Po charkovské ofenzivě Ukrajina pochválila německou zbraň

Německá vláda byla v posledních měsících opakovaně kritizována za to, že především po vojenské stránce Ukrajině nepomáhá příliš vydatně. Když například německá společnost Krauss-Maffei Wegmann (KMW) v dubnu nabídla Ukrajině, ať od ní koupí 100 tanků Leopard 2A7, podle zpravodajství listu Die Welt německá vláda tuto transakci zamítla.

Vlažný postoj Berlína je vidět na statistikách. K polovině srpna dodal Kyjevu k poměru v HDP zhruba čtyřikrát menší objem techniky a materiálu než Spojené státy, ukazují veřejně dostupné údaje, které shromažďuje ústav IFW v Kielu.

I přesto však mají německé zbraně, které se na Ukrajinu dostaly, velmi dobrou pověst a výsledky. Skvěle se osvědčují houfnice PzH 2000, které jednoznačně překonávají ruské protějšky. Ale po nedávné ofenzivě v Charkovské oblasti ukrajinské vojenské zdroje pro reportéra Economistu výslovně zmínily jiný kus německé techniky, který údajně významně přispěl k úspěchu útoku – protiletadlový systém Gepard.

Jde o stroj postavený na podvozku tanku Leopard 1, který místo věže s těžkým dělem nese velký radar a dvojici protiletadlových kanónů. Bundeswehr se gepardů na konci minulé dekády zbavil, protože jde o stroje pocházející konstrukčně z 60. let - byť prošly na konci 20. století výraznou modernizací. Německo jich celkem dodalo Ukrajině 24 (poslední čtyři až po charkovské ofenzivě, ovšem) a slibuje ještě šest dalších.

Proč by si Ukrajina měla půl století staré zbraně chválit?

Možné důvody jsou dva. Ten první není vlastně vůbec vojenský: Kyjev mohl chtít veřejně dát najevo, že si německých dodávek cení. Vlastně by šlo tedy spíše o „řízený únik“ do médií. I vzhledem k občasnému diplomatickému jiskření mezi oběma zeměmi by byl takový krok z ukrajinského hlediska moudrý.

Zároveň je ovšem velmi pravděpodobné, že by i přes své stáří Gepard skutečně mohl nabídnout na ukrajinském bojišti cenné služby a zastávat roli, kterou Ukrajina nutně potřebuje obsadit.

Ani ruské, ani ukrajinské bojové letectvo nehrají ve válce zásadní roli. V případě ukrajinského se to dalo čekat: Bylo od začátku poměrně malé a slabě vyzbrojené. Od ruského letectva ovšem většina analytiků očekávala více.

Protože ovšem nedokázalo zničit ukrajinskou protiletadlovou obranu a zároveň Ukrajina dostala od západních spojenců masivní dodávky malých „z ramene“ odpalovaných protiletadlových systémů, ruské stroje nemohou bezpečně působit ani ve velkých, ani v malých výškách.

Klíčovou roli leteckých průzkumníků tak pro obě strany hrají drony různých velikostí. Od těch skutečně malých, které používají pěchotní jednotky k průzkumu svého bezprostředního okolí, až po velké útočné drony, jako jsou známé Bayraktary, což jsou vlastně letadla s řízenými střelami bez pilota na palubě.

Velké „bezpilotní prostředky“ jako právě zmíněné turecké stroje jsou velmi zranitelné. Pro protivzdušnou obranu představují snadný cíl, protože jsou pomalé a veliké. Ale menší drony, řádově řekněme s rozpětím kolem dvou metrů, už se před radary a střelami skryjí lépe. Zároveň přitom mohou působit ve výškách (kilometru a výše), ve kterých se těžko hledají lidským očím, a běžné pěchotní zbraně na ně nedostřelí.

Ukrajinské jednotky proti takovým dronům (hlavně námi už mnohokrát zmiňovaným strojům Orlan-10 a jejich variantám) používají právě řízené střely odpalované z ramene. Ale to je nejdříve musí vůbec na obloze zaznamenat a pak mít zbraň rychle po ruce. Nemluvě o tom, že cena podobných dronů a řízených střel je podobná, takže nejde o zdaleka tak dobrý „obchod“, jako když pěšák použije tuto střelu proti letadlu či vrtulníku protivníka.

Gepardy tento problém nemají. Munice pro ně je výrazně levnější a jejich radarový systém odhalí zřejmě spolehlivě i malé drony. Při zkouškách v Kataru dokázal systém sestřelovat kvadroptéry na vzdálenost zhruba jednoho kilometru. Proti tak malým cílům je to úctyhodný výkon.

Díky svým radarům také dokáže podobné cíle najít a zaměřit mnohem rychleji, než to dokážou lidské hlídky. Odhalit dron a zahájit palbu by pro něj měla být otázka doslova jednotek sekund (udávají se cca čtyři sekundy). Protivník by se tak od průzkumného dronu neměl dozvědět žádné detaily o tom, jaké síly na něj míří.

Proti větším dronům typu na Ukrajině obávaného ruského Orlanu-10, který pomáhá ruským dělostřelcům rychle nacházet cíle, bude dosah o něco větší, ale jaký, to nechceme spekulovat. Maximální účinný dostřel by se měl pohybovat kolem pěti kilometrů, jestli na něj dokáže zasáhnout i takovéto cíle, nedokážeme říci.

Výhodou při charkovské ofenzivě byla určitě i pohyblivost Gepardu. Tak rychlý jako šelma, po které nese jméno, rozhodně není; pořád je to v podstatě tank. Ale právě proto může postupovat společně s jednotkami tanků a obrněných vozidel pěchoty, které stály v čele ukrajinského průlomu ruských obranných pozic u Balaklije.

Velmi mobilním jednotkám s terénními vozy a kolovými transportéry, které pak následně rychle přenesly útok hluboko do ruského týlu, už patrně Gepard stačit nemohl. To už ovšem nehrálo takovou roli: Nejlepší a nejlákavější cíl pro ruské letectvo představovaly větší skupiny těžké techniky shromážděné k prvnímu úderu.

Takové jednotky, které musí mít dost „váhy“, takže všechny stroje se musí shromáždit a postupovat společně. Gepardy mohou takové skupiny chránit proti ostřelování ze strany letectva, tak do jisté míry i dělostřelectva.

Právě drony totiž na Ukrajině dělostřelectvu často umožňují střílet s takovou přesností, aby spolehlivě ničilo i obrněné cíle a dokázalo zastavit útok obrněných jednotek. Nebo tankům umožnit ničit protivníka na mnohem delší vzdálenost, než běžně mohou.

Na masové nasazení malých létajících průzkumníků a útočníků v konfliktech posledních let, ať už na Ukrajině nebo jinde, budou muset armády nějak reagovat.

Stále větší význam budou mít různé rušičky a další prostředky elektronického boje, ale ty mají svá omezení. Provozovat opravené civilní drony ukrajinské frontě je například údajně stále těžší, jak se obě strany zlepšují ve vedení „elektronického boje“.

Ale některé bezpilotní prostředky, například ty, které nejsou závislé na řízení na dohled, mohou být proti rušení poměrně odolné. Bude muset najít nějaký jiný způsob, jak vlastní vojáky a techniku chránit před jejich neustálým slíděním. Mohly by to upravené levné neřízené střely, ale není vyloučeno, že ve válkách 21. století (kterých zatím bohužel není tak málo, jak bychom si přáli) najdou nové uplatnění staré známé „protiletadlové kanóny“.