Vědecký podvod století? Manipulace ve slavné studii unikaly pozornosti 15 let

„Nemůžu říci, že je to podvod. Mohu jenom popsat, co vidím. A to, co vidím, jsou opravdu varovné známky,“ říká opatrně Matthew Schrag, americký neurobiolog z Vanderbilt University. Ve vědě by podle něj měla mluvit data.

Jenže co když jsou data zkreslená, nebo dokonce zfalšovaná? Podle Schragova pátrání byla minimálně některá data, na kterých stojí velká část moderního výzkumu Alzheimerovy choroby, výrazně zmanipulována. Výsledky svého téměř ročního bádání odhalil vědecké i laické veřejnosti v článku ve vědeckém časopise Science. V centru vyšetřování se ocitl Sylvain Lesné, francouzský neurobiolog působící na lékařské fakultě University of Minnesota. Čím více jeho článků vědci prozkoumali, tím více podezřelých stop po pravděpodobné manipulaci nalezli.

Postupně našli odborníci různé nesrovnalosti ve vizuálních přílohách sedmi desítek článků, u kterých je Lesné uveden jako jeden z autorů. Včetně článku z roku 2006, který je dodnes považován za přelomový pro porozumění Alzheimerově chorobě. Hrozí tedy, že velká část současného výzkumu může vycházet ze zfalšovaných dat.

Jen v Česku trpí Alzheimerovou chorobou přes 160 tisíc lidí. Celosvětově je to přes 40 milionů. Pacienti postupně ztrácejí paměť, orientaci, kognitivní schopnosti a projevují se u nich další příznaky demence. Není divu, že se do léčby této vážné nemoci investují miliardy dolarů po celém světě. A přestože se již testují některé údajně nadějné léky, schválený je zatím jen jediný (pouze v USA), a jeho účinnost je přinejmenším sporná.

Právě spor o lék na tuto degenerativní nemoc přivedl Matthewa Schraga k pečlivému zkoumání studií, které zkoumají jeden konkrétní aspekt Alzheimerovy choroby: nánosy v mozkové tkáni pacientů. Konkrétně nánosy proteinu zvaného amyloid beta. A ústředním bodem pro tento výzkum je článek z Nature z roku 2006, u kterého je Lesné uveden jako první autor.

„Výzkum Lesného a jeho kolegů z roku 2006 vypadal jako jasný důkaz. Zdálo se, že objev tohoto konkrétního amyloidového proteinu povede k vývoji nových terapeutických postupů,“ píše Charles Piller, investigativní novinář magazínu Science.

Před půl rokem za ním Matthew Schrag přišel a ukázal mu, že tento a další články nesou jasné znaky digitální manipulace. Pokud jsou tyto pochyby oprávněné, tak byl Lesného výzkum jen propacovaným podvodem.

Začneme ukázkou z výsledku, který najdete v doplňujících materiálech k Lesného článku (Figure 4). Pokud se na snímek podíváte na běžně nastavené obrazovce, nejspíše na něm nic podivného neuvidíte.

Když si ale zvýšíte kontrast a snížíte jas, najdete v obraze jasné znaky úpravy. Zdá se, že někdo nakopíroval jednu část obrazu do jiné části obrazu, aby dosáhl „čistého“ výsledku.

Je to podobné, jako kdyby si někdo na fotografii vyretušoval pihu, nebo kdyby si naopak člověk na počítači doplnil tetování, které ve skutečnosti nemá. Zatímco u fotek lidí jde často spíše o neškodný podvůdek s cílem drobného zkrášlení, ve vědecké práci je podobné retušování a klonování naprosto nepřípustné.

Matthew Schrag upozornil na některé podezřelé výsledky na serveru PubPeer, kde mohou vědci anonymně poukázat na nedostatky ve vědeckých studiích. Přidali se i další lidé, kteří si všimli podivných nesrovnalostí v celé řadě fotek. Odpověděla jim Karen Asheová, hlavní autorka studie. Podle ní jsou nesrovnalosti způsobené kompresí nebo jinými artefakty a na původních snímcích nebyly.

Jenže i původní snímek, který na web nahrála, nese znaky fotomontáže. Konkrétně se zdá, že jsou zde některé skvrny naklonované, aby to vypadalo, že jdou ve dvou řadách. Při přiblížení je ale zjevné, že jsou to prakticky pixelově dokonalé kopie, pravděpodobně vzniklé klonováním.

Další manipulace je patrná při porovnání dvou fotografií, jedna z hlavního článku, druhá z příloh. Když je dáme vedle sebe, nemůžeme si nevšimnout jasné podoby. Přitom podle popisků se jedná o data z různých experimentů.

Pochybnosti Matthewa Schraga potvrdili i další nezávislí experti, které časopis Science oslovil. Jana Christopherová a Elizabeth Biková, obě známé svým působením v oblasti odhalování falešných snímků. Ne všechno jsou podle nich ukázky úmyslných manipulací, někdy může jít o digitální artefakty vzniklé běžnou manipulací při přípravě. Ale v obecné rovině s jeho závěry souhlasí, pochybných ukázek je v pracích Lesného až příliš mnoho. Dokonce při ověřování našly několik dalších případů manipulace, kterých si Schrag nevšiml.

„Zdá se, že autoři skládali obrázky tak, že poslepovali dohromady části fotografií z různých experimentů,“ uvedla Elisabeth Biková, molekulární bioložka a známá forenzní konzultantka v oblasti vědeckých snímků. „Výsledky pokusů nemusely být žádoucí a výzkumníci tato data mohli pozměnit, aby lépe odpovídala jejich hypotéze.“

Hodí se připomenout, proč je fotomontáž ve vědě nepřípustná. Nejde jen o to, že si vědci „přiohnou“ své výsledky tak, aby měli lepší šanci publikovat článek v prestižním časopise. Publikované experimenty mají často reálné dopady na další vědce. Ukazují jim, kterým směrem se vydat, které oblasti výzkumu vypadají nadějně a kam směřovat úsilí.

Článek Lesné et al. z roku 2006 patří k nejcitovanějším článkům v oblasti výzkumu Alzheimerovy choroby. Tento i další články, kde je Lesné uveden jako spoluautor, ovlivnily velké množství dalších vědců. A také finanční podporu na výzkum.

„Bezprostřední a zřejmou škodou jsou promarněné finanční prostředky a promarněné úsilí v této oblasti. Vědci používají výsledky bádání jako výchozí bod pro své vlastní experimenty,“ říká odborník na Alzheimerovu chorobu a související onemocnění Thomas Südhof, neurovědec ze Stanfordovy univerzity a nositel Nobelovy ceny z roku 2013.

Zajímavé je, že studie stejného týmu, na kterých se Lesné nepodílel, žádné podobné manipulace neobsahovaly. Jiný spolupracovník Lesného, který se s ním podílel na několika článcích, uvedl, že měl důvod mu nedůvěřovat: když požádal své studenty, aby některé Lesného experimenty replikovali, jejich pokusy nebyly úspěšné. „Neměl jsem jednoznačný důkaz podvodu,“ řekl pro Science biolog Denis Vivien z Université Caen Normandie. „Stáhl jsem ale tehdy připravovaný článek, abych uchoval svou vědeckou integritu.“

Nalezení manipulovaných snímků není nutně dokladem podvodu. Mohlo by jít také o omyl nebo nedbalost. Když se ale s výsledky investigativního bádání seznámil Dennis Selkoe, nevidí jinou možnost než úmyslný podvod. „Určitě je tam nejméně 12 snímků, u kterých bych souhlasil s tím, že neexistuje jiné vysvětlení než úmyslná manipulace,“ řekl magazínu Science.

Selkoe na Harvardově univerzitě zkoumá právě amyloidy a jejich vliv na rozvoj Alzheimerovy choroby. Je sám zastáncem amyloidové hypotézy a Lesného článek v minulosti mnohokrát citoval. Sám se v minulosti pokusil některé jeho experimenty replikovat, nebyl ale schopen najít onen protein Aβ*56. Zpětně vidí, že tento protein je už v původním článku velmi podezřelý. „Jeden ze snímků, který má ukazovat čistý Aβ*56, nese velmi varovné známky manipulace,“ říká Selkoe.

Selkoe vzpomíná, že Karen Asheová mluvila o Lesném jako svém „geniálním postdoktorandovi“, který vymyslel metodu na purifikaci proteinu. Selko byl skeptický k Lesného tvrzení, že oligomery lze analyzovat odděleně uvnitř a vně buněk. „Všichni, kdo jsme o tom slyšeli, jsme si hned říkali, že to nedává biochemický smysl. Kdyby ano, všichni bychom takovou metodu používali,“ říká Selkoe. Předmětný článek v časopise Nature na této metodě závisel.

Dalším důsledkem podvodného jednání je ohrožení důvěry ve vědu ze strany veřejnosti. „Musíme na tyto příklady upozornit a varovat před nimi,“ je přesvědčený Selkoe. Případ opět podtrhuje, jak důležitou roli hraje ve vědě replikace experimentů.

Editoři časopisu Nature zatím 14. července 2022 k článku přidali upozornění: „Redakce časopisu Nature byla upozorněna na obavy týkající se některých údajů v tomto článku. Nature tyto obavy prošetřuje a další redakční odpověď bude následovat co nejdříve. Do té doby doporučujeme čtenářům, aby byli při používání výsledků uvedených v tomto článku opatrní.“

I kdyby se ukázalo, že jsou články skutečně podvodné, neznamená to rozhodně, že by všechen výzkum od roku 2006 v oblasti Alzheimerovy choroby byl k ničemu. Vědci z celého světa přistupují k experimentům i k léčbě z různých pohledů a perspektiv.

„Je to odpudivý případ podvodu,“ uvedl český výzkumník Martin Tolar v e-mailu svému týmu ve firmě Alzheon, kde se zabývá právě hledáním léku na Alzheimerovu chorobu. „Ale tyto deset let staré údaje mají jen malý význam pro celkový soubor vědeckých poznatků podporujících toxicitu amyloidních oligomerů. Je nešťastné, že Karen Asheová a další významné osobnosti jsou spojovány s tímto nepěkným příběhem.“

Několik málo podvržených článků ale přesto mohlo mít na odvětví – včetně jeho financování – nečekaně velký dopad. A možná mohlo v důsledku zpozdit vývoj léku, na který po světě čekají miliony rodin.

Aktualizace: Do článku jsme doplnili vyjádření odborníků.