Ruským vojákům zjevně nefunguje tajná komunikace. Pozici hlásí Ukrajincům

Článek si také poslechněte v audioverzi.

Několik expertů v Kalifornii ještě před ruskou invazí na Ukrajinu pečlivě studovalo snímek pořízený komerčním satelitem nedaleko ruského města Bělgrod. Zdálo se jim, že na fotce vidí jasné znaky připravovaného vojenského přesunu. „Byly tam tanky, obrněné transportéry, prostě vše potřebné,“ vzpomíná Jeffrey Lewis. A všechna vozidla se řadila, jako kdyby byla připravena k cestě na jih.

„Říkali jsme si, tady to vypadá, že se někdo chystá vpadnout na Ukrajinu,“ pokračoval Lewis. A tak udělali to, co mohl udělat kdokoli na světě. Zadali pozici do Google Map, aby se podívali, jak daleko to mají k hranicím Ukrajiny. A na mapě tak mimoděk odhalili (a zveřejnili) jeden z prvních dokladů ruské invaze na Ukrajinu. Dopravní zácpu ve tři hodiny ráno místního času.

Společnost Google získává informace o situaci na silnicích průběžnou analýzou polohy lidí, kteří využívají navigaci Google Maps nebo Waze. Indikovaná „zácpa“ tedy znamenala, že po dané trase pomalu jelo signifikantní množství lidí se zapnutým telefonem. „Nemusí to ale znamenat, že měli s sebou vojáci telefony,“ dodává Lewis. Spekuluje, že vojenská technika třeba mohla způsobit zácpu civilních aut, která kvůli nim musela zpomalit.

Ještě o hodinu dříve si stejné kolony na Google Mapách všiml i Jiří Bulan, odborník na bezpečnost a digitalizaci. Ten si ale myslí, že data o poloze klidně mohla pocházet opravdu z telefonů ruských vojáků. Upozorňuje na to, že je celá řada dokladů o tom, že Rusové z Ukrajiny telefonují běžnými mobilními telefony. Navzdory evidentním rizikům, které to pro ně znamená.

Po sociálních sítích se třeba šířila nahrávka hovoru ruského okupanta s jeho manželkou Táňou. On se jí přiznává k válečným zločinům – jeho jednotka prý zadržela, svlékla a poté zabila tři civilisty, aby nevyzradili jejich pozici – a slibuje, že domů přiveze mixér, televizi a kožich. Některé tyto hovory zveřejňuje i oficiální účet ukrajinské vlády: „Jedná se o skutečné odposlechy: Ruský voják na Ukrajině volá svým blízkým do Ruska, aby jim řekl, jak to zatím jde. Včetně rabování a válečných zločinů.“

Odposlechy jsou technicky snadno proveditelné. Hovor směřující na ruské číslo musí nejprve projít přes ukrajinské operátory, kteří jej mohou nahrát. V době míru se nahrávání hovorů řídí zákony o odposlechu a musejí být nařízeny soudem. Ve válce je to samozřejmě jiné a lze spekulovat o tom, že se nahrává vše, co je nějakým způsobem podezřelé.

Proč ale ruští okupanti na ukrajinském území vůbec používají obyčejné mobilní telefony? Zčásti jde pravděpodobně o akci individuálních vojáků, kteří navzdory nařízení o zákazu používání mobilních telefonů někde koupí či ukradnou telefon a z něj pak volají domů.

Podle některých dohadů je ale dalším důvodem to, že ruské vojenské jednotky momentálně nemají pro komunikaci nic lepšího, co by opravdu fungovalo. Musejí se spoléhat na obyčejnou GSM síť. Což také vysvětluje, proč na Ukrajině stále většinou funguje mobilní připojení a nebylo již ruskými jednotkami vyřazeno z provozu: „Nemohu se vyjadřovat k jejich záměrům,“ říká Shane Huntley, bezpečnostní analytik z Google. „Ale jednou z možností je, že se domnívají, že pokud vyřadí telekomunikační sítě, bude to ve skutečnosti brzdit i jejich vlastní činnost.“

Asi nejznámější je jeden případ odposlechnutého telefonického hovoru. Agent ruské státní rozvědky (FSB) v něm sděloval svým nadřízeným v Rusku, že byl u Charkova 8. března zabit ruský generál Vitalij Gerazimov. Víme to z odposlechnutého hovoru. A proč to vůbec řešili po telefonu? „V telefonním hovoru důstojník FSB přiřazený ke 41. vševojskové armádě hlásí svému šéfovi v Tule (ruské město jižně od Moskvy, pozn. red.), že přišli o veškeré bezpečné formy komunikace. Volal tedy přes místní SIM kartu,“ poznamenal k tomu Christo Grozev z investigativní organizace Bellingcat. „Proto bylo možné komunikaci odposlechnout.“

„Důstojník FSB se šéfa ptá, zda může použít systém Era,“ pokračuje Grozev. Jde o bezpečný mobilní telefon ruské výroby, určený právě pro neodposlouchávatelnou komunikaci. „Šéf odpovídá, že je Era mimo provoz.“ Grozev spekuluje, že to může být i tím, že ruská armáda poškodila některé telekomunikační věže a systém Era ke svému provozu potřebuje 4G věže. Výsledkem každopádně je, že ruská armáda komunikuje o velmi citlivých skutečnostech tím nejsnáze odposlouchávatelným způsobem.

Ještě překvapivější pro mnohé analytiky bylo zjištění, že ani ruské vojenské jednotky nasazené se v akci spolu nebaví na šifrovaných kanálech. Podle oficiálních informací totiž Rusko mělo být od roku 2017 vybaveno pokročilými vysílačkami Azart a Akveduk, které umožňuji šifrovanou a neodposlouchávatelnou bezdrátovou komunikaci.

V praxi ale nejsou vojáci těmito přístroji vybaveni vůbec, nebo šifrování nemají z různých důvodů zapnuté. Rádiovým nadšencům se tak daří odposlouchávat komunikaci ruských vojáků, včetně instrukcí během bojů, běžné rutinní konverzace, sprostých nadávek či hlášených ztrát.

„Správný radioamatér má své vysílačky nastavené tak, že mohou přijímat i jiná než povolená civilní pásma,“ popisuje Patrick Zandl, publicista píšící o mobilní komunikaci už od 90. let. „Radioamatéři jsou tedy schopni poslouchat a začasté i vysílat na analogové nešifrované frekvenci. Což se stalo. Ukrajinští radioamatéři prostým klíčováním (prázdným vysíláním) nebo zvukovými pulzy ruší komunikaci mezi ruskými jednotkami.“

„Samozřejmě elitní bojové jednotky mají digitální radiostanice, kde tohle nehrozí,“ domnívá se Zandl. „Jenže s těmi se nedomluví s jednotkami používajícími analogový systém. I to je důvod, proč se Rusové při invazi vyhýbají ničení vysílačů mobilních stanic: někdy jsou nuceni je použít a volat si přes mobily, za čímž účelem rabují obchody s předplacenými kartami,“ spekuluje.

„Moderní metody komunikace potřebují k šifrování výkonné číslicové čipy. V Rusku jsou v podstatě dvě firmy, které jsou dnes schopny udělat něco, co bylo na Západě běžné před deseti lety,“ domnívá se na základě veřejně dostupných zdrojů Pavel Kovář z katedry radioelektroniky Fakulty elektrotechnické ČVUT. I to může být důvod, proč šifrovaná komunikace – v jednotkách NATO běžně používaná – je pro ruské jednotky zatím zhusta nedostupná.

Může to být i odpověď na to, proč zatím Rusko nepředvedlo na Ukrajině vše, co zřejmě má ve svém arzenálů kyberútoků. Kdyby zneškodnili telekomunikační infrastrukturu, podkopali by i své vlastní možnosti komunikace.

Paradoxně je tak pro mnohé ruské jednotky nejspolehlivější sehnat si ukrajinskou SIM kartu a volat si pomocí roamingu. A mimoděk tak poskytují Ukrajincům nejen informace o své poloze, ale i důkazní materiály pro pozdější analýzu válečných činů a zločinů.