Proč ruským tankům po výbuchu často odletí věž? Může za to jejich „výhoda“

Sociální sítě jsou od začátku ruské invaze na Ukrajinu plné fotek zničené vojenské techniky. Na webu Oryx, který dokumentuje a ověřuje ztráty na obou stranách, se často opakuje jeden velmi specifický druh zničení tanku.

„Je to poměrně častý jev u tanků sovětské výroby,“ doplňuje Jakub Janovský, jeden z ověřovačů v mezinárodním týmu. „U třetiny až poloviny zničených ruských tanků je vidět, že jejich věž po výbuchu vyskočila.“ Týká se to podle něj ruských i ukrajinských tanků.

Tento jev není pro znalce vojenské techniky novinkou. Přezdívá se mu někdy – podle tradiční americké hračky – efekt čertíka v krabičce (jack-in-the-box effect). Ve většině případů nemá posádka tanku šanci výbuch přežít. Většina energie totiž pochází zevnitř tanku.

Základní vysvětlení jevu je poměrně jednoduché. Použité tanky sovětské výroby (především T-72 a T-80) mají prostě jedno slabé místo. Munice je totiž skladována v otevřeném prostoru přímo pod věží. Pokud je tedy tank zasažen způsobem, který vede ke vznícení munice, dojde k ohromnému výbuchu. A jeho síla zvedne věž. Ta je ostatně na svém místě usazena především svou vlastní vahou přibližně dvanácti tun.

Důvodů, proč jsou takhle ruské tanky postaveny, je vícero. Sovětský svaz se svého času zkrátka rozhodl pro menší tanky. Profil ruského T-72 je ostatně výrazně nižší než třeba amerického M1 Abrams.

Každé konstrukční rozhodnutí může mít své výhody i nevýhody. Výhoda menší tankové věže je zjevná. Věž je dominantním rysem každého tanku a velká část zásahů směřuje do ní. Je zcela logické, že se ji sovětští konstruktéři snažili zmenšit.

Menší tank by prostě měl dostat méně zásahů – a může také být výrazně lehčí i při podobné míře ochrany. Například T-80 i T-72 váží něco přes 40 tun, americký M1 přes 60 tun. A nezanedbatelnou výhodou také je, že menší tanky bývají celkově levnější. Dodejme, že tanky stejného typu (T-72) dodala Ukrajině ze svých zásob i Česká republika.

Aby se ovšem tank mohl zmenšit, muselo se něco obětovat. V případě sovětských tanků to byl jeden člen posádky. Konkrétně se jedná o nabíječe – člena posádky, který se obvykle stará o nabíjení hlavní zbraně tanku. Místo něj dostaly sovětské tanky, počínaje typem T-64, nabíjecí automat.

Automaty ovšem zatím nebyly tak šikovné jako člověk. Třeba u již zmiňovaného amerického tanku M1 Abrams je munice umístěna v odděleném prostoru, který může zůstat oddělený od místa posádky. Nabíječ si ho může otevřít, když potřebuje.

To ovšem automat nezvládl. Munice tak zůstala u sovětských tanků uložena de facto v prostoru posádky. I u modernizovaných variant tanku T-72, které používá ruská armáda (např. T-72B3) nelze tuto slabinu odstranit, protože konstrukce by se musela příliš zásadně změnit. Oddělit prostor pro munici do prostoru posádky je u těchto tanků vzhledem k rozměrům neřešitelný úkol.

A tak posádka tanku v podstatě sedí na hromadě výbušnin. V případě dostatečně silného zásahu – například některou z pokročilých protitankových zbraní – je tak osazenstvo tanku odsouzeno k prakticky jisté smrti.

Ne každý systém pro automatické nabíjení trpí touto chybou. Například francouzský tank Leclerc má automatický podavač střel oddělený od prostoru pro posádku. V případě výbuchu munice jde energie ven dvěma postranními panely.

Aktuální bitvy na Ukrajině opět ukázaly, jak často je problém právě výbuch uvnitř tanku. K dispozici máme například video z Mariupolu, na kterém „pouze“ 30milimetrový kanón obrněného vozidla BTR-4 vyřadí právě moderní verzi T-72B3M zásahem do prostoru mezi pásy ve středu tanku, kde je uložena munice. Střelec viditelně zamíří zbraní „pod pás“ tanku a z místa pak vyšlehnou plameny (čas cca od 0:35).

Palba je samozřejmě vedena z boku, kde je pancéřování slabší. Což je možné zase proto, že ruský tank už zřejmě opustila posádka. Zdá se, že v tomto případě došlo k úspěšnému přepadu a obě na záběrech zničená vozidla neměla šanci použít vlastní zbraně. Což je pro posádku ukrajinského BTR-4 jedině dobře, protože hlavní zbraň i pancéřování jejich vozidla jsou proti T-72 výrazně slabší.

Není divu, že se nyní sovětským tankům přezdívá „přeborníci ve vrhu věží“. Což může ostatně vysvětlit, proč je tolik ruských tanků posádkou opuštěno. Jejich posádka si musí problém dobře uvědomovat. Nechce se jim čekat, až je zradí jejich vlastní munice.