Ukrajina dostane „Upíry“. Novou zbraň, kterou zná málokdo

K oslavám ukrajinského Dne nezávislosti USA oznámily zatím největší balíček vojenské pomoci Kyjevu. „Balíček“ má hodnotu téměř tří miliard dolarů a obsahuje spoustu materiálu, který na pohled není určen pouze k „zalepení“ záplat v ukrajinské výbavě, ale má jí poskytnout nové vojenské schopnosti.

V dodávce bude především známé vybavení jako munice pro ukrajinská děla, radary pro dělostřelectvo či drony (další má Ukrajina dostat i od evropských zemí). V oznámení se ovšem objevila jedna položka, která řadu pozorovatelů překvapila: systém Vampire (Upír) určený pro boj proti dronům. I někteří vojenští blogeři se přiznávali, že si museli hledat, o co by mohlo jít.

Jak se postupně podařilo určit a potvrdit, nejde vlastně o úplnou technologickou novinku, ale o „upgrade“ jedné z nejhloupějších zbraní, které moderní armády používají. Její hlavní výhodou má být ovšem především „cenová efektivita“.

Základem této zbraně je totiž běžná neřízená raketa, jaké mají ve výzbroji letecké síly po celém světě. Armády NATO mají ve skladech doslova stovky tisíc kusů takových raket ráže 70 milimetrů. V ruské armádě se používají ráže 55, 80 i 122 mm.

Hlavní nevýhodu podobných neřízených raket jste asi odhadli z jejich názvu: vyletí tím směrem, jakým je pilot či operátor namíří, ale po odpálení už jejich dráhu nelze nijak korigovat. To tedy znamená, že pokud chcete daný cíl zasáhnout s dostatečně vysokou pravděpodobností, potřebujte více pokusů. Počet samozřejmě závisí na jeho velikosti a dalších podmínkách.

Ruská vojenská doktrína s takovou taktikou „zahlcení“ cíle nemá problém. Ovšem západní armády obecně vyžadují přesnější (a také podstatně dražší) zbraně. A tak vznikl hned v několika firmách nápad tyto neřízené rakety zpřesnit. Vzhledem ke skladovým zásobám těchto zbraní se tu rýsoval slibný trh.

Prvním příkladem úspěšného upgradu rozšířených raket ráže 70 milimetrů je systém APKWS, který americké vojenské síly poprvé použily v roce 2012 v Afghánistánu. V podstatě spočívá v tom, že se doprostřed neřízené rakety vloží zhruba půl metru dlouhý díl s aerodynamickými ploškami. Ten jí nejen umožňuje manévrovat, obsahuje elektroniku, která střele umožňuje sledovat naváděcí laserový paprsek. Za nějakých 22 tisíc dolarů (cca půl milionu korun) se tak z „hloupé“ střely udělá „chytrá“.

APKWS je dobře známý a už má své zákazníky i mimo Spojené státy. A jak se ukázalo, záhadný Vampire je v podstatě jeho nástavbou. K vylepšené střele se přidají ještě další komponenty a doplňky, aby se dala účinně používat i proti létajícím cílům na vzdálenost několika kilometrů.

V první řadě především jednotka s kamerami a laserem, která umožňuje jak drony odhalit, tak na ně střely navádět. Samotné upravené rakety pak dostávají jinou rozbušku, která může být nastavena tak, aby vybuchla v určité vzdálenosti před cílem. Proti bunkrům či tankům k ničemu, zvýší však pravděpodobnost zásahu křehkého, ale malého a pohybujícího se cíle, jako je dron.

S výjimkou nějakých zcela mimořádných okolností taková střela těžko dokáže zasáhnout nějaké rychle se pohybující cíle. Ale průzkumné bezpilotní prostředky se pohybují obvykle rychlostí do nějakých 150 kilometrů za hodinu (ty malé i menší), takže ty jí neuniknou.

Systém „Upír“ tvoří laserový naváděcí systém a pouzdro se čtyřmi střelami. Má být dostatečně lehký, aby jej bylo možné připevnit třeba i na plošinu pick-upu.

Zpráva Pentagonu neříká, kolik „Upírů“ má Ukrajina dostat, na tamní frontě by ovšem v principu neměly mít tyto zbraně nouzi o cíle. Nabízí se například otázka, zda by nemohly pomoci s obranou proti bezpilotním prostředkům Orlan, které Ukrajincům působí značné potíže.

Ty si můžete představit jako velké letecké „modely“ s rozpětím i délkou kolem dvou metrů a hmotností kolem 25 kilogramů. Poháněné malým spalovacím motorem se mohou pohybovat nad frontou několik hodin v kuse a jejich kamery slouží především ruským dělostřelcům.

Ti s pomocí těchto strojů mohou sledovat, o kolik jejich střelba míjí cíl a kterým směrem, a pak podle toho upravit míření. Tyto „opravy“ zásadně zvyšují úspěšnost střelby. S nadsázkou by se dalo říci, že bez dronů (či jiného pozorovatele, který vidí na cíl) střílí artilerie naslepo.

Boj proti ruským bezpilotním letounům je tak klíčový při snižování účinnosti ruského dělostřelectva – a tedy i ztrát. Drtivou většinu ztrát na frontě má totiž na svědomí právě dělostřelectvo, a to podle svědectví z obou stran konfliktu.

Modernější varianta tohoto ruského bezpilotního prostředku (tzv. Orlan-30) bývá vybavena laserem, který dokáže přímo osvítit cíl. Po tomto paprsku se pak mohou na cíl navést speciální dělostřelecké granáty s přesností plus minus pár metrů. Což znamená zničení v podstatě jakéhokoliv cíle s výjimkou těch opravdu extrémně odolných (třeba některých betonových bunkrů).

Orlany létají poměrně vysoko, přes jeden kilometr, takže se poměrně těžko odhalují ze země (nejsou slyšet a jsou jen nezřetelně vidět) a pěchotní zbraně na ně nedosáhnou. Nejlepší zbraní proti nim jsou pro ukrajinské vojáky z ramene odpalované řízené střely určené proti letadlům či vrtulníkům.

Řízené střely bývají ovšem podobně drahé nebo dražší než bezpilotní letouny a nejsou k dispozici v neomezeném množství. I Rusko, které nemá velké kapacity na výrobu bezpilotních letadel, postavilo řádově zřejmě jednotky tisíc Orlanů (přesné číslo pochopitelně neznáme). Ověřené ztráty činí necelých sto kusů.

Pokud přitom Ukrajina nedokáže vyřadit „oči“ ruských dělostřelců, bude nadále trpět v obraně i v útoku. Ruská děla jsou totiž nejen jediná zbraň v arzenálu Moskvy, která dokáže spolehlivě ničit pozice obránců, zároveň také často zničí ukrajinské snahy o protiútok už v zárodku.

Do značné míry i s pomocí dronů totiž účinně odhalují soustředění ukrajinských jednotek, které se pak rychle (často v řádu minut) stávají cílem ruských děl, či případně raketometů.