Článek
Nosná raketa Sojuz 2.1b zažehla motory v 1:11 SELČ v noci na pátek 11. srpna , a to z nového kosmodromu Vostočnyj přímo na Dálném východě.
Informace a záběry si můžete poslechnout i prohlédnout v úvodní videoreportáži.
Poslední verze tohoto kosmického stroje Ruské federace má přes 43 metrů a pohání ji vylepšený motor RD-0124, se kterým dokáže na nízkou oběžnou dráhu (LEO) nést až o 1,2 tuny víc nákladu než její předchůdci. Úspornější výkon stroje ovšem tentokrát posloužil k přídavnému zážehu na orbitě, aby modul na palubě dostal až k cíli.
Kosmická agentura Roskosmos vyslala poprvé za skoro 50 let směrem k Měsíci sondu nesoucí označení Luna-25, která bude mít za úkol mimo jiné třeba i sbírat tamní půdu a hledat vodu, ale nejen to.
Jak bude mise bez pomoci ESA i NASA probíhat
Plavidlo otestuje i nové technologie kosmického programu Rusů a jejich nezávislost na pomoci Evropy či Američanů kvůli válce na Ukrajině. V dobývání přirozené družice Země totiž chtějí pokračovat i v dalších misích. Nejdřív ale musí uspět tato.
Modul vážící samotný asi 850 kilogramů a nesoucí dalších 900 kilogramů paliva od Země poletí k měsíční orbitě asi pět dní. A dalších pět až sedm dní na ní stráví, než se pokusí dosednout v kráteru Boguslawsky na jižním pólu.
Vyzkoušet přistávací techniku je koneckonců jedním z hlavních úkolů sondy. Pokud ale uspěje, bude Luna-25 na Měsíci fungovat rok, za který otestuje i mnoho dalších aspektů nezbytných pro budoucí návrat s lidmi. A je k tomu patřičně vybavena.
Z čeho se ruská sonda skládá
Přistávací modul tvoří čtyřnohá základna, na které jsou přistávací rakety a nádrže s palivem, a horní část, kde má solární panely, komunikační přístroje, palubní počítače nebo i automatizované rameno a celkem osm vědeckých nástrojů.
K odběru lunárního regolitu, tedy prachu a hornin, bude sloužit právě robotická paže měřící 1,6 metru, která má k tomu lopatku a trubkovitý nástroj o délce 4,7 a průměru 1,25 centimetru. Sbírat vzorky bude v hloubce 20 až 30 centimetrů, čímž může také zjistit přítomnost ledu pod povrchem.
Pro stejný účel, tedy hledání vody, má Luna-25 ale rovněž infračervený spektrometr. Neutronový a hmotnostní spektrometr zase budou zkoumat sesbíraný regolit a jeho radiaci i složení a tepelné vlastnosti půdy má studovat nástroj THERMO-L. Detektory ARIES-L a PML pak budou měřit prach i nabité částice v exosféře. Regolit může být totiž nebezpečný pro technické přístroje i pro lidi – kvůli toxicitě.
Modulu ale nechybí ani kamera STS-L a panel laserového retroreflektoru k odesílání dat. Rychlost přenosu zpět na Zemi plánují Rusové podle NASA na čtyři megabity (Mb) za sekundu. Součástí měla být také navigační kamera Pilot-D od Evropské kosmické agentury (ESA), ta ale svou účast na misi stáhla po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022.
Rusko se i přes četné problémy řadí do závodu o Měsíc
Luna-25 měla odstartovat už v říjnu roku 2021. Ruská kosmická agentura start nicméně kvůli technickým problémům několikrát posouvala – nejdřív na květen roku 2022, pak i na loňský srpen a nakonec oznámila až letošní srpen. Podle Roskosmosu jde o předstupeň nového ruského průzkumu Měsíce i s kosmonauty, a to i navzdory dopadu západních sankcí na stát kvůli válce.
Rusko přitom svoji poslední lunární misi podniklo ještě coby tehdejší Sovětský svaz v srpnu roku 1976. Luna-24 dovezla zpět na Zemi asi 170 gramů měsíčního prachu. Přivézt takto regolit se poprvé od té doby opět povedlo až v tomto tisíciletí, a to Číňanům v prosinci 2020, kdy pro výzkum získali 1,7 kilogramu.
Jediným státem, který úspěšně dopravil na Měsíc lidi, však až dosud zůstávají USA se svým programem Apollo a misemi od července 1969 do prosince 1972. A ty loni v listopadu zahájily rovněž vlastní návrat člověka na lunární povrch v rámci programu Artemis. Loď Orion v první misi provedla nepilotovaný oblet s úspěšným návratem.
A i když ne s lidmi, do závodu o dobývání přirozené družice Země se koncem srpna pokusí zapojit také indická sonda Čandrájan-3, která odstartovala v červenci a tento víkend už vstoupila úspěšně na lunární oběžnou dráhu. Místem jejího přistání je rovněž jižní pól. Přistávací modul Vikrám nese robotické šestikolové vozítko Pragján, které bude fotit, ale s pěti vědeckými nástroji i zkoumat měsíční atmosféru, povrch a tektonickou činnost s cílem zjistit, co se děje také pod ním.
