Počítačové hry trénují mozek, ukázala nová studie. Dětem znatelně zvýší IQ

Hrají vaše děti počítačové hry? Jaký to má podle vás vliv na jejich mozek? A myslíte, že mají děti díky hrám lepší postřeh, než vy? Tady si to můžete rovnou vyzkoušet. Naše „hra“ běží přímo v prohlížeči a nikam neposílá výsledky. Jednotlivé časy jsou uloženy jen ve vašem prohlížeči, a můžete tak na statistikách sledovat, jak se postupně zlepšujete. Nebo si dát závody s dětmi.

Není těžké si představit, že by časté hraní na tabletu nebo počítači dětem zlepšovalo reflexy. Postřeh ale není to jediné, na co mají počítačové hry vliv. Nová studie  – publikovaná ve vědeckém časopise Nature Scientific Reports – třeba velmi přesvědčivě ukazuje, že hraní her má pozitivní vliv na dětskou inteligenci.

Abychom ale pochopili, čím je tato studie důležitá, musíme se na ni podívat v kontextu. Videohry jsou totiž v hledáčku vědců už dlouho.

Oči pevně upřené na obrazovku. Ruce na myši a klávesnici. Dokonalé soustředění. Zatím je všude klid. Během zlomku sekundy je ale vše jinak a vaše desetileté dítě se chladnokrevně vrhá do souboje.

Počítačové hry jsou – nejen mezi rodiči, kterých se to týká – kontroverzním tématem už desítky let. „Více a více lidí si začíná všímat negativních důsledků počítačových her, jak po fyzické, tak po psychické stránce,“ varoval už v roce 1982 Everett Koop, hlavní hygienik USA. Připustil, že pro své pozorování nemá vědecké podklady. Předpověděl ale, že příslušné studie se brzy objeví.

A studií se opravdu objevilo hodně. Za čtyřicet let se ostatně počítačové hry přesunuly z arkádové herny do obýváku, do dětského pokoje a na obrazovky chytrých telefonů. Staly se opravdu všudypřítomnými, podle statistik hraje občas počítačové hry až 91 % dětí. Nejnáruživější hráči pak tráví hrami mnoho hodin denně.

Psychologové doporučují rodičům, aby malé děti do pěti let nepouštěli k obrazovce pokud možno vůbec, rozhodně ne přes 60 minut denně.

Realita je ale úplně jiná. Už dvouleté děti tráví před obrazovkou asi dvojnásobek doporučeného času. A děti, kterým je deset let, se na různé obrazovky dívají v průměru přes tři hodiny denně. Nepočítá se v to čas strávený studiem nebo domácími úkoly.

Není divu, že taková změna dělá některým lékařům starosti. Obávají se toho, že počítačové hry a sledování obrazovky vedou k poruchám pozornosti nebo závislosti. Na druhou stranu jsou zde experimenty ukazující na možnosti her naučit děti lépe číst, lépe se učit a lépe se orientovat v prostoru.

U podobných studií, které se snaží popsat nějaké dlouhodobé vlivy na chování, je ale vždy poměrně obtížné odlišit příčinu od následku. Jenom proto, že nějaká skupina dětí často hraje počítačové hry a zároveň lépe čte, přece nemůžeme říci, že za to vděčí hrám. Třeba za to vděčí bohatým rodičům, kteří mají prostředky na nadstandardní vzdělávání i na drahou elektroniku. Nebo za to vděčí genům, které jim dávají náskok ve čtení i v hraní?

Právě takovéto nejasnosti chce rozlousknout již zmíněná studie publikovaná v Nature Scientific Reports (což je vědecký časopis ze stejného vydavatelství, jako Nature, ale méně selektivní, s bezplatným přístupem pro čtenáře a s nižším impaktním faktorem).

Tým vědců z Nizozemska, Německa a Švédska shrnuje svou motivaci hned na začátku práce: „Digitální média přinášejí celou řadu nových příležitostí, které mohou mít pro rozvíjející se mysl dětí jak výhody, tak i nevýhody,“ uvádí výzkumníci. „Toto téma je zdrojem vášnivých veřejných debat a zaslouží si pečlivou pozornost ze strany autorit i vědců.“

Jak se vědci vypořádali s odlišením vlivu her od dalších možných vlivů? Poměrně unikátním způsobem. O všech 9 855 dětech měli k dispozici nejen inteligenční testy a informace o konzumovaných médiích. Výzkumníci využili již existujícího výzkumu s názvem ABCD (Adolescent Brain Cognitive Development). V rámci ABCD studie už jsou o těchto dětech sesbírány informace jako je socioekonomická situace nebo dokonce detaily o genetické výbavě.

Autoři do studie zařadili také takzvané „polygenní skóre“, které (zjednodušeně řečeno) popisuje genetické a hlavně dědičné vlivy na kognitivní schopnosti dítěte. To poskytlo studii mnohem větší statistickou sílu, než měly předchozí studie na téma videoher, které těmito nástroji nedisponovaly.

„To je důležité, protože inteligence, vzdělání a další kognitivní schopnosti jsou vysoce dědičné. Pokud tyto genetické predispozice nejsou zohledněny, budou zkreslovat dopad času stráveného u obrazovky na inteligenci dětí,“ vysvětluje studie. „Například děti s určitou genetickou výbavou mohou být náchylnější ke sledování televize a nezávisle na tom mít i větší sklony k problémům s učením.“

Výhodou takového přístupu je vysoká vypovídající síla. Nevýhodou naopak určitá nejistota ohledně informací týkajících se konzumovaných médií. Nerozlišuje se zde mezi různými typy her nebo různými typy videí, počítá se jen čas strávený hraním nebo sledováním. „Nedávná metaanalýza (studie shrnující větší množství vědeckých studií, pozn. red.) zjistila, že samoohlášené používání médií jen mírně koreluje se zaznamenanými měřeními a že samoohlášení poněkud nepřesně odráží zaznamenané skutečné používání médií,“ uznávají autoři.

Jaké jsou tedy výsledky po odfiltrování všech těchto faktorů? Překvapivě vysoké. Nejvyšší naměřenou změnu vědci pozorují u náruživých hráčů her. U dětí, které hrály hry nadprůměrnou dobu, došlo k nárůstu IQ přibližně o 2,5 bodu více, než u zbytku skupiny. A čím více času hrami trávily, tím větší byl nárůst: „Pozoruhodné je, že naše longitudinální (tj. dlouhodobé a systematické) sledování pozitivního vlivu hraní na změnu inteligence znamená, že děti, které hrály více her, zaznamenaly po dvou letech největší nárůst inteligence,“ uvádí studie.

Tento výsledek podporuje zjištění starších studií, která často nacházely pozitivní vlivy hraní her. Za zmínku stojí další měřitelná vlastnost - konkrétně rychlejší reakce. Na ty mají nejspíš největší vliv takzvané FPS hry - z anglického „first person shooter“ - střílečky z pohledu první osoby. Jedním z nejznámějších titulů tohoto žánru je například série Call of Duty.

Takové hry zkoumala meta studie publikovaná Americkou psychologickou asociací. Došla k tomu, že hráči, kteří hráli komerční FPS hry, se v prostorových dovednostech zlepšili srovnatelně, jako kdyby prošli formálním kurzem na univerzitní úrovni zaměřeným na zlepšování právě těchto schopností. Dál studie přišla i s tvrzením, že tyto schopnosti nejen vydrží dlouhodobě, ale hlavně se projevují i mimo prostředí počítačových her.

Této i dalším vědeckým studiím se Jiří Burýšek, spoluautor tohoto článku, věnoval v samostatném videu:

U profesionálních hráčů se reakční doba může pohybovat tak nízko jako je rozmezí 100-200 milisekund. Roli hraje ale i technické vybavení, některé obrazovky mohou kvůli své pomalejší odezvě pár desítek milisekund přidat.

Prostorové schopnosti zlepšované hraním her jsou vlastní nejen profesionálním hráčům her, ale i profesionálním atletům. Výsledky pro změnu této studie naznačují, že tradiční sporty a elektronické sporty mohou zlepšit reakční časy v podobné míře. Různé herní žánry navíc vyžadují odlišné reakční časy nebo mohou související schopnosti ovlivňovat různými způsoby. Hráči rychlých FPS tak budou trénovat reakce podstatně více než hráči her, jejichž princip spočívá například v taktizování a plánování. Je to podobné, jako kdybychom se bavili o různých schopnostech nutných pro vítězství ve stolním tenise, nebo například v šachu.

Menší, ale stále signifikantní nárůst inteligenčního kvocientu o 1,8 bodu IQ, vědci naměřili i u dětí, které intenzivně sledovaly různá videa. To bylo pro vědce překvapivé. Dosud totiž studie ukazovaly spíše negativní dopady nadměrného sledování videí: „Sledování digitálního obsahu je poměrně pasivní činnost a dosavadní empirické důkazy naznačují negativní vliv sledování televize na kognitivní schopnosti,“ všímají si autoři výzkumu. „Například rozsáhlá longitudinální studie sledovala 1000 účastníků na Novém Zélandu ve věku od 5 do 13 let a zjistila, že více času stráveného u televize v dětství bylo spojeno s příznaky problémů s pozorností v dospívání“.

Také velká meta-analýza dosud ukazovala spíše na negativní vliv nadměrné konzumace televize a videa. Jedině nedávná brazilská studie ukázala významný pozitivní vliv sledování televize a videa na inteligenci a paměťové schopnosti dítěte. Vědci spekulují, že v tomto případě záleží na typu obsahu: „K nárůstu znalostí a kognitivních schopností u dětí by pravděpodobně mohlo dojít proto, že konzumace televizních a online videí vede k celkově lepšímu přístupu k informacím. Vzdělávací videa jsou kvalitnější, lépe přizpůsobená dětem a svůj vliv má i lepší technické porozumění díky možnostem aktivní navigace v digitálním obsahu.“

Na závěr vědci upozorňují, že přestože se pokusili co nejlépe odfiltrovat různé externí vlivy, také jejich studie má svá omezení. Především je prováděná na americké populaci, a ta samozřejmě má své odlišnosti od dětí v ostatních zemích. Pak je tu již zmíněný problém se sběrem dat o hraní her a sledování videí: šlo o zpětný záznam, nikoli o měření reálného chování. A nejsou ani odlišeny různé typy her a různé typy videí. Různé žánry her mají přitom různé vlivy na kognitivní schopnosti hráčů.

Tam je tedy velký prostor pro další výzkum. A také výzva pro rodiče. Nestačí se jen spolehnout na to, že hraní her automaticky zvýší inteligenci jejich dětí. Měli by se také zajímat o to, co děti hrají nebo jaká videa na internetu sledují.

Aktualizace: Doplnili jsme informace o publikaci.