Komentář: Změna klimatu? Pozor na cigaretovou manipulaci. Lžeme sami sobě

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

V úterý ráno mě – jako mnohé z vás – praštil do nosu nepříjemný zápach. Zkontroloval jsem rozespale, zda jsem náhodou nenechal zapnutou troubu. Ale pach pocházel zvenku. Velká část České republiky byla zasažena kouřem z velkého požáru v Českém Švýcarsku.

Hned se mi vybavily dvě věci. Obří kalifornské požáry z roku 2021, jejichž dým byl cítit i na opačném pobřeží USA. A následná vyhrocená debata v amerických médiích o tom, zda tyto požáry lze či nelze označit za důsledek globálního oteplování.

V USA jsou tyto debaty každoročním folklórem letních měsíců. Teď se do nich pouštíme i v Česku. Diskutujeme, zda za masivní požáry na Hřensku jsou důsledkem celosvětových klimatických změn. Nebo lidské nedbalosti. Nebo pohozeného dřeva, neopatrných táborníků, nedůsledných lesařů, špatného plánování a tuctu dalších věcí.

Naprosto rozumím tomu, že je to otázka zajímavá a důležitá. Je potřeba vyšetřit, co požár způsobilo, je nutné hledat, jak bránit příštím tragédiím. Ale zároveň se mi chce křičet: opravdu budeme pořád předstírat, že globální klimatická změna je něco nejistého a diskutabilního? Něco, v co někdo věří a někdo ne? Co je potřeba dokázat znovu a znovu?

Opravdu potřebujeme potvrdit, že za tento konkrétní požár může celosvětová změna klimatu, abychom „uvěřili“, že je skutečná a její dopady jsou reálné? Opravdu je globální klimatická krize tak nejistá?

Samozřejmě že nikoli. Změna klimatu je důkladně popsaný jev s celou řadou reálných důsledků, které umíme měřit i překvapivě dobře předvídat. Ale pro řadu lidí je z různých důvodů příjemné předstírat, že globální klimatická změna možná neprobíhá. Nebo možná probíhá, ale není důsledkem lidské činnosti. A nebo možná je důsledkem lidské činnosti, ale nedá se říci, že jsou její dopady negativní.

Zprvu může být těžké pochopit, co je vlastně na otázce po souvislosti mezi požárem a globální změnou tak zavádějícího. Naštěstí tu máme historickou paralelu, která zákeřnost tohoto argumentu dobře odkrývá. A dokonce je to také debata, kde hraje zapalování podstatnou úlohu: spor o škodlivost cigaret.

Od padesátých let 20. století věděli velcí výrobci tabáku, díky vlastním výzkumům, o tom, že jejich produkty způsobují rakovinu. Od roku 1964 byla souvislost mezi kouřením a rakovinou velmi dobře prokázána a hlavní hygienik USA vydal rozsáhlé varování: kouření cigaret škodí zdraví, zvyšuje riziko rakoviny, snižuje délku dožití a způsobuje chronickou bronchitidu.

Konec debaty? Naopak. Cigaretovým magnátům se prakticky po zbytek 20. století dařilo tato data veřejně zpochybňovat. Velkou roli v tom sehrál trik používaný v soudních místnostech, ve kterých právníci tabákových koncernů odráželi jednu žalobu za druhou.

„Jistě, zde přítomný pan John Smith kouřil od svých patnácti let. Pan Smith nyní umírá na rakovinu. Je nám to nesmírně líto, ztrácíme věrného zákazníka. Ale ptáme se slavného soudu a poroty: můžeme mít stoprocentní jistotu, že právě tato rakovina je způsobena cigaretami?“ zdvihne ukazováček imaginární právník, reprezentující pro potřeby našeho článku tisíce reálných žalob.

„Pan Smith bydlí nedaleko křižovatky. Víme, že výfukové plyny zvyšují zdravotní rizika. Pan Smith má sedavé zaměstnání, což je rovněž rizikový faktor. A konečně předvoláváme pana McDowella, který kouří cigarety ještě déle a ještě intenzivněji než pan Smith, a těší se výbornému zdraví. V následující hodinové prezentaci ukážeme, že naprosto nelze – rozhodně ne nade vší pochybnost – vinit cigarety z této konkrétní nemoci, která našeho zákazníka postihla…“

Asi si sami dokážete promítnout výše zmíněnou argumentaci do současné debaty o změně klimatu. „Víme, že právě tento požár byl způsoben globálním oteplováním? Proč politizovat tragédii? A navíc to není tragédie, požáry jsou vlastně přírodě prospěšné, vzpamatuje se sama! Vždyť požáry se odehrávaly i v minulosti, a mnohem větší. A není snad pravda, že ten požár musel nějak vzniknout?“

O tom, zda jsou požáry v konkrétní zemi způsobené klimatickou změnou, se dá debatovat i rozumně. Můžeme se podívat na statistická a historická porovnání. Na západě USA data ukazují, že nárůst tamních lesních požárů je možné přibližně z poloviny vysvětlit klimatickou změnou, konkrétně lidmi způsobenou klimatickou změnou (tzv. antropogenní klimatická změna).

To je racionální debata: počítání pravděpodobnosti, uměřenost a zodpovědnost při označování příčin, realistická očekávání do budoucna, snaha o užitečnost a konstruktivní přístup.

Ve skutečnosti k nám klimatická změna už dávno vpadla a mění lokální počasí nejvíce za poslední staletí. V Česku je stále tepleji. Počet extrémně horkých dní (tedy takových, kdy se teplota ve stínu přehoupla přes 30 stupňů) se od osmdesátých let 20. století vytrvale zvyšuje. Bývalo to průměrně pět dní v roce. Nyní je takových dní průměrně dvacet do roka.

Jenže lidem obvykle nejde v klimatické změně o konstruktivní debatu. Stejně jako právníkům, kteří před soudem hájili zájmy tabákových firem, nešlo o zkoumání podstaty věci. Potřebovali jediné – sejmout vinu ze svého chlebodárce. Nechtěli skutečně vědět, zda cigarety škodí. Potřebovali ukázat, že možná neškodí vždy. A miliony kuřáků jim přikyvovaly. Proč měnit návyky, když to možná nakonec s tou škodlivostí není tak hrozné? Nehas, co tě nepálí.

A z podobného důvodu se ani nám nechce o dopadech klimatické změny uvažovat racionálně a realisticky. Nejsme totiž neutrální pozorovatelé. Skoro všichni jsme nějakým způsobem zainteresováni, všichni jsme svým způsobem závislí na svém aktuálním způsobu života. Pohled na data, která jednoznačně ukazují, že se náš život bude muset změnit, se nám nelíbí. A hledáme, jak se vymluvit. Vymýšlíme mentální výkruty, abychom oddálili moment, kdy se globální změna klimatu definitivně dotkne nás osobně.

Jak se vlastně nakonec podařilo právnickou hradbu tabákových firem nalomit? Zasloužila se o to společná žaloba státních zástupců. Namísto toho, aby argumentovali jednotlivými případy, podívali se na celkové dopady kouření na úrovni států. A tam už to nešlo uhrát na to, že John Smith bydlí nedaleko křižovatky a Jane Doe má sedavé zaměstnání. Když se podíváme na populaci jako celek, jsou negativní dopady kouření nezpochybnitelné.

Podobnou perspektivu potřebujeme i u globální klimatické změny. Jistě, možná že konkrétní požár na Hřensku nevznikl stoprocentně vinou toho, že lidstvo do ovzduší pumpuje skleníkové plyny. Ale když poodstoupíme a podíváme se na celkové dopady, uvidíme myriádu velkých i malých důsledků klimatické změny. Důsledků, se kterými se budeme muset vypořádat.

Problém je, že v naší metafoře jsme skoro všichni kuřáci, závisláci léty navyklí na určitý způsob života. Rádi slyšíme, že to vlastně asi je mnoho povyku pro nic. A že se nás to možná netýká. Vlastně je všechno tak, jako dřív, ne? V létě je horko a občas něco hoří. To je toho. Has, co tě pálí.

Přestat kouřit je těžké. Proto chceme sami sebe přesvědčit, že to vlastně s těmi klimatickými změnami není až tak horké. Lžeme ale sami sobě. Protože přiznat si, že s tím budeme muset něco dělat, je myšlenka, kterou náš mozek  – závislý mozek – podvědomě zavrhuje.