Článek
Concorde byl považován za krále oblohy, i když nešlo o mimořádně velké letadlo. Jako první ale dokázal s pasažéry létat rychleji než zvuk, a to skoro dvojnásobně. A to doprovodil vysokou mírou servisu na palubě.
Právě dnes, 21. ledna 2026, slaví tento mimořádný stroj 50. výročí od svého prvního letu s cestujícími. Proč opravdu skončil a jak ovlivnil nejenom letectví, ale třeba i dobývání kosmu?
Slavné nadzvukové letadlo poprvé vyletělo z Paříže do Londýna. Jeho vývoj byl totiž společným projektem Francie a Velké Británie – odtud také jméno Concorde, které v jazycích obou zemí znamená „svornost“.
Na délku měřil Concorde 60,1 metru a rozpětí jeho křídel ve tvaru ikonického trojúhelníku bylo 25,5 metru. Pod vlajkou Air France a British Airways přepravoval 100 pasažérů, a to až rychlostí mach 2 neboli 2160 kilometrů za hodinu ve výšce přes 18 kilometrů. Přes oceán do New Yorku zvládl dorazit za tři až tři a půl hodiny.
Pro srovnání – tehdejší klasická proudová letadla létala rychlostí od 800 až do 940 kilometrů za hodinu ve výšce maximálně 13,5 kilometru, cesta přes Atlantik jim zabrala přibližně osm hodin.
„Pro člověka, který miluje pilotování letadel, to bylo ultimátní. Opravdové uspokojení až do morku kostí, že mohl řídit takový úžasný stroj,“ popsal svůj dojem z Concordu jeho hlavní pilot u British Airways Mike Bannister.
A zážitek to byl i pro cestující, nejčastěji z řad obchodníků a celebrit. Luxus v podobě komfortu na palubě a rychlosti přišel na přelomu tisíciletí až na 12 000 dolarů za letenku, což by dnes po započtení inflace bylo skoro 22 500 dolarů, tedy více než 460 000 korun.
Air France i British Airways se vysokou cenou letenek snažily kompenzovat nákladný provoz. Vysoká rychlost totiž znamenala i značnou spotřebu, a to přes 25 600 litrů paliva za hodinu. Konvenční dálkový letoun Boeing 707-420 spotřeboval 8000 litrů paliva za hodinu.
Cena přitom nebyla jediným omezením, které Concorde měl. Vyšší rychlost limitovala i jeho trasy. Nejdříve létal i do Ria de Janeira a Singapuru, nakonec však zůstal u Paříže, Londýna a New Yorku. S vyšší spotřebou měl krátký dolet okolo 6600 kilometrů, ale hlavně na mnoha letištích nezískal ani povolení k přistání. Jeho start byl slyšet osm kilometrů daleko a sonický třesk, tedy hluk připomínající explozi, který vydal při překonání rychlosti zvuku, mu dovoloval létat vyššími rychlostmi jen nad oceánem.
Rekordy, které dosud patří Concordu
- 15. až 17. srpna 1995 – nejrychlejší let okolo světa za 31 hodin, 27 minut a 49 sekund, přičemž se měřil celkový čas od startu až po opětovné přistání v Paříži včetně všech mezipřistání.
- 7. února 1996 – překonání trasy New York – Londýn za dvě hodiny, 52 minut a 59 sekund, což je dodnes nejrychlejší přelet přes Atlantský oceán v civilním letadle a Concorde jej takto zvládl pod vlajkou British Airways.
Labutí píseň krále oblohy
Osud pak zpečetila tragická havárie z 25. července 2000. Při startu z letiště v Paříži letoun Air France najel na dráze na součástku, která předtím odpadla z jiného letadla, ta protrhla pneumatiku, pak i palivovou nádrž, stroj se vznítil a krátce po startu se zřítil na blízký hotel. Zemřelo všech 109 osob v letadle i čtyři lidé v hotelu.
Lidé přestali mít o Concorde zájem i přesto, že to byla jediná velká nehoda za dobu jeho provozu. Francouzské a britské aerolinky po katastrofě investovaly zhruba 100 milionů eur do vylepšení bezpečnosti strojů, tato opatření ale zároveň zvýšila i provozní náklady. Legendární nadzvukové letadlo vyletělo naposledy 24. října 2003. Ve službě tak bylo 27 let.
„Concorde jako takový byl luxusní – šlo o čas a o to, že jste se někam dostal velmi, velmi rychle. Ale právě i tím, jak byly nastaveny jeho parametry, pak projekt nakonec skončil na základě vysokých provozních nákladů a po havárii v Paříži samozřejmě došlo i ke ztrátě důvěry,“ říká Jiří Protiva, člen představenstva Asociace leteckého a kosmického průmyslu (ALKP), který je i generálním ředitelem státního podniku LOM Praha.
„Řekl bych, že Concorde byl správný projekt, ale v trochu nesprávnou dobu,“ dodal.
Stovky miliard nepřišly vniveč
Británie a Francie si projekt Concordu odsouhlasily v roce 1962 a do roku 1975, tedy rok před spuštěním jeho služby, daly na vývoj a stavbu přes 1,2 miliardy liber, což by dnes bylo v přepočtu zhruba 260 miliard korun.
Původně přitom měly vývojové náklady dosáhnout jen 160 milionů liber a v součtu přitom vyrobily 20 letadel, z nichž do služby bylo zařazeno 14 strojů – zbývající byly prototypy a předsériové modely.
Přestože nedošlo k masovému rozšíření legendárního nadzvukového letadla, tak z jeho programu těží letecký i vesmírný průmysl dodnes. Přinesl tvar křídla, který zvládal jak podzvukové, tak i nadzvukové rychlosti, systém přesouvání těžiště přečerpáváním paliva, které sloužilo i k ochlazování trupu, nebo bílý ochranný nátěr schopný odolat UV záření i aerodynamickému ohřevu při vysokých rychlostech nebo ochlazení při nižších rychlostech.
Konstrukci stroje navrhla a postavila francouzská společnost Sud Aviation, jeden z předchůdců dnešního Airbusu, a British Aircraft Corporation. Motory Olympus, které původně byly určeny bombardérům, dodaly Rolls-Royce a SNECMA.
Britové po tragické nehodě vyvinuli také zesílení palivových nádrží pomocí tkaniny z kevlarových vláken, francouzský výrobce pneumatik Michelin vyvinul lepší pneumatiky odolné vůči prasknutí, které se používají třeba i u Airbusu A380.
Concorde v Česku
Legendární nadzvukové letadlo zavítalo i na letiště v Praze, a to poprvé 22. října 1986 u příležitosti 50. výročí pravidelných letů společnosti British Airways z Londýna do Prahy.
V rámci charitativního projektu „Den červených nosů“, který podporoval děti a mládež například skrze Linku bezpečí, pak naposledy zavítal Concorde do Prahy ještě 29. dubna 2000.
