Článek
22. července se na internetu objevily dva články týmů korejských vědců popisující materiál, po kterém fyzici marně pátrají už více než století. Údajně mělo jít o v podstatě keramický materiál s kovovou příměsí, která fungovala jako tzv. supravodič i za běžných pozemských podmínek.
Materiály, které dokážou vodit proud beze ztrát, a mají ještě další zajímavé vlastnosti, dobře známe v jiných podobách. Fyzika zatím znala supravodiče, které musí být buď hluboko ochlazeny (většina blízko absolutní nuly) nebo musí být stlačeny na ohromné tlaky, minimálně několikrát vyšší než panují na dně Mariánského příkopu.
Korejskou skupinou objevený materiál nazvaný LK-99 podle zkratky autorů objevu a roku, kdy byl poprvé pozorován, by měl mít supravodivé vlastnosti i při „pokojových“ teplotách. Čímž se pochopitelně otevírala cesta k možnému nasazení v celé škále technologií. Krátce jsme to popisovali v předchozím článku.
Protože korejským týmem zveřejněný postup byl relativně jednoduchý, během posledních zhruba dvou týdnů se laboratoře na celém světě, včetně minimálně dvou českých, pokoušely materiál připravit a změřit jeho vlastnosti. Už proto, že práce korejského týmu totiž nebyla ve všech ohledech tak důkladná a podrobná, jak by si tak mimořádné tvrzení zasloužilo.
Odborníci, tedy především specialisté na fyziku pevných látek, byli obecně skeptičtější. Řada z nich upozorňovala, že pečlivě proměřit vlastnosti podobného materiálu není tak samozřejmé, jak by se laikům mohlo zdát. Čím dál více se zdá, že experti v tomto případě byli skeptičtí po právu.
Jiné laboratoře totiž korejské výsledky zatím nedokázaly napodobit. První výsledky byly možná ještě rozporuplné, například výsledek týmu z čínského Nankingu, podle kterého vykazoval LK-99 supravodivé vlastnosti při velmi nízkých teplotách. Ale v posledních dnech se postupně objevilo hned několik výsledků z dobrých laboratoří, které zvyšují pravděpodobnost, že šlo prakticky o planý poplach.
Velmi přesvědčivé jsou podle odborníků dvě práce týmů z Pekingu (zde první v PDF, tady druhá, také v PDF). Aktivní role čínských týmů není daná jen geografickou blízkostí ke Koreji, ale i tím, že Čína je „továrna světa“ a jako taková potřebuje dobrý materiálový výzkum. Podobné výsledky mělo i měření vzorků materiálu v dalších týmech, třeba na Univerzitě v Jižní Kalifornii (zatím pouze na sociálních sítích, ale o to laikům srozumitelnější).
Podle těchto výsledků supravodivost mohla snadno být jen zdánlivá. LK-99 je podle nich relativně pestrá směs různých materiálů, které dohromady dávají poněkud matoucí obraz jejích vlastností.
Některé kousky vytvořeného materiálu například obsahovaly malé příměsi železa, které způsobovaly, že reagoval na vnější magnetické pole a některé vzorky částečně levitovaly nad magnety. Náhlý pokles odporu materiálu by zřejmě mohla docela dobře vysvětlovat zjištěná přítomnost sulfidu měďného (Cu2S). U něj při určité teplotě došlo k náhlému poklesu odporu, který se mohl zdát jako supravodivost. Ale i když odpor materiálu výrazně klesl, v měřeních většiny týmů nikdy nebyl nulový (s výjimkou zmíněného výsledku za velmi nízkých teplot).
V současnosti tak „skeptici“ mají jak měření, která neukazují na supravodivost, tak i vysvětlení, proč si korejský tým mohl myslet, že má v ruce supravodič. Není to definitivní důkaz, ale dokázal například přesvědčit na chvíli poblázněné korejské investory, kteří několik dní ve zvýšené míře kupovali akcie společností, které s možným objevem neměly vůbec nic něco společného.
Autoři původních prací by mohli situaci pochopitelně ještě zvrátit, kdyby přesvědčivě předvedli, že jejich materiál supravodivé vlastnosti opravdu má. Asi nejjednodušším řešením by bylo poskytnout vzorky k nezávislému měření do jiných laboratoří.
To se bohužel zatím nestalo. Podle některých informací snad s autory spolupracuje Korejská společnost pro supravodivost a kryogeniku, která slibuje vlastní nezávislý audit výsledků. Proces podle ní bude trvat ještě několik týdnů.
