O krok blíž další pandemii. Virus ptačí chřipky zničil chov malých savců

V říjnu 2022 začali ve zvýšené míře hynout norci na velké farmě v Carralu na severozápadě Španělska. Přivolaní veterináři se údajně domnívali, že viníkem může být virus SARS-CoV-2. Ten se v chovech těchto zvířat objevil v posledních letech mnohokrát a vedl k utracení řádově desítek milionů zvířat tohoto druhu.

Genetický rozbor ovšem ukázal, že v tomto případě byla příčina jiná, popisuje studie zveřejněná letos v odborné časopise Eurosurveillance. U zvířat se našla varianta viru ptačí chřipky H5N1 (konkrétně 2.3.4.4b), která se v posledních letech šíří po celém světě a zdevastovala nemalou část ptačích chovů, mimo jiné i v Evropě.

Úmrtnost mezi norky se rychle zvyšovala, až dosáhla zhruba čtyř procent týdně. Nákaza se mezi nimi šířila v několika ohniscích z klece do klece. Nakonec tedy úřady rozhodly, že všechna zvířata budou utracena a chov uzavřen.

Došlo i k testování všech zaměstnanců a pracovníků, kteří se na likvidaci farmy podíleli. Nikdo z nich se ptačí chřipkou nenakazil, ale událost přesto nejen autoři zprávy a další odborníci považují za závažné připomenutí možného budoucího vývoje.

„Je to nesmírně znepokojivé. Přesně tímhle způsobem by mohla začít pandemie (chřipky) H5,“ řekl pro slavný odborný časopis Science virolog Tom Peacock z londýnské Imperial College. „Jsme na neznámém území,“ nechala se citovat neméně slovutným Nature viroložka Wendy Puryearová.

Jak patrně víte, viry ptačí chřipky, jako třeba H5N1, ale i další podobné (H5N8), se ve svých současných podobách a mutacích nešíří příliš dobře mezi lidmi - a pokud víme, tak ani mezi ostatními savci, ale to vzhledem k počtu jejich druhů a omezenému počtu experimentů nelze říci určitě. Lidé, u kterých se případy nákazy samozřejmě sledují mnohem více než u jiných druhů, se téměř vždy nakazí od infikovaných ptáků, nikoliv mezi sebou navzájem.

Španělský případ však ukazuje jiný scénář šíření. Virus se postupně dostal z několika ohnisek v chovu do dalších klecí. První zvířata se tedy nejspíše skutečně mohla nakazit třeba kontaktem s ptáky (třeba nemocnými ptáky, které zatáhla do klece), ale pak se virus šířil od jednoho norka k druhému.

Viru se tak v těle zvířat nejspíše dobře dařilo. „Takový způsob šíření naznačuje, že se v infikovaných zvířatech virus účinně replikoval a docházelo k uvolnění infekčních virových částic v takové míře, aby mohlo dojít k nákaze dalších jedinců,“ říká Helena Jiřincová, specialista na chřipkové viry ze Státního zdravotního ústavu. Virus se podle ní pravděpodobně vylučoval v sekretech dýchacích cest a v exkrementech.

Částice viru získané z nakažených zvířat nesly minimálně dvě mutace, které bývají spojovány právě s jeho schopností napadat savce (tj. adaptací na savce). Nelze ovšem jasně dokázat, že to bylo právě kvůli nim - takhle jednoduché to bohužel není. Roli mohla hrát i jiné geny, jejichž vlivu nerozumíme, nebo jiné faktory.

Určitě případ souvisí s tím, že k šíření došlo ve velmi nepřirozených podmínkách. Zvířata jsou na kožešinových farmách chována doslova téměř „hlava na hlavě“. Volně žijící norci jsou v podstatě samotářská zvířata, v českých chovech před jejich zrušením byla norma zhruba čtvrt čtverečního metru klecové plochy na norka.

Šíření viru je tedy v takových podmínkách výrazně ulehčeno. Existuje tedy nezanedbatelná možnost, že virus H5N1, který nyní řádí mezi ptáky po celém světě, by mohl napadnout další chovy norků a postupně se změnit v něco mnohem nebezpečnějšího i pro člověka.

Norci patří mezi zvířata, která trpí nejen na ptačí, ale také na běžnou chřipku. Z tohoto pohledu je tento druh malých šelem vhodnou půdou pro jakési „křížení“ obou typů chřipky (i čeští odborníci používají nejčastěji výraz reasortment). Není jediné, podobné je to třeba i u fretek, které se pro zkoumání chřipkových virů využívají někdy v laboratořích. Ale v případě norků je důležité, že se chovají na kožešinových farmách, kde jsou ideální podmínky pro šíření nemoci a také pro její přenos na člověka (tj. na zaměstnance).

Hypoteticky tak může vzniknout chřipka obrazně řečeno napůl ptačí a napůl lidská, která bude mít nové vlastnosti. V nejhorším případě tedy to, že se bude dobře šířit vzduchem i mezi lidmi a zároveň bude pro lidi výrazně nebezpečnější než běžná chřipka, mimo jiné i proto, že může jít o virus pro náš imunitní systém úplně nový.

V tuto chvíli se nikdo z odborníků neodváží spekulovat, zda k tomu dojde, ani jak by virus mohl být nebezpečný.

Od ledna 2003 do listopadu 2022 máme zaznamenáno 868 případů nákazy nějakou formou viru H5N1 z 21 zemí. Celkem 457 z nich zemřelo, tedy neuvěřitelných 53 procent. Statistiky jsou ovšem velmi neúplné.

Nikdo nemůže odpovědně tvrdit, že epidemiologové a lékaři pochytili všechny případy nákazy tímto virem. U zaznamenaných případů byla skutečně úmrtnost ve vyšších desítkách procent, další lidé ovšem jistě setkání s virem a případnou infekci překonali s žádnými či malými obtížemi, ale tyto případy unikly pozornosti. Ovšem jak dnes dobře víme, i virus, který smrtelně ohrožuje malé procento obyvatelstva, může napáchat značné škody.

Zároveň není vůbec jisté, zda skutečně k „přeskoku“ na savce, potažmo člověka, opravdu dojde (a ani případně kdy). O možném nebezpečí se hovoří již od prvních let 21. století. „Riziko možného vzniku nějakého pandemického viru se považovalo za dosti vysoké, virus se kolem roku 2005 přiklonil zase spíše k ptákům,“ říká Helena Jiřincová.

Situace se pak z tohoto hlediska zlepšila, v posledních letech se ovšem znovu obrací. Přibývá zachycených ohnisek nákazy drůbeže. Případů ptačí chřipky H5N1 výrazně přibylo i mimo sezonu, tedy během léta. Virus se také stále dokáže šířit na další živočišné druhy včetně řady savců. Logicky tedy přibývá druhů, u nichž může virus spustit infekci – neznamená to nutně, že se pak v rámci daného druhu hned začne rychle šířit.

Z historie víme, že původně ptačí chřipka už dokázala spustit velké pandemie. Příkladem je třeba velká pandemie španělské chřipky zhruba v období 1. světové války. Jejím původcem je původně ptačí chřipka H1N1, která se, možná ještě přes další druh, dokázala změnit tak, aby se účinně šířila mezi lidmi.

Zároveň je jasné, že pokud se H5N1 může podobným způsobem proměnit, tak by bylo v našem zájmu, aby případů podobných tomu ze Španělska bylo co nejméně. Čím častěji k podobným událostem bude docházet, tím spíše dojde k nějakému skutečně velkému problému. Ostatně kvůli nakonec nepotvrzeným obavám z možného vývoje nových forem viru došlo k vybíjení norků během pandemie způsobené SARS-CoV-2.

Ptačí chřipka riziko spojené s chovem malých savců na kožešinových farmách znovu zvýraznila. Po covidovém útlumu se toto odvětví znovu zvedá ode dna a někteří virologové z toho mají obavy. Volají nejen po dodržování dnes doporučovaných a vyžadovaných opatření, ale také po tom, aby se důsledně bránilo kontaktu chovaných zvířat s divokými ptáky. Česko tento problém neřeší, protože chovy zvířat pro kožešinu už před několika lety zakázalo.

Důležité je samozřejmě i sledování výskytu možných nebezpečných mutací viru. To se ve vyspělém světě provádí, málokdo je ovšem spokojený s rozsahem pokrytí. „V Česku je pak situace neradostná, protože v posledních letech se sběr vzorků, ať už u chovných, nebo volně žijících zvířat, omezil,“ říká Helena Jiřincová.

„Většina z nás si ovšem ze setkání s ptačí chřipkou nemusí dělat starosti,“ říká česká odbornice. Výjimkou jsou však drobní chovatelé, jejichž zvířata se nakazí.

Pro ptáky velmi nebezpečné (patogenní) kmeny ptačí chřipky jako H5N1 se dobře množí ve všech tkáních zvířete. I třeba zdánlivě rozumná snaha o využití nemocných či umírajících zvířat na jídlo tak může vést k tomu, že se dotyčný setká s velkou dávkou viru.