Jak covid zasáhl Česko? Pandemie zabila mnohem víc lidí, než si pamatujeme

Kolik lidí zemřelo v Česku během covidové pandemie? Většina lidí hádá, že šlo o přibližně 25 tisíc. Ve skutečnosti to bylo skoro dvakrát tolik. Podle dat vyplývajících z nadúmrtí zemřelo během let 2020 a 2021 oproti dlouhodobému průměru navíc 48 tisíc lidí. Databáze lidí, kteří zemřeli s potvrzenou infekcí covidu, má za stejnou dobu 42 tisíc záznamů.

Zavřené školy, obchody, restaurace, nemocnice plné pacientů, deprimující tiskové konference, svatby v rouškách a omezení na každém kroku… Na pandemii covidu-19 bychom nejraději zapomněli. Svědčí o tom i pandemický kvíz Seznam Zpráv.

S odstupem necelých pěti let většina lidí zapomněla – či značně podcenila – jak velký dopad měla celosvětová pandemie na českou populaci. Částečně je to způsobené i tím, že zpočátku pandemie řada lidí uvěřila optimistickému výkladu, že „s covidem teď umírají lidé, kteří by umřeli tak jako tak“.

Čísla o tom, kolik lidí v Česku umřelo v roce 2020 až 2024, ale dokládají, že tento předpoklad se nepotvrdil. Naopak. Dopady na populaci byly větší, než si lidé myslí. A dlouhodobě nadprůměrné množství úmrtí trvalo v Česku až do roku 2023.

Podívejme se nejprve na tu nepříjemnou statistiku, kterou jsme všichni sledovali v roce 2020 – počet zemřelých evidovaných v souvislosti s infekcí covidu. Jen si nyní do grafu můžeme doplnit i data za další roky.

Ještě na začátku roku 2021 česká vláda trvala na tom, že „jen 30 % covidových úmrtí bylo v přímé souvislosti s covidem“ (to konkrétně tvrdil ministr zdravotnictví Jan Blatný v lednu 2021).

Tato uklidňující rétorika si samozřejmě našla své publikum. Všichni se zdráhali uvěřit tomu, jak velká čísla úmrtí nakonec byla. A to nejhorší bylo teprve před námi.

Jak ale víme, že za tato úmrtí může právě onemocnění covid-19? Čistě teoreticky by přece mohlo jít jen o souběh. To byla ústřední otázka diskuze, pro kterou se vžilo poněkud neodborné označení „s covidem vs. na covid“. Jak víme, že graf covidových úmrtí nezachycuje jen lidi, kteří by „tak jako tak brzy umřeli“?

Už v průběhu podzimu roku 2020 se začaly objevovat indicie, že se děje něco neobvyklého. Časová řada počtu zemřelých (kterou pravidelně aktualizuje Český statistický úřad) již v listopadu 2020 začala naznačovat, že počty hlášených „covidových úmrtí“ se projevily i na celkovém počtu úmrtí. Jinými slovy: Každý týden umíralo více lidí, než je pro daný týden obvyklé.

Připomeňme, že týdenní počty úmrtí byly do té doby dlouhodobě stabilní. Sezonní výkyvy byly předvídatelné a odchylky od dlouhodobého průměru malé.

V roce 2020 ale počet nadúmrtí výrazně narostl. A v roce 2021 tento nárůst pokračoval.

Jak ale víme, že za tato úmrtí skutečně může onemocnění covid-19, a ne třeba jiné výjimečné aspekty těchto pandemických let: práce z domova, lockdowny, očkování a podobně. V tomto ohledu máme k dispozici několik druhů dat, která dávají vědcům jistotu, že hlavním důvodem pro zvýšené počty úmrtí byla právě nemoc covid-19.

Především jde o časový i lokační souběh celkového počtu nadúmrtí s průběhem a intenzitou epidemie viru SARS-COV-2. Jinými slovy: Tam, kde stoupaly infekce, stoupaly také hospitalizace. Tam, kde stoupaly hospitalizace, stoupala také úmrtí lidí s potvrzenou nákazou covidu-19. A tyto veličiny časově i místně odpovídají zaznamenaným nadúmrtím.

Mezinárodní studie potvrzují, že nejen v Česku, ale i po celém světě byla covidová pandemie příčinou vysokého množství nadúmrtí. Studie publikovaná v časopise Nature odhaduje, že po světě zemřelo v letech 2020 a 2021 přibližně 15 milionů lidí navíc. V řadě států – například Indii, Indonésii nebo Mexiku – byl počet nadúmrtí výrazně vyšší, než byly hlášené počty úmrtí v souvislosti s potvrzenou nákazou, což může indikovat nedostatečné testování v těchto oblastech.

V Česku ale počet nadúmrtí velmi přesně kopíroval počet úmrtí hlášených s potvrzenou nákazou. To samozřejmě neznamená, že žádné jiné příčiny úmrtí neexistovaly. Omezení preventivních prohlídek nebo odložené operace samozřejmě měly vliv, byť je poměrně obtížné jej měřit. Tento vliv na počty úmrtí byl ale nesrovnatelně menší než prokazatelný dopad covidového onemocnění. Dalším aspektem, který tento graf nezaznamenává, je dlouhodobé poškození zdraví (například vlivem obezity, zanedbané prevence nebo tzv. long covidu).

Podle analýzy Českého statistického úřadu byl během let 2020 a 2021 největší nárůst nadúmrtí ve věkových skupinách 70 až 84 let, což opět odpovídá skupinám nejvíce ohroženým těžkým průběhem nemoci covid-19.

Pokud někdo po prvních dvou pandemických letech doufal, že následující dva roky to „vyrovnají“ a počet úmrtí naopak klesne, doufal marně. Také v letech 2022 a 2023 zaznamenalo Česko mírně nadprůměrný počet úmrtí. Teprve v roce 2024 se (podle zatím předběžných dat) dostala Česká republika na předpandemický průměr.

Nelze tedy mluvit o nějakém „vyrovnání“. Na druhou stranu, samotná „úmrtí navíc“ výrazně neovlivnila skladbu české populace. Umíralo sice o něco více mužů než žen, ale nešlo o rozdíl, který by se na celkové populaci výrazně projevil

„No vida, lidé teď jsou všichni povinně doma, to bude za devět měsíců v porodnicích nával,“ vtipkovalo se během prvního lockdownu na začátku roku 2020. Jak to dopadlo?

Vidíme, že v roce 2020 i 2021 se ještě počet narozených dětí držel přibližně na předpandemické úrovni. Pak ale začala křivka výrazně klesat. Rok 2024 má našlápnuto k tomu, aby se stal co do počtu narozených dětí nejhorším v historii České republiky.

Krátkodobý výpadek porodnosti může částečně vysvětlit obava žen z otěhotnění v období kolem očkování. Reálný dopad vakcinace na plodnost nebyl prokázán. Ale řada párů mohla plánovat otěhotnění tak, aby k němu nedošlo blízko vakcinace, což podle české studie mělo měřitelný dopad (ne ve všech zemích tomu tak bylo).

„Jsme si vědomy skutečnosti, že ne všechny ženy sdílely stejné obavy z očkování,“ uvádějí autorky studie publikované v prosinci 2024. Jako další důvody pro možné odkládání těhotenství uvedly ekonomickou nejistotu, zvýšený stres spojený s horší dostupností péče o děti, stoupající inflaci a zhoršení bezpečnostní situace v Evropě v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu.

Z demografického pohledu má pokles počtu narozených dětí mnohem výraznější dopad, než byl nárůst úmrtí. Částečně může jít o dočasný propad – například proto, že páry, které plánovaly dítě později, si kvůli pandemii pospíšily – nicméně trend v ostatních světových zemích ukazuje, že jde o jev dlouhodobý a týká se celé Evropy.