Příšerná grafika nevadí. Legendární hra děti naučí víc, než si myslíte

Podivná hra Minecraft byla populární už od první chvíle. Měsíc po svém uvedení na trh v roce 2011 se prodalo milion kopií. A to byl jen začátek. Postupně se hranatý hit probojoval až na čelo žebříčku nejprodávanějších her všech dob.

Proč tato hra švédského programátora Markuse Perssona zaznamenala tak masivní úspěch? Pravděpodobně proto, že to není jen hra. Je to osobitý svět téměř bez hranic. Hráči tak mají v jiných hrách nevídané možnosti pohybu, objevování a tvorby.

Ve světě Minecraftu můžete dělat skoro cokoli, co vás napadne. Stavět budovy, zahrady a chrámy, chovat zvířata, pěstovat plodiny, bojovat s příšerami nebo třeba podnikat chemické pokusy. Můžete ihned realizovat každý nápad a objevovat podivné zákonitosti tohoto virtuálního světa.

Na první pohled hra působí jako narychlo navržená změť kostek. Trochu jako oživlá stavebnice Lego. Ale stačí proniknout malinko pod povrch a začne se nám otevírat svět neuvěřitelných možností.

Hranaté tvary na nás v době realistických 3D her mohou působit až nepatřičně. Možná je to ale právě tento „retro“ prvek, který tolik stimuluje dětskou fantazii. Spoustu věcí si musí představit a domyslet.

Svým fungováním je svět Minecraftu podobný zhruba našemu středověku nebo středověké fantasy. Hráč si musí vše, co potřebuje, vyrobit, vytěžit nebo nakoupit.

Dnešní dítě, které je často odtržené od procesu výroby věcí denní potřeby, tak zjišťuje, co všechno musí udělat, aby jeho postavička v tomto prostředí přežila.

Kdo se nechce pachtit těžbou nerostných surovin, může si naopak zapnout kreativní režim. Vytvoří tak svět s neomezenými zdroji, kde postavičce nehrozí žádné nebezpečí a nepotřebuje jíst ani spát. Hráč pak může bez omezení budovat stavby, vesnice i celé mapy, a utvářet tak vlastní světy v různých biomech – na pláních, v lesích, v džungli, na ostrově nebo v poušti.

Do svého světa, který jste sami vybudovali a zušlechtili, si můžete pozvat další hráče. Nebo mohou kamarádi od začátku budovat společný svět. Hra je nekonečná, nebo skončí ve chvíli, kdy hráče přestane bavit a on svět opustí. Každý svět lze ale uložit a znovu se do něj vracet.

Minecraft však nabízí i další formy hraní, které z něj dělají unikátní nástroj pro skupinové projekty nebo školní výuku. Ani pokročilí hráči se tak nemusí nudit. Celý svět Minecraftu lze modifikovat a ovládat skrze příkazy.

Hráč si může hrát na „božstvo“ a měnit počasí, denní dobu, růst plodin nebo přivolat libovolnou entitu, třeba draka. To lze udělat třeba přes speciální příkazový řádek.

Používání příkazů děti milují – dává jim to pocit moci. Ti pokročilejší si pak mohou vytvářet vlastní modifikované světy s trochu jiným vzhledem i pozměněnými fyzikálními zákony.

„Education Edition má velkou výhodu v tom, že je za ní velká komunita lidí, většinou učitelů, kteří vytvářejí obsah pro své vlastní lekce,“ vysvětluje Eva Nečasová, umělkyně a kutilka, která hledá způsoby, jak dětem přiblížit svět počítačů a umělé inteligence.

„Když jdete na oficiální stránky Education Edition, můžete si stáhnout jakoukoliv předpřipravenou lekci na jakékoliv téma do jakéhokoliv předmětu,“ radí Nečasová učitelům.

„Například když jste dějepisář, najdete tam římské město, středověkou vesnici, nebo si třeba sám zpracujete něco nového. My jsme během covidu dělali na naší škole zákopové války (1. světová) pro celou třídu. Děti nejprve prošly naučnou stezkou, kde si s nimi povídaly historické postavy. Potom se děti rozdělily do armád a odehrály bitvu.“

Výuka v prostředí Minecraftu má ovšem určitá úskalí. Je potřeba počítat s tím, že různé děti mají různou úroveň znalosti hry. Učitel by měl tedy buď uspořádat lekci základů Minecraftu pro ty, kdo ho ještě neovládají, nebo rozdělit děti do skupin podle úrovně. „Anebo může škola výuku v Minecraftu nechat jen pro skutečné fanoušky či pro děti, které mají problém s běžnou výukou,“ dodává Eva Nečasová.

O přínosech Minecraftu jako výukového nástroje píše ve své antropologické studii David Smeaton z Griffith University: „Hlavním lákadlem pro hráče je, že počítačové hry jako Minecraft jsou vysoce společenská záležitost. Můžete sdílet v reálném čase své zážitky s přáteli či spolužáky.“

„Hry, které mají čistě vzdělávací charakter, většinou studenty nezaujmou na delší dobu,“ připomíná Smeaton. „Chybí jim totiž další rozměry, které Minecraft má, jako jsou kreativita, dobrodružství, velká míra autonomie hráče a právě orientace na sociální vazby a komunitu.“

Úspěch výuky přímo souvisí s motivací studentů. Prostředí Minecraftu umí jejich pozornost udržet. Studie ukázaly třeba velký potenciál pro kolaborativní učení a zlepšování kognitivních schopností dětí. Minecraft se také dobře hodí k výuce jazyků nebo chemie.

Pedagožky Ruzica Pajicová ze Švédska a Tamsin Meaney z Norska popisují ve své společné práci, jak probíhala výuka matematiky švédských dětí v prostředí Minecraftu.

Pajicová napřed zjistila, co děti zajímá. Sama Minecraft nikdy dříve nehrála, ale zdál se jí být vhodným výukovým prostředím i proto, že některé děti z rodin imigrantů neměly švédštinu jako svůj první jazyk.

Na první hodině zadala následující úlohu: „Každý blok má 1 metr krychlový, tj. jeden metr v každém směru. Obvod vašeho domu by měl být 48 až 60 m. Váš dům by neměl být vyšší než šest metrů. Dům byste měli vytvořit jako krychli nebo rovný kvádr a následně postavit střechu, pokud chcete.“

Jakmile žáci postavili své domy, představili je ostatním spolužákům a diskutovali o obvodech, plochách a objemech. Na tomto příkladu studenti dobře pochopili rozdíl mezi 2D objekty a 3D objekty a procvičili prostorovou představivost, která jim umožnila snadno spočítat obsah ploch i objem povrchů těles.

Autorka si zároveň uvědomila, že není nutné, aby sama byla expertkou na Minecraft – místo toho využila pokročilé znalosti některých studentů. Ti si zase v důvěrně známém herním prostředí osvojili matematické pojmy.

Prostředí Minecraftu lze ale využít i ve vysokoškolském vzdělávání. Darren Wershler na kanadské Concordia University používá Minecraft k výuce od roku 2014. Jeden kurz o modernitě pak zkusil vyučovat výhradně skrze tento herní svět.

„Pedagogové na středních i vysokých školách mohou tyto principy a nástroje využít při výuce celé řady předmětů v rámci hry,“ domnívá se. „Neexistuje žádný důvod, proč bychom tímto způsobem nemohli vyučovat architekturu, design, techniku, informatiku, stejně jako historii, kulturologii nebo sociologii. Existuje nespočet způsobů, jak výuku v Minecraftu strukturovat, aby to fungovalo,“ říká.

„Není to kurz videoher, ale není to ani ‚gamifikovaná‘ verze kurzu o modernitě,“ vysvětluje Wershler. „Je to nový způsob, který se nachází mezi tím a otírá se o obojí. Výuka pak těží ze snahy přemýšlet o těchto dvou věcech současně.“

Studenti se rozdělili do skupin a měli za úkol replikovat některé stavby z reálného světa. Na snímku výše je například Habitat 67 z kanadského Montrealu.

Přestože hra nabízí již zmíněný „božský mód“, profesor svým žákům zapnul nestvůry.

„Důležité bylo, aby hra zůstala hrou. Zatímco studenti pracovali na svých projektech, z divočiny se vynořovaly strašlivé věci, které je chtěly zabít,“ říká Wershler. „To je nutí přemýšlet o tom, že to, co dělají, vyžaduje úsilí a že možnost neúspěchu je velmi reálná.“

Možnost vytvářet vlastní svět, který má jasná pravidla, vyhovuje i dětem, které mají poruchu soustředění nebo poruchu autistického spektra. Minecraft tak dává těmto dětem unikátní možnost komunikace a spolupráce.

Eliška Antošová má dva syny Petra (12) a Antonína (10), kteří mají oba poruchu autistického spektra, a dceru Lilu (6). „Minecraft hrajeme já, Péťa a Lila mnohdy i sami a pak se spojíme, když je čas. Nám hodně pomohl v mnoha ohledech: první Péťův kamarád byl přes Minecraft,“ popsala Antošová.

Pohybu mají děti přes den dostatek, žijí na statku v Krkonoších, hra Minecraft ale otevírá rodině nové obzory. „Díky hře taky začal Péťa malovat. Knihy o Minecraftu ho přivedly ke čtení,“ pokračuje Antošová. „Nás to v rodině spojuje, i mimo hru si spolu o Minecraftu povídáme, máme tak společné téma.“