Článek
Výzkum na poli robotiky se posouvá neustále vpřed a stává se čím dál častěji, že na jeho poslední novinky lidé nenaráží pouze ve filmech, zábavních parcích či areálech průmyslových továren. Ale třeba už také na veřejných akcích a místech, na letištích i v restauracích. A Číňané se předhání s Američany v tom, kdo jako první dostane své humanoidní pomocníky i do běžných domácností.
Postup v tomto oboru se ale neměří jenom v rostoucí účinnosti průmyslových robotů nebo obratnosti, umělé inteligenci či empatii humanoidních androidů.
Inženýři po celém světě se zabývají také novými způsoby, jak stroje vykonávající určené úkoly předepsaným způsobem, tedy roboty, vyrábět. A tak nedávno přišli i s jedním z kategorie takzvaných měkkých robotů. Ten se na pokyn dokáže rozložit na menší a stále ovladatelné části schopné překonat takové prostory, kam by se jinak on sám či žádný jiný stroj nedostal.
Kdo za vynálezem stojí a jak funguje
Robota vytvořil tým badatelů z Katedry chemie na tchajwanské Soochow University, který vedl profesor Xinjian Fan, a to ve spolupráci s dvěma kolegy z Institutu Maxe Plancka pro inteligentní systémy v Německu a Charbinské polytechnické univerzity v Číně. A jeho detailní popis i studii publikoval vědecký časopis Science Advances.
Ovladatelný stroj může mít v průměru od jednoho milimetru po jeden centimetr a je „vyrobený“ z ferrokapaliny, čili tekuté magnetické směsi nanočástic. V tomto případě z oxidu železa rozmísených v čistém oleji, které lze pomocí magnetů a změnou jejich polarity zvnějšku přimět, aby se odpuzovaly a tím i rozložily. Nebo naopak přitahovaly a tím se opět složily.
Rovněž je ale možné přizpůsobováním magnetických polí různě podle potřeby měnit tvar měkkého robota – třeba ho protáhnout a nebo zúžit. A samozřejmě taktéž s ním i jeho částmi, ať už všemi nebo pouze vybranými, pohybovat. Ukazuje to i video v úvodu tohoto článku.
Kde všude v medicíně by robot i podle dalších vědců mohl pomoct
Tchajwanští, němečtí a čínští vědci, kteří za robotem stojí, tvrdí, že by v budoucnu mohl najít využití v cíleném dopravování léků po lidském těle. A to hlavně tedy do obtížně přístupných částí jako například plicních uzlin či některých částí mozku.
Badatelé nicméně přiznávají, že před zapojení do praxe musí jejich design ještě překonat řadu překážek, z nichž ta nejzjevnější je potřeba vyvinout ovládací systém na bázi magnetických polí, která velmi přesně dokážou proniknout kostmi včetně lebky. Do té doby podle nich může robot najít využití u laboratorních testů v mikroskopických chemických procesech, jako je třeba detekování virů. Mohl by nosit sloučeniny potřebné pro reakce.
Pietro Valdastri, profesor robotiky a autonomních systémů na britské University of Leeds, popisuje technologii jako možný „zvrat“ ve svém oboru i medicíně. Pacient by podle něj mohl jednoduše spolknout robota nesoucího léčebné látky, který by se v jeho těle – nejspíš až v trávicím ústrojí – rozdělil a každá z kapének by doručila svou porci na specifické místo.
Další využití by mohlo být například odstraňování krevních sraženin v mozku, které způsobují mrtvice, dodává Brand Nelson, profesor robotiky a inteligentních systémů na Švýcarském federálním technologickém institutu v Curychu (ETH Zürich). Dodává ale, že vytvoření dostatečně silného magnetického pole, aby přesně navádělo robota uvnitř mozku, by mohlo být náročné.
