Rekordmani mezi blesky: první zářil 17 vteřin, další „letěl“ 768 kilometrů

Nejdelší známý blesk překonal 29. dubna 2020 horizontální vzdálenost 768 kilometrů nad jihem USA.

Nejdéle trvající blesk zářil po dobu 17 vteřin na obloze mezi Uruguayí a Argentinou 18. června 2020.

Uznání nových rekordních megablesků oznámila v úterý Světová meteorologická organizace (WMO). „Tyto extrémy jsou živoucím dokladem síly přírody, ale také vědeckého pokroku v jejím pozorování,“ řekl v oficiálním vyjádření Randall Cerveny z Výboru pro meteorologické a klimatické extrémy WMO. „Je pravděpodobné, že existují ještě déle trvající a na delší vzdálenost se šířící blesky, které ale budeme schopni pozorovat, až když se technologické možnosti jejich detekce ještě více zdokonalí.“

Seznam Zprávám okolnosti nových rekordů přiblížila česká vědkyně Ivana Kolmašová z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd, která je jednou z 16 členů vyhodnocovací komise WMO pro extrémní blesky.

Další rekordy se podle ní dají očekávat v příštích letech hlavně proto, že optické detektory na geostacionárních satelitech GOES-16 a GOES-17, které nově uznané extrémy zachytily, fungují relativně krátkou dobu. Zřejmě tedy ještě nezachytily ty nejextrémnější blesky, jaké dokáže příroda vytvořit.

Obrázky blesků z optických detektorů:

Mapa blesku je na obrázku vyznačena bílou barvou a žluté křížky ukazují konec a začátek blesku. V případě nejdelšího blesku podle vzdálenosti se měří horizontální vzdálenost mezi začátkem a koncem vzdušnou čarou, nikoliv celková délka klikatícího se blesku.

„Takto ohromné blesky tady byly nejspíš i dřív, my jsme je ale nemohli vidět,“ říká Kolmašová a připomíná, že vůbec první potvrzené rekordy na základě dat z výše zmíněných družic WMO ohlásila teprve před zhruba rokem a půl.

Jednalo se o dva blesky zaznamenané nad Jižní Amerikou. Nyní už bývalý nejdéle trvající blesk zářil v březnu 2019 nad Argentinou po dobu 16,73 vteřiny a nejdelší blesk na konci října 2018 přeletěl nad Brazílií vzdálenost 709 kilometrů.

Pro obor to podle vědkyně tehdy byla velká senzace, protože se definitivně potvrdilo, že z vesmíru se obří blesky pozorují podstatně lépe a optické detektory na družicích ukazují úplně nový rozměr toho, co je to megablesk.

Předešlý rekord nejdelšího blesku vycházející z pozorování ze Země byl totiž až z roku 2007 a čítal „jen“ 320 kilometrů. Nejdéle trvající blesk před zavedením satelitů do funkce byl zaznamenán v roce 2012 a ve srovnání s novými rekordy byl rovněž méně než poloviční – trval osm vteřin.

Podle Kolmašové bude ještě s vysokou pravděpodobností překonán rekord v časové délce blesku. U horizontální vzdálenosti to ale podle ní až tak jisté není. „Dlouhé blesky ke vzniku potřebují obří bouřkové systémy a ty vznikají právě na velkých pláních (Velké planiny) v USA nebo v Jižní Americe (la Plata basin). Aby byl ještě překonán rekord ve vzdálenosti, musel by se vytvořit velmi podlouhlý bouřkový systém,“ podotýká vědkyně.

Před érou pozorování blesků z družic se podle Kolmašové extrémní blesky měřily nikoliv opticky z vesmíru, ale elektromagneticky ze sítě stanic na Zemi.

„Každý kousek bleskového kanálu, kterým protéká proud blesku, je taková malá radiová anténka a radiový signál se od dílků bleskového výboje šíří rychlostí světla, přičemž se signál vyzářený každým jednotlivým dílkem dostane ke každé stanici v síti za nepatrně rozdílný časový úsek. Na základě těchto rozdílů lze určit, kde byl zdroj daného dílku blesku, dílky blesku poskládat a udělat i jeho mapu podobnou té, kterou teď získáváme opticky (viz obrázky výše, pozn red.),“ vysvětluje Ivana Kolmašová.

Díky satelitním detektorům se sice podařilo odhalit rekordní megablesky, mnohé další extrémní vlastnosti bleskového výboje však satelity neodhalí. A vědce by zajímaly.

Známo podle Kolmašové například není, jak velké mohou být maximální proudy tekoucí bleskovým kanálem. Kolikrát uhodí blesk přesně do stejného místa. Nikdo zatím nevysvětlil vlastnosti kulového blesku, vznik nadoblačných blesků, jako jsou tzv. skřítci a elfové a do detailu podle Kolmašové dokonce zatím nebyl s jistotou popsán ani vznik obyčejného blesku.

„Hlavní záhada spočívá v tom, že když vědci vypustili do bouřkového oblaku balón, tak zjistili, že tam jsou desetkrát menší elektrická pole, než je průrazné napětí vzduchu. A to je divné. O řád to nevychází a nevědělo se proč,“ popisuje odbornice mezery ve vědeckém poznání a dodává, že „teorie, které se to snaží vysvětlit, existují, ale nejsou přesně experimentálně potvrzené“.

Jedna z nich podle Kolmašové za spouštěč blesku považuje kosmické záření, neboť jeho produkty vzniklé po srážce s molekulami a atomy v atmosféře mohou zvyšovat vodivost uvnitř bouřkového oblaku, druhá teorie zase problém vysvětluje tím, že kousíčky ledu v bouřkových oblacích jsou špičaté a na jejich špičkách může vznikat něco jako koronový vývoj, ze kterého se blesk vyvine, jiné teorie mluví o kombinaci dvou předešlých.

„Co se děje v bouřkovém oblaku, se špatně měří. Když tam pošlete balón, často vám to nevlídné prostředí zničí elektroniku a navíc vždycky měříte jen jeden konkrétní oblak,“ upozorňuje vědkyně s tím, že vysvětlení vzniku blesku sice fungují celkem dobře teoreticky, ale dobře potvrzená měřením zatím nejsou.

Fyziků, kteří se zabývají blesky, podle Kolmašové v Česku mnoho není. Ani ve světě nepatří tato oblast zkoumání ve fyzice k hlavnímu proudu. Ji samotnou však blesky už roky nepřestávají udivovat. Členkou komise WMO pro extrémy v atmosférické elektřině se Ivana Kolmašová stala loni poté, co do ní byla k vlastnímu překvapení pozvána. „Já se nikam nehlásila, pozvali mě na základě toho, že už víc jak deset let zkoumám blesky a bouřky, vycházejí mi články v časopisech a účastním se mezinárodních konferencí. Asi proto si na mě vzpomněli,“ říká vědkyně.

Nabídku ráda přijala a díky tomu se přímo zúčastnila posuzování současného rekordu. „Nejdřív nám přišel návrh na nového rekordmana, pak to členové týmu, kteří májí blízko k družicovým datům, ověřili. Poté se komise po řadě vyměněných e-mailů a online debatě nakonec jednohlasně shodla,“ přiblížila Kolmašová proces schvalování rekordu.