Hlavní obsah

Podhoubí může být zázračný zelený materiál. V praxi naráží na problémy

Foto: MakroBetz, Shutterstock.com

Pečárka dvouvýtrusá s bočním pohledem na půdu protkanou myceliem.

I v Česku už se experimentuje s využitím podhoubí při recyklaci nebo tvorbě nových materiálů. Projekty jsou ale v začátcích a na průmyslové úrovni je zatím práce s podhoubím náročná a zdlouhavá.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na rozdíl od plodnic, které hledáme při sběru hub, se podhoubí nachází pod zemí, kde tvoří až několikakilometrové sítě. Je vlastním tělem houby, které není jako u člověka rozlišené mezi jednotlivé orgány, ale roste všemi směry a zásobuje houbu živinami. V posledních letech se ukazuje, že by podhoubí čili mycelium mohlo mít zajímavé praktické využití při zelené transformaci průmyslu.

Podhoubí je živé a kompostovatelné. Dokáže prorůst a rozložit další, mnohdy odpadní organické hmoty a přetvořit je v nový, plně recyklovatelný produkt. Šetří se tak na energiích a místo vyhození odpadu na skládku, nebo jeho spálení z něj lze díky podhoubí vytvořit něco nového.

Organické zbytky, ale i další typy odpadu je možné rozemlít a smíchat s podhoubím do formy požadovaného tvaru, nechat ve sterilním prostředí několik dní růst a poté vysušit. Jakmile tento nový houbový produkt doslouží, lze jej snadno zkompostovat. Na rozdíl od plastů se rozloží v řádu několika měsíců.

Podhoubí také dobře izoluje a ve srovnání s mnoha plasty je i méně hořlavé.

O možnosti nahrazovat tradiční materiály houbovými produkty se začalo více diskutovat v roce 2007, kdy Američané Eben Bayer a Gavin McIntyre začali vyrábět alternativu k polystyrenovým obalům ze směsi podhoubí a zemědělského odpadu. Společně založili firmu Ecovative, která časem začala spolupracovat i s velkými společnostmi jako IKEA nebo Dell.

Kromě toho, že si můžete koupit svůj oblíbený kosmetický produkt v obalu z podhoubí, existují v zahraničí i další způsoby jeho využití. Najdete je všude –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ od nábytku přes stavební materiály, kabelky a oblečení z umělé houbové kůže nebo surfová prkna. Nebo si můžete objednat rakev vytvořenou ze směsi podhoubí a dřevěného odpadu od Holanďana Boba Hendrikxe.

Foto: Profimedia.cz

Pohled na biologicky rozložitelné rakve v továrně Loop Biotech Holanďana Boba Hendrikxe.

V současnosti se s tímto materiálem experimentuje i v Česku. Zabývá se jím například spolek MYMO, tvořený odborníky z vysokých škol spolu s komerční firmou Mykilio, který zkoumá možnosti využití podhoubí ve stavebnictví. S podhoubím pracují i studenti na Fakultě architektury pražské ČVUT.

Práce s myceliem ale není v Česku ještě na takové úrovni, aby se dalo aplikovat na rozsáhlejší projekty.

Kde se mycelium zadrhává

Pro širší úspěch je potřeba z nových materiálů vyrábět rychle, levně a snadno, ale produkty z podhoubí zatím vznikají relativně složitě. Problémy způsobuje i pomalu postupující bezpečnostní certifikace v oblastech hořlavosti, pevnosti, odolnosti vůči vodě a podobně. Na rozdíl od úspěšnějších zahraničních produktů také širší nasazení houbových materiálů v Česku brání nedostatek investic.

Podle výzkumu společnosti Straits Research však existuje předpoklad, že trh s podhoubím nadále poroste.

Matěj Róth, obchodní ředitel společnosti Mykilio, upozorňuje na komplexní problémy okolo alternativních materiálů. Podhoubí není vhodné pro společnosti převážející zboží na velké vzdálenosti. „Některé mechanické vlastnosti myceliu nedovolují, aby bylo převáženo pod velkými předměty nebo v kontejnerech přes oceán. Kontejnery ne vždy těsní a riskujete navlhnutí materiálu. Obalový byznys má spoustu různých omezení, která musí materiál zvládnout, a ne vždy a za všech situací je podhoubí splní,“ popisuje Róth. Proto lze podle něj podhoubí využít jen v určitých aplikacích, především menších rozměrů.

Nízkou odolnost vůči vlhkosti jako jeden z hlavních problémů podhoubí zmiňuje i architekta Kateřina Sýsová, která vyučuje na Ústavu modelového projektování na ČVUT a je členkou spolku MYMO. „Mycelium není jako polystyren, který je úplně nenasákavý, ale přijímá vlhkost a potom ztrácí své mechanické vlastnosti, které by mělo mít. Proto teď pracujeme na jeho povrchové úpravě,“ vysvětluje.

Metody k zabránění vsakování vody podle ní zatím nemají požadovaný účinek. Zatímco proti velkým kapkám vody materiál ochrání, malé kapičky vody nebo vodní pára jím prosáknou.

Další výzvou je také potřeba čistého výrobního prostředí a stability vnějších podmínek, aby produkty z podhoubí vyrostly tak, jak mají, a nedošlo k nežádoucímu plesnivění. Díky živé povaze materiálu se mohou výsledné produkty v závislosti na vnějších podmínkách výroby lišit.

Dobře to ilustruje i zkušenost absolventky ČVUT Barbory Rakovské, která se pustila do práce s podhoubím. Zatímco z předchozího studia byla zvyklá na jednotný vzhled materiálů, u podhoubí ji zaujala jeho různorodost. „Podhoubí jsem pěstovala třeba ve vodě, s různými látkami nebo nutrienty, nebo jsem zkoušela různé substráty a vždycky z toho byl jiný výsledek. Taky jsem pracovala se dvěma druhy hub, ganodermou a hlívou ústřičnou. Obě mají kompletně jinou strukturu podhoubí, jinou pevnost a hodí se na něco jiného,“ vysvětluje Rakovská.

Foto: Seznam Zprávy, Shutterstock.com

Životní cyklus hub

Má podhoubí budoucnost?

K širšímu užívání materiálů z podhoubí mohou přispět sílící regulace a omezení neekologických materiálů. Typickým příkladem je třeba polystyren, který je kvůli nežádoucím dopadům na životní prostředí v některých zemích postupně omezován. V Česku byl zakázán jako jednorázový obalový materiál spolu s jinými jednorázovými plasty před dvěma lety. Produkty z podhoubí by mohly v budoucnu polystyren nahradit.

Výroba houbových produktů umožňuje také recyklovat další odpadní hmoty. „Budoucnost podhoubí vidím právě ve zpracování odpadu, který je jinými cestami náročně zpracovatelný,“ říká Róth.

V jeho firmě nyní testují vlastnosti materiálu, který je kombinací podhoubí s odpadním sádrokartonem. Zatímco čistá sádra se dá znovu přemlít a využít, papír ze sádrokartonu je kvůli velkému podílu sádry nevhodný pro papírenské zpracování. Jediné, co se s ním dá v současnosti udělat, je ho spálit, nebo dát na skládku.

Houby dokážou strávit a rozložit řadu materiálů včetně některých nebezpečných látek. „Víme, že houby dokážou rozkládat některé organické znečišťující látky, dělat z nich bezpečné látky. Takže zpracováním takového odpadu houbou by mohlo dojít k ekologické likvidaci nebezpečného odpadu,“ dodává Róth. Pokud by houba dokázala zpracovat barvy používané na barvení sádrokartonových zdí, výsledný produkt by se dal i kompostovat a prodloužil by se tak koloběh uhlíku.

Na experimentální úrovni jsou materiály z podhoubí podnětnou výzvou pro studenty architektury. Osahají si tak jiný způsob práce a místo navrhování se musí zaměřit také na technickou stránku výroby produktu. Problémem může být kromě sterilního prostředí třeba i vytvoření vhodné formy, ve které podhoubí roste, a která musí být rozložitelná nebo i znovu použitelná.

Podle architektky Sýsové je mezi studenty vyšší zájem o ekologii a u zapojení mycelia do svého ateliéru vidí pozitivní zpětnou vazbu. Zkušenost s podhoubím je pak může dovést i k práci s jinými udržitelnými materiály.

Text vznikl v univerzitním kurzu Žurnalistika zaměřená na změnu klimatu Katedry žurnalistiky a mediálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, s níž redakce Seznam Zpráv spolupracuje.

Doporučované