Článek
Ukrajinské zázemí čeká v důsledku ruské agrese velmi pravděpodobně znovu těžká zima. Omezit dopad ruského bombardování a ostřelování by měly poprvé i zvláštní „hybridy“, systémy, které kombinují západní a sovětskou techniku.
Američtí představitelé program oficiálně nazývají „FrankenSAM“. Titul, který se poprvé objevil v článku NY Times, je složeninou slov Frankenstein a anglické zkratky „SAM“, která označuje střely země-vzduch, tedy střely odpalované ze země proti letadlům, dronům a jiným střelám.
Doktor Frankenstein dokázal oživit tvora složeného z nesourodých částí – a o něco velmi podobného se pokouší i projekt pro Ukrajinu. „Frankenstřely“ mají přispět k zaplnění kritických mezer v ukrajinské protivzdušné obraně.
Dvě varianty této improvizované protivzdušné obrany – jedna spojuje sovětské odpalovací zařízení Buk a americké rakety Sea Sparrow, druhá radary sovětské výroby a americké rakety Sidewinder – byly v posledních několika měsících otestovány na vojenských základnách ve Spojených státech a podle úředníků mají být na Ukrajinu dodány letos na podzim.
Následky útoku ruské střely v ukrajinském Kramatorsku
Staré a nové
Od začátku války bylo jasné, že ruské letectvo bude mít v tomto konfliktu jasnou převahu. Ovšem jeho role nebyla nikdy příliš veliká, především zkraje konfliktu. Ruské letectvo neutrpělo příliš veliké ztráty, do bojů také ovšem příliš nepromlouvalo.
Ukrajinská protivzdušná obrana, která byla v sovětské tradici mnohem početnější, než je zvykem u západních armád, ho dokázala udržet mimo svůj vzdušný prostor. V posledních letech role ruských letadel roste, ale jen proto, že mají konečně k dispozici zbraně, které jim umožňují působit zpoza bojové linie. Jinak Rusové musí spoléhat na údery řízenými střelami a stále častěji také kamikadze drony.
Už dlouho je ovšem jasné, že ukrajinská obrana nemůže bez zásadní obnovy protivníkovi odolávat. Především poté, co Rusko loni spustilo rozsáhlou kampaň s cílem zdecimovat ukrajinskou klíčovou civilní infrastrukturu, začaly západní země na Ukrajinu postupně posílat vlastní a většinou moderní protivzdušné systémy.
Kyjev díky tomu disponuje protivzdušnými systémy typu SAMP/T, Iris-T, NASAMS, Patriot, Avenger nebo stroji Gepard s radarem řízenými kanóny, které se hodí zejména pro boj proti dronům. Spojenci také Ukrajině dodali více než 2000 z ramene odpalovaných střel Stinger.
Ukrajinci uvádějí, že využívají systému několikavrstevné PVO. Na vnějších vrstvách používají levnější obranné prvky s menším dostřelem, tedy protiletecké střely odpalované z ramene a obecně systémy s menším dosahem a levnější municí. V dalších vrstvách jsou pak rozmístěny drahé protivzdušné systémy s dlouhým dostřelem.
Primárním problémem ukrajinské protivzdušné obrany ovšem není kvalita, nýbrž kvantita.
Palba mobilní jednotky ukrajinské protivzdušné obrany na kamikadze drony nad Kyjevem
Co budeme střílet?
Řada systémů se na Ukrajině ve své roli velmi dobře osvědčuje, od německou armádou původně už vyřazených Gepardů přes nové a zatím nevyzkoušené systémy jako NASAMS a Iris-T až po už relativně vyzkoušené Patrioty.
Ovšem západní státy nikdy nepočítaly s tím, že by jejich protivzdušná obrana vedla roky trvající vzdušnou válku, a tak jejich zásoby munice i samotných zařízení jsou jen malé. Západní doktrína počítá obecně s tím, že NATO bude mít naprostou leteckou převahu, a protivník brzy tedy nebude mít co odpalovat.
Původní ukrajinské systémy sovětské provenience (některé modernizované, některé ne) jsou sice stále poměrně početné, ale také jich postupně ubývá. A střely pro ně se už vůbec nevyrábějí, nebo se vyrábějí především v Rusku.
Přitom nikdo příliš nepochybuje o tom, že Rusko znovu obnoví útoky na energetickou, vodárenskou a teplárenskou infrastrukturu Ukrajiny. Útoky se mimo jiné postaraly o to, že Ukrajina nemohla být producentem elektřiny v době, kdy se Evropa potýkala s vysokými cenami energií. Moskvu zase tolik nestály, odčerpávaly síly (tedy hlavně protivzdušnou obranu) z fronty a udržovaly Ukrajince v napětí a nervozitě.
Z ruského hlediska tedy nejspíše nešlo o neúspěch a není důvod v nich nepokračovat – zvláště když obyvatelé Ukrajiny budou válkou letos nepochybně unavenější než před rokem.
V tomto ohledu mimochodem není vůbec dobrou zprávou, že Rusko v průběhu října výrazně omezilo počty odpalované munice na ukrajinské cíle. Nejspíše to neznamená nic jiného, než že si připravuje zásoby střel na zimní kampaň. Ochrana ukrajinského vzdušného prostoru je tak klíčovou prioritou příštích měsíců.
Nejen ukrajinští představitelé si tak už delší dobu uvědomují, že je zapotřebí najít nějaké řešení. Dostatečně silné letectvo, aby dokázalo střely zastavovat stíhačkami, Ukrajina v dohledné době mít nebude. Jediným řešením je tedy posílit pozemní protivzdušnou obranu.
Dejte nám svůj „šrot“
Ukrajinci nakonec navrhli jiné logicky se nabízející řešení. Na konci roku 2022 požádali spojence, aby jim pomohli najít střely pro přibližně 60 protivzdušných systémů Buk ze sovětské éry, které leží nečinně v kyjevském arzenálu. Věděli přitom, že získat munici ruské výroby, která by se do systémů Buk hodila, nepůjde. A tak navrhli odpalovací zařízení přestavět na střely standardu NATO.
Ukrajina se údajně nabídla, že v zájmu času zbraně sami zkonstruují, protože cítili časovou tíseň. Američtí inženýři podle zdrojů NY Times trvali na tom, že práci provedou sami. V lednu 2023 Pentagon souhlasil s tím, aby pro tento projekt byly použity střely RIM-7 Sea Sparrow.
Odpálení střely Sea Sparrow z letadlové lodi Midway v 80. letech minulého století
Jde o střely, které mají svůj původ už v 60. letech. Jsou určeny pro bojové lodě, na kterých sloužily především jako ochrana proti řízeným střelám s plochou dráhou letu. Nemají velký dolet (cca 20 km), ale mohou zasahovat i proti rychle se pohybujícím cílům. Navíc používají stejný princip navádění jako původní střely pro Buk: tedy navádí je radar umístěný přímo na odpalovacím zařízení. Samotné střely vlastní radar nemají.
Ze slov ukrajinských představitelů se zdá, že Ukrajina zatím do Spojených států poslala 22 těchto zařízení. Pět už se jich po renovaci vrátilo zpět na Ukrajinu, zbytek by snad měl být upraven do konce roku. O jak veliké úpravy jde (co vše se tedy mění), to není z oficiálních prohlášení jasné. Protože Buk a Sea Sparrow jsou si principem tak podobné, snad by nemusely být veliké a mohlo by jít především o to, jak zajistit bezpečnou komunikaci střely s naváděcím radarem sovětské výroby.
Druhou „Frankenstřelou“, která už by snad také měla být na Ukrajině, je kombinace neupřesněného radaru sovětského původu s americkou leteckou střelou Sidewinder, konkrétně verze AIM-9M. To je už poměrně zastaralá varianta dodnes široce používané střely vyvinuté původně pro americké stíhací stroje. Podobně se už na Ukrajině používají původně letecké střely ASRAAM.
V tomto případě půjde o zbraň krátkého dosahu, řádové nejspíše jednotek kilometrů, u které se munice navádí sama na tepelnou stopu cíle. Jediné, co musí obsluha systému s touto střelou udělat, je správně střelu nasměrovat, nechat její hlavici zaměřit a stisknout tlačítko pro odpálení.
Zajímavé je, že ukrajinští představitelé mluví o propojení se sovětským radarem. Střela ho sice k navádění nepotřebuje, ale může pomoci snadno odhalit cíl a lépe „ukázat“ cíl samotnému Sidewinderu.
Ukrajinský Patriot?
Třetí zmíněná „Frankenstřela“ je stále údajně ve fázi zkoušek. Zatím podle NY Times prošla první ostrou zkouškou zničení cvičného cíle. O její technické podobě víme nejméně, jen to, že kombinuje střely pro systém Patriot „se staršími ukrajinskými radarovými systémy domácí výroby“.
Šlo by tedy jednoznačně o nejvýkonnější z vyvíjených systémů. První by měl na Ukrajinu dorazit letos v zimě spolu s dalšími střelami „a dalšími součástmi systému Patriot“. Ale o tom, jak přesně funguje, můžeme jen spekulovat.
Dvě odpalovací vozidla systému Patriot. Na snímku není radar a velitelské stanoviště, které jsou jádrem systému. Při nasazení se jednotlivé části baterie staví v takové vzdálenosti od sebe, aby je nebylo možné zničit jediným úderem.
Pro střely Patriot se testuje systém (tzv. RIG-360), který umožňuje jejich propojení s v podstatě jakýmkoliv typem moderního radaru. Není ovšem známo, že by se skutečně zkoušel s jiným sledovacím zařízením, než jaké Patriot používá. Ukrajina ovšem disponuje vhodným radary vlastní výroby, které jsou plně digitalizované, například 80K6KS1 Feniks.
Takové řešení by mohlo pomoci vyřešit jeden ožehavý problém: přesun každého Patriotu je pro západní země velmi obtížným rozhodnutím, protože systémů je k dispozici jen málo. V současnosti mají ozbrojené síly USA jen 60 systémů.
Ale baterie Patriotů sestávají vždy z několika různých zařízení s různými úkoly. Základem celého systému jsou radary, kromě nich jsou ale v každé baterii odpalovací zařízení a různá podpůrná vozidla. Pokud by Ukrajina měla vlastní radary, mohli by spojenci ze svých systémů „ukrajovat“, aniž by přitom o ně (a především o jejich schopnosti) úplně přišli. Nikdo jiný (snad) nebude v dohledné potřebovat tolik munice pro Patrioty jako Ukrajina.
Ukrajinskou protivzdušnou obranu v poslední době posílila ještě jedna nová zbraň, která ovšem není úplně „hybridní“, byť ji Pentagon zahrnuje do projektu FrankenSAM. Jde o starší americký systém Hawk, jehož první bojové záběry se objevily 23. října. O jeho dodání se mluví už měsíce, a to hned z několika zemí, které ho v minulosti používaly či používají.
Několik systémů darovalo Ukrajině Španělsko. Přinejmenším některé z nich ovšem na Ukrajinu došly bez radarů, které se podařilo získat v dalších měsících (snad ze Švédska).
