Článek
V roce 2015 velmi pravděpodobně záměrně „unikla“ v ruské televizi jedna stránka prezentace ruského námořnictva, která představila zcela novou a velmi nezvyklou připravovanou zbraň – největší torpédo světa.
V roce 2019 se ruský prezident Vladimir Putin chlubil ve velmi agresivním projevu šesticí „superzbraní“ včetně například tzv. hypersonických střel. A Poseidony do této šestky také patřily.
Postupně se tak ukázalo, že původně dosti fantasticky znějící zprávy skutečně jsou založeny do značné míry na pravdě. Poseidon je totiž skutečně velmi specifický systém. Má průměr kolem dvou metrů a s délkou přes 20 metrů je přibližně dvakrát větší než z ponorek odpalované balistické rakety a zhruba třicetkrát větší než běžná bojová torpéda.
Jeho pohon má zajišťovat jaderný reaktor neznámého typu. Jeho hlavní devizou přitom zřejmě nemá být vysoký výkon (tedy rychlost), ale především vytrvalost. Díky jadernému pohonu totiž může zbraň fungovat autonomně na moři dlouhou dobu.
Zbraň má být případně zřejmě nasazena primárně na ponorkách projektu 09852 zvaných Bělgorod, která vstoupila do služby k ruskému námořnictvu v červenci, a patří mezi největší ponorky všech dob. To je z dostupných informací zjevné, i když úplně přesné rozměry neznáme.
Je stále poněkud otevřenou otázkou, k čemu přesně má zbraň sloužit. Nepochybně by podle analytiků mohla dobře plnit roli odvetné zbraně pro případ napadení Ruska jadernými zbraněmi.
Atomové torpédo sice k cíli nedoputuje nijak rychle, cesta přes oceán mu může trvat i týdny, ale odhalit tak malý objekt v moři je obtížné. Zvláště pokud se bude pohybovat pomalu a tiše. Protivník tedy před útokem musí vzít v úvahu, že ani dobrá ochrana proti balistickým a dalším jaderným střelám (zatím tedy hypotetická) mu neslibuje bezpečí.
Ruská zbraň za sebou má nepochybně alespoň nějaké testy. První zkouška se snad uskutečnila už v listopadu 2016. V roce 2018 na základě veřejné ankety zbraň dostala své současné jméno, v roce 2019 ruský prezident bez velkých podrobností oznámil, že zbraň za sebou má „klíčové zkoušky“.
Něco jsme vyrobili…
Dne 16. ledna pak ruská státní tisková agentura TASS uvedla, že už byla ukončena výroba „první série zbraní Poseidon“. Podle samozřejmě nepotvrzené a velmi pravděpodobně manipulativní ruské zprávy doputují první obří torpéda k námořnictvu údajně „v nejbližší době“.
Zpráva TASS o Poseidonech s odvoláním na „zdroj blízký ruskému vojenskému a obrannému průmyslu“ uvádí, že už skončily i zkoušky různých systémů souvisejících s torpédem Poseidon včetně jeho jaderné pohonné jednotky. Předchozí exempláře Poseidonu byly vyrobeny pro vývojové a zkušební použití (včetně toho, který je vidět na níže uvedeném videu ruského ministerstva obrany). Nová zpráva tak zřejmě naznačuje, že byla zahájena sériová výroba torpéd nebo přinejmenším větší předsériová výroba.
TASS rovněž poznamenává, že nemá oficiální potvrzení této informace od ruského ministerstva obrany. Zpráva se nijak nezmiňuje o jaderných hlavicích, kterými by Poseidony mohly být vybaveny a označuje torpéda jako „schopná nést jaderné zbraně“. První série, jejíž velikost také nebyla uvedena, tedy může být dokonce neozbrojená.
Podle některých spekulací, třeba Dmitrije Stefanoviče z Centra pro mezinárodní bezpečnost IMEMO RAS pro The Drive, může jít de facto pouze o prototypy. Stefanovič se domnívá, že hlavním cílem by mohlo být ověřit chování „mateřské ponorky“ Bělgorod s plnou sadou šesti obrovských torpéd na palubě. V minulosti stroj zřejmě vozil pouze vždy pouze jedno.
Rusko se zprávou přichází v době, kdy je z vojenského i diplomatického hlediska jednoznačně oslabeno, tedy v horším postavení než před začátkem masivní invaze na Ukrajinu. Zároveň ovšem Kreml nastavený kurz nijak nemění, jak ukázal i Vladimír Putin ve svém novoročním projevu.
V kontextu této rétoriky lze vnímat i prezentaci tvrzení týkajících se zbraně Poseidon. Nebylo by to vůbec poprvé, Moskva v poslední době například také uvedla, že do služby byla zavedena další ze šesti Putinem zmíněných „superzbraní“ z projevu v roce 2019. Konkrétně má jít o „hypersonické řízené střely“ Zirkon, které mají být údajně už plně integrovány do výzbroje fregaty Admirál Gorškov.
Nelze samozřejmě dokázat, do jaké míry jsou zprávy nadnesené či nepřesné. Rozhodně je ovšem dobré mít na paměti, že jejich hlavní účel je propagandistický.
Mateřská ponorka
Nepochybně zajímavý je i stroj, který jaderná torpéda ponese. Jak bylo řečeno, ponorka Bělgorod je s délkou zhruba 180 metrů jednou z největších ponorek historie (je vůbec nejdelší, nemá ovšem největší výtlak). Podle námořního analytika H. I. Suttona, a nejen jeho, má zřejmě hrát důležitou roli v ruské snaze zabezpečit zájmy Moskvy v arktických oblastech.
Mimo to, že ponese torpéda Poseidon s jaderným pohonem, by se mohla používat i pro budování vojenské hlubokomořské infrastruktury hluboko pod Arktidou. Speciální určení ilustruje i to, že je provozována pod hlavičkou tzv. „Hlavní správy pro hlubokomořský výzkum“.
Původně šlo o nedokončenou ponorku verze Projekt 949A (podle klasifikace NATO Oscar II), která ovšem prošla v loděnici v Severodvinsku výraznou přestavbou. Změnila se v podstatě na jakousi „mateřskou ponorku“ pro menší stroje. Projekt byl zahájen v roce 2010, přestavba začala v roce 2012 a nakonec byla spuštěna na vodu 23. dubna 2019.
Spouštění Bělgorodu na vodu. Šrouby jsou záměrně zakryty, aby se neprozradil jejich přesný tvar. Z něj by se dalo určit, jak zní ponorka pod vodou.
Suttonova analýza naznačuje, že hlavním úkolem Bělgorodu bude nenápadné rozmístění velkých podvodních zařízení na mořském dně. Rusko například podle všeho pracuje na novém systému pro detekci ponorek.
Podle zdrojů citovaných v posledních letech v ruských médiích má tento nový „naslouchací“ systém, který se zřejmě nazývá Garmonia (Harmonie) zahrnovat různé senzory od sonarů po detektory změn tlaku a sonarové bóje dohromady komunikující prostřednictvím satelitního spojení.
Aby mohla soustava fungovat v chladném a temném prostředí pod severským ledem, chce ji Rusko údajně napájet malými jadernými reaktory. Mělo by nejspíše jít o velmi kompaktní zařízení, údajně snad v podstatě velmi malé tlakovodní reaktory – tedy v principu stejný typ, který se používá v dnešních velkých jaderných zdrojích typu Temelína či Dukovan.
Právě ty by podle toho, co víme o úvahách ruských plánovačů, měla na místo dopravovat ponorka Bělgorod. Na místo na dně pak mají jaderné reaktory usazovat malé podvodní stroje, tedy miniponorky, které budou také součástí jejího vybavení a kterých má ruské námořnictvo k dispozici několik typů.
Úkoly „mateřské ponorky“ se samozřejmě nemusejí omezovat pouze na instalaci reaktorů či detekčních zařízení. Rusko, alespoň před invazí, mělo v Arktidě velké plány a věnovalo jim velkou péči. Na tom se zřejmě zatím nic nemění, alespoň tedy na papíře. I analytik Dmitrij Stefanovič poznamenal, že práce na Bělgorodu a souvisejících projektech postupují poměrně organizovaně a soustavněji, než je v ruských poměrech obvyklé.
