Článek
Pět let poté, co covid oficiálně vtrhl do Česka, jsou naše vzpomínky zahalené mlhou, do které se možná nechceme vydat ani s osobními ochrannými prostředky.
Přesto podle nás stojí za to si covidovou situaci připomenout. Ne proto, abychom obnovovali stará traumata. Ale spíše proto, abychom si uvědomili, čím jsme společně prošli. A co naopak přispělo k bezprecedentnímu rozdělení společnosti. Naše vzpomínky jsou totiž ovlivněné naší pozdější interpretací. Skutečná čísla vás tak mohou po letech překvapit.
(Poznámka: Kvíz je zcela anonymní a vaše odpovědi jsou zaznamenány bez jakýchkoli osobních informací.)
Březen 2020 byl bezprecedentní v mnoha ohledech. O viru jsme toho mnoho nevěděli, a celý svět jako by se zastavil. V polovině března byl vyhlášen nouzový stav a uzavřely se státní hranice.
S nástupem léta postupně klesl počet nákaz a přestala platit řada omezení. Každá země k tomu ale přistoupila jinak. Přestože přes léto byly české hranice povětšinou otevřené, cestovní ruch ze zahraničí v roce 2020 výrazně poklesl.
První vlnou covidové pandemie prošlo Česko poměrně dobře, a to i v mezinárodním srovnání. Zato v druhé vlně – říjen 2020 až březen 2021 – se nákaza v Česku naplno rozhořela.
S covidem, nebo na covid?
Ohledně úmrtí se od začátku – doslova od prvního známého případu v Česku – diskutovalo o tom, zda je covid skutečnou příčinou úmrtí, nebo zda by daný člověk zemřel bez ohledu na to, že u něj byla potvrzena nákaza. Jinými slovy: Umírali lidé „s covidem, nebo na covid”?
Určování příčiny smrti je individuální a často nejednoznačné. Příčin totiž bývá obvykle více a není jednoduché najít objektivní a srovnatelný údaj. Řada analytiků proto posléze přešla na jinou metriku: nadúmrtí. Ta měří, kolik lidí (ať už z jakékoli příčiny) zemřelo navíc oproti dlouhodobému průměru pro dané období.
Nemoc covid-19 měla radikálně odlišné důsledky pro různé věkové skupiny. Smrtelné nebezpečí se nejčastěji týkalo lidí starších 65 let. Ti také tvořili velkou část hospitalizovaných. Nápor na zdravotní systém byl bezprecedentní a dlouhodobý.
Dopady covidové pandemie se ale neměří jen statistikami nakažených, hospitalizovaných a zemřelých. Opatření proti šíření nemoci byla masivní a dotkla se celé společnosti. Jedním z často zmiňovaných omezení byla školní docházka.
Očkování změnilo hru
Začátkem roku 2021 se boj proti covidu-19 posunul do nové fáze: Do arzenálu lékařů totiž přibyly vakcíny. Zpočátku jich byl nedostatek a pouze některé věkové skupiny nebo vybrané profese se mohly k bezplatnému očkování registrovat. Postupně se ale vakcín podařilo vyrobit a rozdistribuovat více, než jaký o ně byl zájem.
První vakcíny proti covidu-19 byly testovány na variantě viru ze začátku roku 2020. Účinnost všech vakcín proti covidu-19 postupně klesala, jednak kvůli odstupu od očkování, jednak kvůli novým variantám covidu. Jak bylo původní očkování účinné o rok později?
Ekonomika a práce
Na globální úrovni se samozřejmě sledovalo nejenom to, jaké jsou výsledky zdravotnické, ale také jaké má covid dopady ekonomické. Vlády nabízely občanům i firmám různé formy podpory a kompenzace, aby jim pomohly překlenout období lockdownů a souvisejících problémů. Jak se to podařilo v Česku?
To, jak daný člověk prožil pandemii, hodně záleželo na jeho pracovní situaci. Zatímco zdravotnický personál čelil často nejtěžšímu období ve své kariéře, řada jiných lidí naopak mohla pracovat z domova.
Pandemické zkušenosti každého z nás byly utvářené tím, co jsme zažili, ale také tím, co jsme sledovali. Šlo o bezprecedentní celosvětovou událost, která od začátku působila jak z katastrofického filmu. S odstupem pěti let vidíme, že dopady byly a jsou významné. I když často ne takové, jak to v počátečních dnech vypadalo.
