Proč ruské vrtulníky na Ukrajině střílejí rakety do nebe?

Záběry vypadají všechny velmi podobně. Stroje se pohybují v rychlém přízemním letu, pak jejich piloti zvednou nos stroje vzhůru k obloze a vystřelí salvu raket. Na vrcholu oblouku se stroj rychle otočí k zemi a obloukem se vrací zpět.

V některých případech se takto v „kolečku“ pohybuje dokonce několik strojů, jako na následujícím videu, které bylo pořízeno někdy v polovině března v Doněcké oblasti. Stroje na videu (jeden Kamov Ka-52 a jeden Mil Mi-28) střílí směrem na obec Popasna, která je už týden místem prudkých bojů. Ukrajinské síly v ní mají vybudované obranné pozice, které se proruským silám stále nepodařilo prolomit.

Máme také k dispozici i záběry přímo z kabiny ruských strojů, na kterých je dobře vidět, že nos stroje opravdu zamíří prudce k obloze a vystřelená munice směřuje po balistické dráze kamsi k horizontu, kde je pro lidské oko neviditelná.

Poměrně vysoká rychlost stroje v kombinaci s přizvednutím nosu dohromady umožňuje, aby stroje takto vysílaly střely na větší vzdálenost než při vodorovném letu. Neznáme přesně parametry střel, které stroje na záběrech používaly, dá se odhadovat, že cíle by mohly být vzdáleny pět kilometrů i více. Vrtulníky se tak mění v jakési vzdušné dělostřelectvo.

Stroje na záběrech vystřelují salvy neřízených raket s ráží 80 milimetrů. Jejich nejnovější verze S80FP má údajně dostřel přes šest kilometrů při běžném použití. Starší obvykle mezi třemi až čtyřmi kilometry, ale střela po balistické dráze samozřejmě jejich dolet prodlouží.

Na druhou stranu se ovšem samozřejmě výrazně sníží přesnost střelby. Jde o naprosto „hloupé“ střely, které pilot zaměřuje celým strojem. Odchylka od původního směru se s délkou letu pouze zvyšuje, takže při střelbě „vzhůru“ výrazně roste.

Postup má ovšem z hlediska pilota útočícího stroje jednu velkou výhodu – je o dost bezpečnější. Ukrajinské síly jsou dnes vybaveny nadstandardním počtem protiletadlových střel různých typů, od původně sovětských střel Igla přes známé Stingery až po nové britské střely Starstreak.

Rusko již nad Ukrajinou podle nejlepších dostupných informací ztratilo kolem 25 bojových vrtulníků, z nichž tucet mají tvořit moderní stroje Ka-52. To je zhruba desetina celkového množství strojů tohoto typu v ruské armádě. Je celkem pochopitelné, že se piloti (a nejspíše i jejich velitelé) chtějí dalším ztrátám vyhnout a volí opatrnější postup.

Ruské vrtulníky a jejich piloti nemají k dispozici totiž zbraň, kterou by mohly „odpálit a zapomenout“ z větší vzdálenosti. Řízené střely na palubách i nových Kamovů či Milů se navádí z paluby samotného stroje. Posádka tedy musí cíl udržovat v zaměřovači, dokud k němu střela nedoletí, což také není nejbezpečnější.

Při útoku se tedy snadno může dostat k cíli tak blízko, že mu hrozí útok „z ruky“ odpalovanou střelou. A ani pokud jde o nenápadný útok z maximální vzdálenosti, „ze stoje“ ve vzduchu (z tzv. visu) na hranici dostřelu raket, není bez rizik, jak ukazuje případ sestřelení ruského vrtulníku obvykle spíše protitankovou střelou Stugna-P.

Útok ze stoupání se doporučoval již pilotům vrtulníků států Varšavské smlouvy v případě, že útočí na velmi dobře chráněný (a ideálně také veliký) cíl. Přesvědčit se můžete v online dostupném východoněmeckém manuálu. Pokud některý z našich čtenářů bude vědět o podobném dokumentu v češtině, ideálně veřejně dostupném, budeme velmi rádi, když nám dáte vědět, abychom mohli odkaz vyměnit.

Jak ovšem manuál upozorňuje, nevýhod je řada. Vzhledem k nižší přesnosti se například nedoporučuje používat tento typ útoku ve chvíli, kdy jsou v blízkosti cíle spřátelené síly. Ovšem ruská vojenská taktika je založena spíše na nástupu pozemních sil až po silné dělostřelecké přípravě, to nemusí být problém. Obecně ani nižší přesnost nemusí být z hlediska ruských velitelů vždy na závadu, protože cílem je prostě systematicky zničit možné opěrné body (tedy budovy) nepřítele v dané oblasti.

Další nevýhodou je, že střela dopadá na cíl menší rychlostí. Pokud je obrněný, nebo jinak chráněný, bude mít menší průbojnost. Někdy může být rychlost tak nízká, že vůbec neexploduje.

Postup je však v každém případě součástí repertoáru ruských pilotů dodnes, ukazují záběry z cvičení. Vybavení moderních ruských vrtulníků s ním také počítá, včetně třeba zmíněných Kamovů. Jejich systém řízení palby Škval jim přímo na zaměřovači ukazuje, pod jakým úhlem mají rakety na daný cíl vystřelit.

Ovšem protože jsou samotné střely neřízené, jejich let už nijak ovlivnit nedokáže. Přesnost se tak jistě zlepší, ani tak nepůjde rozhodně o „chirurgicky přesný“ zásah. Což ovšem v kontextu ruského postupu na Ukrajině těžko může někoho překvapit.