Článek
Z půdy kontinentální Evropy - ale mimo území Ruska, poprvé odstartovala orbitální raketa. Čili taková, která je schopna vyletět na oběžnou dráhu Země. A i v tomto případě se jednalo o premiéru. Tato další evropská raketa, která to měla dokázat, se jmenovala Spectrum a postavil ji německý podnik Isar Aerospace.
Informace a záběry si můžete poslechnout i prohlédnout v úvodní videoreportáži.
Své motory zažehla v neděli 30. března ve 12:30 na základně Andoya Space Centre v Norsku, kterou pro orbitální rakety upravili teprve v roce 2023. Po startu však dokázala vystoupat pouze několik stovek metrů, než se začala naklánět.
Nakonec se úplně celá obrátila špičkou k Zemi, do níž podle zvukové stopy z videozáznamu startu nakonec i narazila, a pokus o první orbitální let z půdy Evropy bez pomoci Ruska tak skončil explozí. Premiérové lety raket od soukromých firem tak ale končí často a pro evropský vesmírný program se i tak s existencí nového orbitálního kosmodromu a rakety mohou otevřít nové možnosti konkurenceschopnosti i nezávislosti.
„Vidíme, že svět se může rychle změnit. Ještě před pár lety jsme žili v takové pohodě, že si můžeme vybrat, jestli startovat z Ruska, Indie, Číny, Ameriky. Odkudkoliv. Dnes je to těžší. Rusko je po nás passé a mnoho firem se teď odklání od Ameriky. Je problém s politikou a pro evropské partnery se ztěžují podmínky. Je tak mnohem výhodnější sáhnout po evropské nebo domácí raketě. Zaprvé nejdou peníze mimo domácí území i Evropu jako takovou a všechny zákony a související věci jsou nám bližší. A to je další velká výhoda - politická a jakákoliv jiná nezávislost,“ říká Michal Václavík z České kosmické kanceláře pro SZ Tech.
Jeden kosmodrom mimo Evropu
Dosud platilo, ze pokud někdo chtěl - ať už vesmírný úřad některé země, podnik anebo instituce, jako i vysoká škola - do vesmíru poslat například svoji družici na evropské raketě, měl na výběr jedinou firmu a také kosmodrom, který v Evropě ani neleží.
Arianespace z Francie, která spolupracuje s Evropskou kosmickou agenturou (ESA), provozuje menší rakety Vega a větší rakety Ariane, které startují jen ve Francouzské Guyaně. Ta sice patří Francii, ale je v Jižní Americe. Výhodu má, že je blízko rovníku - pět stupňů nad ním.
Základna na ostrově Andoya v Norsku je za polárním kruhem - na 69. stupni severní šířky, takže jde o jedno z nejseverněji položených míst pro starty raket na světě, což přináší i některá omezení.
„Vy se potřebujete dostat na oběžnou dráhu a mít správný sklon. Pokud jste na rovníku, můžete startovat kamkoliv na jakoukoliv oběžnou dráhu s jakýmkoliv sklonem. S čím větším sklonem ale startujete, tím jste méně efektivní, protože se vám nepřidává z rotace Země dostatečná rychlost. A můžete startovat pouze na dráhu se sklonem vyšším, než je zeměpisná šířka toho kosmodromu, takže tím jste omezeni,“ vysvětluje popularizátor kosmonautiky Michal Václavík v úvodní videoreportáži.
Trend na polární dráze
I přesto ale vedení Andoya Space Centre v Norsku plánuje, že by mohlo odbavit až 30 startů za rok, protože i samotná polární dráha je pro spoustu zákazníků lákavá, a to zvlášť v nadcházející době.
„Do budoucna je plán - a dnes už vidíme trend, že bude velké množství menších konstelací několika desítek družic, které budou sloužit pro internet věcí, telekomunikaci a hlavně pozorování země. A ta polární dráha, to znamená střelecký sektor na sever, je pro to úplně optimální, protože ta družice po čase oblétne celou zemi, což je pro snímkování důležité. Nevynechá žádné místo na světě - včetně oceánu a pólů. Tento kosmodrom je proto výhodný podobně jako třeba Vandenberg v Americe nebo Pleseck v Rusku,“ uvádí český odborník.
Samotná dvoustupňová raketa Spectrum, podobně jako třeba Falcon 9, využívá devět motorů na prvním a jeden motor - s větší tryskou pro let v kosmickém vakuu - na druhém stupni. A opět jako SpaceX si je také Isar Aerospace vyrábí sama. Nesou označení Aquila a pohání je směs propanu a kapalného kyslíku.
Poráží evropská raketa konkurenci?
Oproti Falcon 9 nebo také Ariane 6 je však Spectrum co do velikosti a nosnosti o dvě kategorie níž. Americká raketa má bezmála 70 , francouzská raketa pak 62 metrů a na nízkou oběžnou dráhu (LEO) vynesou 22,8 a 21,6 tuny, takže cenově vychází na 2700 a 5300 dolarů za kilogram. Jsou to středně těžké rakety.
Německá raketa má 28 metrů, na LEO vynese jednu tunu nákladu a patří do malých nosičů. Isar Aerospace ale cílí na cenu 10 tisíc eur za kilogram a třeba právě i tím by se už od konkurence výrazně lišil. Srovnatelná raketa Alpha od americké společnosti Firefly Aerospace měří 29 metrů, na nízkou oběžnou dráhu vynese také jednu tunu nákladu, ale vychází na 15 tisíc dolarů za kilogram.
Lepší cena ve své kategorii však není všechno, co by Spectrum mohla přinést.
„Čím více raket, tím je samozřejmě větší možnost si vybrat provozovatele. Takže to není jen o ceně, je to i o tom, jestli vůbec můžete využít jiného partnera, nebo jestli ho chcete využít - to je strašně důležité, to slovo chtít, protože někdo je sice levnější, ale já chci použít třeba evropskou raketu, protože chci podpořit domácí průmysl a může to být i součást zakázky. Tady jsme v areálu vysoké školy. Může to být výzva pro školy - postavte družici, zaplatíme vám to, ale podmínkou bude, že družice bude vynesena na evropské raketě. Čili podpoří se studentstvo, ale i domácí průmysl,“ říká v úvodní videoreportáži Michal Václavík.
„A tunová nosnost je vlastně pro mnoho aplikací ideální, protože se neplýtvá tou nosností. Můžete koupit raketu těžší, ale i pokud naplníte jen půlku kapacity, tak stále platíte vlastně celou raketu, takže je to vlastně neefektivní z pohledu využití,“ dodává český odborník.
O zákazníky není nouze
Spectrum už má rezervované lety až do poloviny roku 2027. Vynesení dvou satelitů pro monitoring Severního ledového oceánu si objednala například i Norská kosmická agentura. Další zákazníci jsou třeba i Airbus z Francie anebo firma ElevationSpace z Japonska. A měla by startovat i z Kourou ve Francouzské Guyaně, aby dosáhla ještě více oběžných drah.
Isan Aerospace od svého založení v březnu 2018 pracovala na této nové evropské orbitální raketě přesně sedm let. Loni v červnu ve čtvrtém kole financování získala 65 milionů eur mimo jiné také od Inovačního fondu NATO, čímž se celkově dostala na více než 400 milionů eur. Tato německá společnost přitom ale není jediná, která na orbitální raketě pracovala.
„Je tady našlápnuto, a pokud nepřijde nějaká velká krize nebo legislativní omezení, tak myslím, že se takových raket dočkáme více,“ potvrzuje Michal Václavík z České kosmické kanceláře.
Evropa jede. A dohání USA
Ještě do konce roku 2025 by to měla být orbitální raketa One od další německé firmy Rocket Factory Augsburg (RFA), potom Zephyr od francouzského podniku Latitude a Prime od britské společnosti Orbex.
Na začátku příštího roku má následovat také Miura 5 od španělské firmy PLD Space nebo SL1 znovu od německého podniku Hylmpulse, v roce 2027 pak Spacevan od MaiaSpace, opět z Francie.
„V Evropě není problém ani tak technologický, jako spíš odkud startovat. Firmy jsou opravdu omezené buď na exotická místa úplně mimo Evropu, nebo právě na ty kosmodromy i na severu Evropy, jako je třeba norská Andua nebo švédská Kiruna, která je také velmi známá základna pro starty velkých, ale suborbitálních raket. A je v jednání, že by i odtud startovaly rakety na oběžnou dráhu,“ říká na závěr úvodní videoreportáže český popularizátor kosmonautiky.
Pozn. red.: V lednu 2023 se už pokusili raketu na oběžnou dráhu vyslat také v Cornwallu ve Spojeném království. LauncherOne od Virgin Orbit ale za prvé startovala tak, že ji za letu spustili z podvěsu upraveného letounu Boeing B-747, za druhé tento pokus skončil selháním rakety a také Virgin Orbit krátce potom ukončila vlastní provoz.
