Spása včel. První úly na světě z 3D tisku dělá Čech a má i nejdražší med

Na práci včel závisí podle vědců přímo či nepřímo více než třetina jídla, které jíme. Živočišné opylování je totiž ze 40 až 100 procent nezbytné pro úrodu asi dvou pětin hlavních globálních zemědělských plodin. Časopis Nature přidává jako ekvivalent „přes 200 miliard dolarů v celosvětové produkci potravin“.

Pestré složení druhů hmyzu přitom vylepšuje úrodu. Rovnice ale platí také naopak. Včely potřebují k životu pestrou krajinu, pylem a nektarem se musí živit i mimo čas rozkvětu polí. A tak už čtvrtým rokem Světový den včel připomíná úbytek těchto klíčových opylovačů v mnoha zemích. Ztrácejí totiž přirozené prostředí jak kvůli nadužívání pesticidů, tak i monokulturám, rozšiřování staveb či klimatické změně.

Příkladem může být Skotsko. Od konce druhé světové války přišlo o 97 procent polí s lučními květinami. V kombinaci s chemickou úpravou polí a dalšími faktory se rovněž potýká s velkým úbytkem včel. Jen mezi lety 1970 a 2017 přišlo celkem o 51 procent opylovačů.

A právě to chce pomoci vyřešit tamní nezisková organizace Lacrima Foundation. V roce 2018 ji v Edinburghu založili podnikatel českého původu Vince Moucha a jeho slovenský kolega Marián Ondruška. Spolu teď vyrábějí první úly z 3D tiskárny na světě.

Cílem nápadu je nabídnout včelařům a rojům příbytky vyrobené lidmi, ale přitom přírodního rázu, aby hmyz získal větší odolnost. Úly jsou totiž vytištěné z kompozitu na bázi dřeva. A dají se zavěsit i do vyšších pater korun stromů. Simulují tak přirozené podmínky a včely mohou v nerušeném ekosystému žít v souladu s vlastními sezónními rytmy. Úly jsou navíc plně rozložitelné.

Neziskovka je původně chtěla vyrábět z dřevěných kmenů borovice a modřínu. Kvůli potřebnému množství a dostupné technologii ale zvolila právě 3D tisk. A snížila tak i náklady na 50 %, jak pro SZ Byznys prozrazuje její předseda Vince Moucha.

První z několika prototypů instalovala na pozemcích vládce Dubaje ve Skotské vysočině. Šejcha Muhammada bin Rašída zná Moucha díky své druhé práci manažera distribuce Marlenky v Británii a na Středním východě. K medu tak má blízko.

A další prototyp by mohl už v příštích týdnech či měsících zamířit i do Česka. O jeho umístění do brdských lesů v pilotním projektu jedná neziskovka s Vojenskými lesy a statky ČR. Obdobná domluva probíhá na Slovensku, kam teď jeden model míří na Mezinárodní strojírenský veletrh v Nitře.

Lacrima Foundation v současnosti zažádala i o speciální konzultativní status OSN. Její řešení je prý totiž lehce škálovatelné, a mohlo by tak vysokou úmrtnost včel pomoci řešit v globálním měřítku. „Naše vize zahrnuje instalaci až tří milionů těchto úlů,“ prozrazuje také Moucha.

Nadace své kompletní know-how nabízí formou Open Source zdarma. Zájem už projevili jednotliví včelaři, spolky, ale i vládní činitelé a další organizace chránící přírodu. A poptávka podle neziskové organizace stále roste.

„Paralelně spolupracujeme s mnoha včelařskými spolky, vládními představiteli, městskými zastupitelstvy, lesními správami po celém světě, abychom dosáhli začlenění našeho projektu do plánování ať již místních, či národních organizací,“ uvádí dál pro SZ Byznys.

Moucha a Ondruška zatím projekt živili z vlastních prostředků. Chystají ale i crowdfunding, kde by peníze sbírali od dárců a přispěvatelů. Finance chtějí získávat také z prodeje limitovaných edic ultra-luxusních výrobků ve spolupráci s předními světovými značkami. V přípravě jsou včelí švýcarské hodinky od Jacob & Co či krém s výtažkem včelího jedu od francouzské kosmetiky Guerlain.

Od české sklárny Moser je to pak křišťálová nádoba na nejdražší med na světě. Tear of Hope vyjde na 50 tisíc dolarů za 300 mililitrů. Pochází totiž z prehistorické původní divoké včely s čistým genetickým fondem žijící na jihu Uralu.

Češi jsou přitom v Evropě národem včelařů číslo jedna. Na 10 tisíc obyvatel připadá v tuzemsku 57 včelařů. Ve druhém Slovinsku je to 54 a v Estonsku na bronzové příčce 39. V Česku dřív ale kromě medonosných včel žilo i skoro 600 různých druhů dalšího včelovitého hmyzu. Z toho jich 86 již úplně vyhynulo a dalších 255, tedy půlka zbývajících druhů, je na pokraji vyhubení, jak uvádí další článek redakce Seznam Zprávy ke Světovému dni včel.

Doplnění: „Náš koncept je naprosto odlišný od tradičního způsobu včelaření. Vycházíme z tradičního „natural beekeeping“, tedy obdoby německého „Zeidler“ včelaření,“ dodává Moucha.

„Zásadní rozdíly jsou především v tom, že nejsou žádné rámky - včely budují vlastní dílo na divoko a med se v žádném případě nestáčí ani nijak nezískává, slouží pouze jako potrava pro včely, pro které je samozřejmě primárně určen,“ vysvětluje dál.