Teplý konec zimy pobláznil českou přírodu. Následky mohou být dalekosáhlé

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kdo se v únoru vydal ven a byl pozorný, mohl si všimnout, že první signály značící jaro se do české krajiny letos vkradly podivně brzy. Následně to potvrdila například i varování před dřívějším začátkem sezony alergií, a to o týdny až měsíce, nebo zprávy o rekordně brzkém vykvétání meruněk a jiných ovocných stromů, které posléze ve velkém pomrzly.

To je ale jen část procesů, které brzký příchod vysokých teplot v přírodě spustil. Data fenologů, tedy vědců, kteří se zabývají dlouhodobým a pravidelným monitoringem termínů fenologických fází (zkráceně fenofází), ukazují, že na vysoké teploty reagovali v podstatě všechny sledované byliny, keře, stromy i živočichové.

„Fenologická sezona nám teď už pomalu končí a čekáme na poslední druhy, které se většinou probouzí na konci května. Loni se přitom jelo pozorovat naposledy ještě v prvním červnovém týdnu. To si myslím, že docela dobře ukazuje, jak podivný a posunutý je letošní rok,“ řekla Seznam Zprávám Lenka Bartošová, vědkyně zabývající se mimo jiné právě fenologickým monitoringem při Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.

Nástup fenofází se podle zjištění českých fenologů za víc než 70 let pozorování uspíšil v průměru asi o 14 dní. Letos to vycházelo na 18 až 20 dní, přičemž některé jednotlivé rostliny či stromy se do jara probudily třeba i o měsíc dříve, a zaznamenaly tak zdaleka nejdřívější fenofáze z dochované datové řady.

Hlavní příčinou tohoto jevu bylo teplé únorové počasí.

Únor 2024 byl podle dat meteorologů nejteplejším únorem v datové řadě vedené od roku 1961. Kromě toho byl také měsícem s největší odchylkou od dlouhodobého průměru (počítaného z let 1990 až 2020), která dosáhla 6,1 °C. Důvodem přitom nebyla ani tak extrémní teplotní denní maxima, ale spíš teplé noci, kdy málo mrzlo.

Rekordně brzké fenofáze kvůli tomu podle Bartošové letos vědci zaznamenali například u dubů letních nebo habrů obecných. Kvůli vysokým teplotám fenofáze u těchto druhů začaly o mnoho dříve nejen ve srovnání s dlouhodobým průměrem, ale i s kterýmkoliv jednotlivým rokem z datové řady:

Rekordně brzké kvetení vědci vypozorovali také u meruňky. Naopak například u lípy srdčité nebo u javorů zaznamenali podstatně méně nápadnou odezvu.

Pozorování těchto rozdílných reakcí rostlin na teplotní extrémy je podle Bartošové pro vědce velmi cenné, protože se tak ukazuje, že rostliny mají pravděpodobně v sobě dosud ne zcela pochopené „biologické hodiny“, které dokážou fenofáze pozdržet i přesto, že už je na ně dost teplo.

„Domníváme se, že stromy a rostliny umí datum poznat zřejmě podle délky dne nebo množství radiace, které tvoří takovou nepropustnou zeď, díky níž by se nemělo stát, že by třeba meruňky začaly kvést v únoru i přesto, že únorové teploty jsou na kvetení dostatečné,“ řekla Bartošová.

Celý mechanismus podle ní zatím není vědcům zcela jasný, ale mezinárodně panuje shoda na tom, že největší roli hrají teploty a pak zřejmě délka dne, průběh zimy, výše sněhové pokrývky a řada dalších faktorů.

Velmi podobný příběh jako stromy ukázaly byliny.

Fenologové si podle naměřených teplot umí spočítat takzvanou teplotní sumu, při níž se dané druhy rostlin obyčejně začínají probouzet. Letos bylo přitom pro kvetení prvních bylin podle jejich výpočtů dost teplo už v únoru, což je vyhnalo do terénu, aby ověřili, jestli fenofáze začnou opravdu tak extrémně brzy.

To se ale nestalo.

První byliny začaly kvést na přelomu února a března, což bylo sice stejně pořád brzy ve srovnání s dlouhodobým průměrem, ale ne tak brzy, jak by mohlo být, kdyby se byliny „řídily“ jen teplotou.

Následně ale došlo k tomu, že nezvykle brzy po „prvních poslech jara“ vykvetly i pozdní byliny. Vznikla tak podivná situace, kdy bylo možné najít vedle sebe rostliny, které se za normálních okolností časově míjejí.

„Některé byliny vykvetly až o 20 dní dříve a došlo k zajímavé situaci, kdy kvetly de facto všechny najednou. V běžných letech jsme mohli pozorovat, jak na sebe kvetení jednotlivých druhů postupně navazuje. Letos jsme ale vedle sebe viděli kvést například křivatec žlutý a vraní oko čtyřlisté, přitom křivatec by měl za normálních okolností v době kvetení vraního oka už být dávno odkvetlý,“ řekla fenoložka.

Už od února si podle Bartošové fenologové všímali také nezvykle brzké aktivity ptáků, z nichž však odborně sledují jen sýkory koňadry. Ty nakonec začaly klást vejce v průměru asi o dva týdny dříve ve srovnání s dlouhodobým průměrem.

Nešlo tedy o tak extrémní reakci jako u některých druhů rostlin, ale jde o jasný doklad, že na vysoké teploty reagují i živočichové, a ne jen rostliny.

Posun fenofází má podle Bartošové tři hlavní negativní důsledky.

Prvním z nich je již zmiňované pomrzání ovocných stromů, které způsobuje velké škody sadařům. Ať už je totiž v únoru a březnu teplo, jak chce, je téměř jisté, že v dubnu i přes probíhající klimatickou změnu dojde alespoň k několika dnům, kdy teploty spadnou pod bod mrazu.

Mrazy v dubnu přicházely vždy, ale s tím, jak se posunula doba kvetení, se období, kdy jsou květy v ohrožení mrazem, významně prodloužilo. „Okno, kdy mohou přijít pozdní mrazíky a ohrozit stromy, průměrně trvá nějakých 12 až 14 dní. Letos to ale trvalo 40 dnů,“ dodala k tomu vědkyně.

Další problém už je na oko méně viditelný a souvisí s vodou v krajině. Rostliny totiž při zahájení bujení začnou odčerpávat vodu z půdy, a pokud to začnou dělat příliš brzy, může se snadněji stát, že v půdě později žádná nezbyde.

Sucho vegetace samozřejmě nemůže způsobit sama o sobě a záleží i na srážkách a řadě dalších faktorů, ale nedostatek vody kvůli jejímu brzkému probuzení může trvat déle nebo může být intenzivnější.

Další hrozbou, na kterou podle Bartošové opakovaně upozornily zahraniční výzkumy vycházející po roce 2000, je narušení tzv. trofického (neboli potravního) řetězce.

Tento problém podle vědkyně souvisí s výše popisovanou variabilitou v reakcích různých rostlin a živočichů na vysoké teploty. Může se kvůli ní vychýlit přirozená návaznost, což pak vyvolá tlak na dotčené druhy.

Zatím není jasné, jakých rozměrů tento problém může nabýt.

V Česku se tomuto tématu podle Bartošové věnoval zatím jeden výzkum, který sledoval potravní řetězec v lužních lesích, na jehož začátku je olistění dubu letního, které umožní přežití housenek a ty zase tvoří potravu pro ptačí populace.

„Když jsme to zkoumali v roce 2007, žádný velký rozkol jsme neobjevili. Zjistili jsme, že fenologické fáze se sice posouvají do dřívějšího období, ale všechny zhruba podobným tempem a vazby nejsou přerušené. Od té doby ale uplynulo už dost času a teď už vidíme, že se nůžky začínají rozevírat,“ řekla Bartošová.

Toto rozevírání nůžek přitom podle ní ukazují výše zmiňované reakce stromů a živočichů na zvýšené teploty právě v tomto extrémním roce, kdy například sýkory kladou vejce o 14 dní dříve, ale některé stromy fenofázi zahájily o měsíc dříve. Tyto rozdíly jsou podle Bartošové viditelné i v dlouhodobých datech, a to zejména díky změnám v posledních deseti až 15 letech napříč všemi patry sledovaných ekosystémů.

„Nemáme v současné době reálné důkazy o tom, že se rozpadají trofické vazby, ale to, co vidíme v dlouhodobých datech, jsou odlišné reakce jednotlivých druhů na zvyšující se teplotu,“ řekla Bartošová a uvedla několik příkladů.

Vysoká je podle ní variabilita třeba u dřevin, z nichž některé druhy uspíšily rašení a olistění například o 16 dní a jiné „jen“ o šest až osm dní. „Následná rozdílnost mezi odezvou bylinného, keřového a stromového patra je zřejmá a může nám to leccos napovědět o synchronicitě s fenologií hmyzu, ptačích populací a například dravců,“ vysvětlila vědkyně. „Tohle je něco, co bude do budoucna velmi zajímavé sledovat a co může být pro ekosystémy velmi nepříjemné,“ uzavřela.