopady například na rybářství, ale i různé akvakultury nebo turismus stojí ročně šest až 19 miliard dolarů, a to včetně úklidových iniciativ. A právě zde přichází na řadu vědci.
Jak oceány vyčistit tak, abychom je u toho nezničili
Jednou ze strategií, jak plasty ve zvlášť citlivých oceánských ekosystémech – hlavně v okolí korálových útesů – zachytávat, jsou podle badatelů roboti. Dnešní podmořské stroje jsou ale většinou dost velké a nepříliš ohebné, takže v křehkém i členitém prostředí nemohou operovat, a navíc jsou kvůli motorům a hydraulickým pumpám i hlučné.
Badatelé z Institutu Maxe Plancka pro inteligentní systémy (MPI-IS) ve Stuttgartu se proto inspirovali v živočišné říši, aby všechny tyto nedostatky co nejlépe eliminovali. A nejvhodnější schopnost interagovat s okolím i předměty, aniž by se jich stroje vlastně dotkly, našli u medúz.
Německý medúzobot je mnohostranný, energeticky úsporný a takřka bezhlučný robot o velikosti lidské ruky. Tvoří jej přitom hned několik vrstev, které mu pomáhají udržet tvar a plavat, přičemž izolují od vody citlivé obvody. Navrch má i jakousi polymerovou kůži. Ve středu toho všeho jsou pak elektřinou poháněné umělé svaly, které vědci zkráceně označují jako HASEL a na podmořský systém je takto využili poprvé.
Jak medúzobot funguje
V podstatě se jedná o váčky s kapalinou schopnou polarizace. Ty pokrývají elektrody, které je nabíjí při spuštění pozitivně, zatímco okolní oceán negativně, takže se stahují jako opravdové svaly a vytlačováním vody posouvají stroj vpřed. Takto se dokáže pohybovat rychlostí přes šest centimetrů za sekundu neboli asi 3,6 metru za minutu.
Robot má přitom šest ramen, z nichž jako pohon slouží čtyři a zbylé dvě podobným mechanismem zachytávají plastový odpad. K přemisťování větších kusů jako třeba roušek mohou také spolupracovat ve dvojicích.
K fungování medúzobot vyžaduje příkon jen asi 100 miliwattů. Zatím ale používá k napájení kabel. I když němečtí vědci už do něj dokázali umístit všechny nutné díly jako baterii a komunikační moduly i pro bezdrátové ovládání. Zatím však ještě nebyli schopní naučit se měnit jeho kurz. Věří ovšem, že brzy zvládnou i to.
