Tvořením proti konzumu. V Praze to ukáže otec kreativních výstav

Na recepci holešovického hotelu je rušno, ale Dale Dougherty si mne okamžitě všimne. Když říká, že se na náš rozhovor těší, automaticky mu to věřím. Je to člověk, ze kterého zvědavost a nadšení přímo sálají.

„Nadšenci“ bylo ostatně původní zvažované jméno pro hnutí novodobých kutilů, které v roce 2005 založil. Nakonec ale zvolil název Maker, aby zdůraznil důležitost vlastní tvorby. Od té doby se z Maker Movement stala značka s mezinárodním přesahem, která se doplňuje a prolíná s dalšími iniciativami a nápady po celém světě.

Akce byly od začátku zamýšlené pro děti, ale nejen pro děti: „Prostě pro všechny, kteří obdivují lidskou tvořivost a chtějí se nechat nakazit inspirací,“ říká Dougherty. Kdyby chtěl, mohl by celý rok jezdit po světě z veletrhu na veletrh. Na pražský Maker Faire, který se letos koná 10. a 11. června na Výstavišti Praha, letos dorazil poprvé.

Svým způsobem jsou všechny výstavy kreativity podobné, a přitom je každá úplně jiná. Jaké tvůrce tyto akce přitahují a co je spojuje?

Je to především komunita lidí. Mají opravdu nejrůznější zájmy, ale spojuje je snaha něco vytvořit. Když to shrnu, tak jsou to lidé, kteří mají nápad a chtějí jej realizovat. A o své cestě vyprávějí ostatním a ukazují, co se naučili.

Ohromnou výhodou tohoto hnutí novodobých kutilů je celá řada nových nástrojů, které nám umožňují velmi rychle vytvářet věci a zkoušet nové nápady. Před padesáti lety byste museli pronajmout továrnu v Číně a strávili byste rok výrobou prototypu. Ale dnes to zvládnete za pár týdnů a za zlomek času.

Jde tedy o návod, jak vyrábět komerčně úspěšné produkty?

Někdy ano, ale ne každý tvůrce se snaží něco prodávat. Třeba teď jsem se vrátil z Vídně a tam mne zaujal kutil, který vyrobil robota na přípravu palačinek namazaných nutellou. Vymáčkne těsto na pánev, pak to robot namaže… Bude se to prodávat? Asi těžko. Prostě měl nápad a bavilo jej ten nápad dotáhnout do něčeho, co může lidem ukázat.

Takže někteří na tom postaví podnikání, pro jiné to bude hobby. Ale ty nástroje, které používáme, jsou často hodně podobné, a tak se od sebe můžeme učit.

Jaké jsou ty typické nástroje novodobých kutilů?

Když jsme v roce 2005 začali vydávat časopis Make, ze kterého se později hnutí zrodilo, většina těchto nástrojů ještě neexistovala. Přišly v posledních asi patnácti letech. Především je to procesor Arduino, opensourcová sada pro stavbu vlastní chytré elektroniky.

Dále určitě trojrozměrný tisk – v Česku máte Průša Lab, ti jsou skvělými zástupci. Trojrozměrný tisk byl patentovaný už v sedmdesátých letech, ale teprve s nástupem levných 3D tiskáren kolem roku 2010 začala mít tato technologie skutečně masový dopad. Lidé po celém světě začali zkoušet, co všechno díky tomu mohou vyrobit nebo urychlit.

Do stejné kategorie takových digitálních nástrojů bych řadil i laserové řezačky, levné pořídíte za pár tisíc korun, ty dražší pak umí řezat třeba i kov. Říkám jim dvojrozměrné 3D tiskárny.

Fyzické nástroje by samy o sobě nestačily k vytvoření komunity nadšenců. Jaký typ uvažování je makerům vlastní?

Původně jsme tomu říkali „DIY“, do it yourself, udělej si sám. Ale to není přesné, protože podstatou makerského hnutí je, že na to nejste sami. Ale motivaci musíte mít vnitřní, musíte chtít zkoušet nové věci.

My, kdo takoví jsme, to někdy bereme jako samozřejmost, ale ne každý chce trávit čas experimenty. Všimli jsme si toho, už když jsme já a Tim O'Reilly začali v 80. a 90. letech vydávat knížky pro vývojáře a počítačové nadšence. To byli lidé, kteří prostě chtěli zjistit, jak věci fungují.

Obávám se, že školy toto obvykle neumí naučit. Často se studenti učí velmi systematicky. Neříkám, že je to nutně špatně, má to své místo. Ale když je někdo tvůrce, tak se neučí systematicky. Má cíl, má nápad a všechny dostupné nástroje a technologie si ohýbá ke svému účelu. Přemýšlí, co by šlo udělat a jak toho dosáhnout.

Internet umožnil vznik velmi specifických komunit nadšenců. Jste včelaři, najdete skupinu. Hrajete si s 3D tiskárnami, najdete skupinu. Jste včelaři, co si hrají se 3D tiskárnami, najdete komunitu podobně smýšlejících. Tak v čem je výhoda, když se různé skupiny sejdou na jednom místě?

Na internetu samozřejmě naše hnutí začalo a internet neuvěřitelně pomáhá akcelerovat kulturu tvořivosti. Lidé se mohou na YouTube naučit skoro cokoli atd.

Ale když přijde na to, nechat se inspirovat, tak si myslím, že nic nepřekoná přímý kontakt lidí. Nadšení ostatních lidí, když jej vidíte naživo, je nakažlivé.

Lidé přijdou na Maker Faire a vidí vedle sebe úplně odlišné kategorie tvůrců. Něco, co by je na internetu ani nenapadlo hledat, vůbec by nevěděli, že to existuje. Vůbec by je nenapadlo, že na tom může být něco kreativního, ale když to tam vidíte, najednou to dává smysl. To je cílem akce – setkávání lidí. Vysoká koncentrace tvůrců s sebou nese určitou nenapodobitelnou energii.

Když pozvete hodně nadšenců na jedno místo, vytvoříte prostředí, kde jako kdyby nic nebylo nemožné?

Přesně tak. Mým cílem bylo podpořit konverzace s tvůrci o tom, co a jak tvoří. Mnoho tvůrčích lidí jsou celkem introverti. Nezačnou jen tak někomu vykládat, kdo jsou. Ale když drží v ruce to, co vytvořili, najednou se jim rozzáří oči.

Dělali jsme i nějaké virtuální výstavy, třeba během covidu, ale ten bezprostřední kontakt s nadšenci, kteří ukazují své výtvory, tomu se nic nevyrovná. Může nás to inspirovat k aktivnějšímu, tvůrčímu přístupu ke světu.

Podívejte se na shrnutí Maker Faire v Praze 2022:

Víte, v naší konzumní společnosti jsme si příliš zvykli, že když něco potřebujeme, tak to koupíme, chvíli to používáme a pak to vyhodíme. Hnutí makerů se to snaží obrátit. Chceme ukázat, že když věci nejen kupujete, ale spolutvoříte, tak je to úžasně naplňující činnost. Pro tělo i pro mozek.

Chci, aby lidé sami sebe vnímali jako tvůrce, ne jako spotřebitele. Souvisí s tím i snaha o udržitelnost a cirkulární ekonomiku, v tom jste v Evropě dál než my v USA. Mám radost, že se objevují projekty, jak třeba na lokální úrovni recyklovat plasty.

Byl jsem dvakrát na Maker Faire v Kalifornii a pětkrát tady v Praze. Pokaždé vidím na veletrhu hodně nadšených dětí. Byla výstava od začátku určena dětem?

Určitě jsme vždycky chtěli, aby výstava byla i pro děti, ale aby to nebyla dětská akce. Zkrátka aby tam rodiče mohli bez obav vzít děti. Je to jedna z mých největších radostí, vidět, jak děti na veletrzích vstřebávají tu atmosféru.

My dospělí se máme od dětí co učit. Na Maker Faire vidíme, že myšlenka hry je důležitá i v dospělosti. Tvůrci si hrají s myšlenkou, experimentují s různými technologiemi. Mluvíme o tom, že je v pořádku chybovat a neuspět, zkusit to znovu. Myslím, že to potřebují slyšet děti, a nejen děti.

Mám ve svém okolí hodně úspěšných lidí, kteří svůj úspěch svádí ne na to, jakou vystudovali školu, ale na to, s čím si jako děti a mladí nadšeně hráli.

Řekl jste jednou, že lidé, kteří sami sebe vidí jako tvůrce, si nenechají vnutit budoucnost, ale budou budoucnost spoluvytvářet. Jak se podle vás může lidská tvořivost změnit pod vlivem nastupující umělé inteligence? Nepovede to k jejímu určitému zakrnění?

Vnímám tyto nové možnosti AI jako nástroje. A tyto nástroje mohou zbořit některé bariéry, a to je dobře. Budou mít i nějaké negativní vlivy a je dobré o nich přemýšlet. Soukromí, šmírování, náhrada lidských pracovníků stroji, to jsou reálné obavy. Ale jsem nyní spíše optimista.

Navíc to, co dnes vidíme, je jenom začátek. Pamatujete na počítače z roku 1980? Dnes nám přijdou směšně pomalé a neohrabané. Tak se budeme za dvacet let dívat na to, co dnes označujeme za umělou inteligenci.

Samozřejmě, kladu si otázku, jaký to bude mít dopad na celý ekosystém. Co udělají firmy jako Google a Microsoft. Budou chtít udržet si nad těmito technologiemi kontrolu?

V 90. letech jsme měli pocit, že internet povede k decentralizaci lidské společnosti, měli jsme pocit, že nic není nemožné. Ale víme, že dnešní internet je do značné míry ovládán několika velkými firmami. Takže to je nepříjemná lekce. Řada firem také přemýšlí jen o tom, jak nahradit lidskou práci stroji, to je taky nešťastný směr.

Taky ale vidíme, jak velké množství lidí zkouší, jak nové technologie aplikovat v nejrůznějších oblastech života.

Co radíte lidem, kteří chtějí AI nástroje využít k rozšíření svých možností a obzorů?

Myslím, že kreativní lidé vždy přinášejí určitou tvůrčí inteligenci, která je jiná než jen inteligence. Je to hledání toho, co lidé potřebují, hledání způsobů, jak toho dosáhnout.

Nejde jen o chytrost nebo znalosti. Jde o zápal, o chuť udělat něco nového. To je myslím věc, která bude ceněná i v budoucnu. Možná ještě více než dnes.