Inspiraci našla u popelnice. Podívejte se na diskuzi s výherci ceny Neuron

Debata se konala pražském centru Opero, přenášeli jsme ji živě ve spolupráci s Nadačním fondem Neuron. Účastnili se jí držitelé cen NF NEuron za rok 2022. Vyhlášení cen proběhlo v říjnu 2022 (záznam slavnostního večera zde).

V debatě se moderátor Ondřej Cihlář účastníků ptal i na to, co je na jejich úspěšné vědecké dráze inspirovalo. „Nadační fond Neuron věří v sílu lidského poznání a snaží se inspirovat mladou generaci, aby se vědí ještě více věnovala,“ řekla na začátku pořadu Monika Vondráková, spoluzakladatelka a ředitelka NF Neuron.

Předseda vědecké rady Neuron, biochemik Jan Konvalinka, v úvodu poděkoval přítomným vědcům, divákům i mecenášům za jejich účast a podporu. Popularizace vědy je totiž jedním z dlouhodobých cílů Nadačního fondu Neuron.

„Baví mne hledat způsoby, jak dětem pomoci najít, co je baví,“ shrnula Anežka Kuzmičová svou vědeckou kariéru v oblasti výzkumu dětské gramotnosti. Vždy ji překvapí, že se jí lidé ptají, co by mělo jejich dítě číst. „Proč se místo toho neptají těch dětí?“

Za problém považuje způsob, který se čtení ve škole tradičně vyučuje. Kuzmičová se smíchem vzpomíná na to, jak sama ve škole při předčítání Lovců mamutů dlouho nevěděla, kdo nebo co je Kopčem. „Zkuste přehodnotit tu praxi, že jeden žák předčítá 29 dětem,“ prosí výzkumnice.

Z povinné četby měl trauma i další oceněný, biolog Gabriel Demo. „Jako dítě jsem rád četl encyklopedie, hlavně ty, které pojednávaly o vesmíru,“ vzpomíná na své vědecké počátky. odborník v molekulární biologie.

Rodičům doporučuje, aby s dětmi procházeli obrázkové encyklopedie a s dětmi o věcech mluvili: „Možná budou překvapení, že si s dětmu budou moci popovídat překvapivě na úrovni.“

Moderátor postavil před nelehký úkol matematika Jana Kynčla: jak vysvětlit laikům vysoce teoretickou oblast, konkrétně přečetl jeho problém „odhad počtu prázdných konvexních pětiúhelníků v bodových množinách“. Kynčl upozornil, že velká část matematických prací je velmi složitých i pro ostatní matematiky: „Já mám často problém porozumět i pracem z mého oboru,“ upozorňuje na vysokou složitost a specificitu teoretických prací.

Vědci se také podělili o své zkušenosti s mezinárodním cestováním. Shodli se víceméně, že do zahraničí je jednodušší vycestovat v mládí.

Druhá část začala trochu vážněji, než první. Martina Živná se totiž zabývá genetickými příčinami dědičných onemocnění. I ona mluví o zvědavosti jako o důležité „zážehové jiskře“. „Moje cesta k vědě vedla skrze to, že by se mi líbilo pracovat v laboratoři. To jsem věděla už od útlého věku,“ vzpomíná Živná. „A až pak jsem se rozhodla k tomu, že se vydám na dráhu výzkumu.“

„Asi v šesté třídě jsem šla vynést odpadky, a u popelnice jsem našla kriminalistické sborníky. Vzala jsem si je domů, přečetla jsem je… V podstatě se jednalo o přehled kriminálních případů, které byly vyřešeny v laboratoři,“ vypráví Živná. To ji nasměrovalo směrem k laboratořím, nejprve v oblasti kriminalistiky, pak v oblasti vědy a výzkumu.

"Společnost by měla vytvořit takové podmínky, aby každý člověk mohl realizovat svůj potenciál, “ řekla ve svém úvodním medailonku chemička Mariya Shamzhy, která se specializuje na katalyzátory.

Shamzhy také ráda pracovala v laboratoři, už od střední školy. „Pamatuji si, že jsem byla na chemické olympiádě. Když jsem vyšla, maminka mi řekla, že mne nikdy neviděla tak šťastnou,“ popisuje své vědecké počátky výzkumnice původem z Ukrajiny. Ráda by motivovala další studenty z Ukrajiny, aby přišli studovat do Česka.

"Společnost by měla vytvořit takové podmínky, aby každý člověk mohl realizovat svůj potenciál, “ uvedla ve svém úvodním medailonku Shamzhy.

Materiálům se věnuje i Martin Setvín, který zkoumá generování fotonapětí na povrchu některých látek, a jak energii využít. „Trávím teď více času v kanceláři, ale raději to mám v laboratoři,“ říká Setvín. Vědec totiž nemůže jen zkoumat v laboratoři, musí také přednášet, napsat články, jezdit na konference… To ale k vědecké práci patří.

Za přenos vědeckých poznatků do praxe byl oceněn tým českého startupu Pinflow, který se zabývá výrobou nového typu baterií. Juraj Kosek se pokusil vysvětlit, v čem jsou lithiové baterie problematické: „Já si myslím, že náš výrobek je přelomový,“ míní Juraj Kosek. „My jsme se do toho pustili před deseti lety, a už tehdy bylo jasné, že bude nutné energii s rozumnou účinností ukládat.“ Zvolili metodu průtočných baterií, které nabízejí oproti běžným bateriím některé výhody.

„Nejsme na světě jediní,“ uznává Kosek. „Ale jsme na světě nejlepší z hlediska parametrů baterií, které vyrábíme. Naše baterie jsou spolehlivé, to je naše konkurenční výhoda.“ Baterie dodává firma Pinflow do patnácti až dvaceti zemí celého světa. Své využití nachází obvykle ve větších systémech. „Už to nejsou jen ukázkové jednotky, ale i komerční projekty.“

V poslední části debaty se diskuze účastnili laureáti Cen Neuron za celoživotní přínos vědě. V roce 2022 byli totiž oceněni hned dva: chemik Pavel Hobza a lékař Jan Starý.

Ve svém videomedailonku Pavel Hobza popsal, jak důležitou roli hraje ve vědě nápad. „Podstatou vědecké práce je všímat si detailu. Když vidíte, že je něco zvláštní, tak nad tím nesmíte mávnout rukou. A v jednom procentu je to trefa.“

„Ale k tomu nápadu se pojí i štěstí,“ dodává Hobza. „Někdo má tisíc nápadů a všechny jsou k ničemu. Na začátku ale nevíte, který nápad je k ničemu. To se dozvíte až potom. Na to není recept, na to musíte mít to štěstí. Je potřeba utéct od nápadu, který nevede k výsledku.“ Připomíná, že život je relativně krátký: „Nesmíte svá produktivní léta strávit u něčeho, co není pro vás to pravé.“

Dětský hematolog a onkolog Jan Starý, oceněný za svůj celoživotní přínos vědě, za svou kariéru zaznamenal ohromnou proměnu svého oboru. V posledních dekádách už se ale pokrok zpomaluje: „Už třicet let marně hledáme optimální léčbu a celosvětově víceméně stagnujeme,“ poznamenal lékař.

„Jsem zvědav, jak našemu oboru pomůžou nové možnosti strojového učení a umělé inteligence,“ říká Starý. Lidské mozky podle něj narazily na určitou hranici a on doufá, že počítače toto omezení pomohou prolomit.

Diskuze se pak stočila ke kritice toho, jak je v Česku podpora vědy nedostatečná. „Podívejte se na objektivní čísla. Nechci to lakovat. Naše nejlepší univerzity nejsou v mezinárodních srovnáních vidět,“ upozorňuje Pavel Hobza.

„Náš ústav je vynikající, protože tam byl jeden člověk – profesor Holý. Zachránil miliony životů, vydělal miliardy našemu ústavu,“ vypočítává Hobza, který nyní působí jako vedoucí výzkumné skupiny na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Ale to je podle něj málo. „Něco v systému není dobře, a je potřeba začít u univerzit.“

Hobza ale doufá, že se blýská na lepší časy. Všímá si toho, že prakticky všichni ocenění vědci mají zkušenosti ze zahraničních univerzit. „Je vidět, že se ti vědci vrací, a to je to podstatné. Jestli je někde šance, tak tam,“ věří Hobza.

Podle Starého není v tak malé zemi, jako je Česká republika, snadné věnovat se dobré vědě. „Dobrá věda se nedá dělat na půl plynu.“ Nadaný vědec podle něj dokáže stavět na poznatcích předchůdců a přijít s něčím úplně novým. Jako to udělal třeba český génius Otto Wichterle, organický chemik a vynálezce nového typu měkých kontaktních čoček.

Debaty laureátů cen Neuron s veřejností začala organizace pořádat v roce 2020. „Cítíme, že více než kdy jindy potřebujeme znát postřehy a názory špičkových vědců, kteří nám pomohou se zorientovat v současné situaci a připravit se na nejbližší dny,“ uvedla tehdy Vondráková.

Neuron dlouhodobě opakuje svou oblíbenou metaforu: Ve vědě vidíme světlo. Věda pomáhá vyhnat temnotu a neznalost z naší mysli. To je důvod, proč je důležité rozumět vědě, chápat vědu a věřit relevantním vědeckým poznatkům.

Neuron je český nadační fond, jehož cílem je zvyšovat prestiž vědců a vědkyň v Česku, popularizovat jejich výsledky práce a rozvíjet moderní mecenášství v České republice. Fond uděluje Ceny Neuron spojené s finanční odměnou. Od roku 2010 fond celkově podpořil českou vědu částkou přes 100 mil Kč.