Takhle může vypadat nová ruská tajná zbraň. Detaily prozradil patent

Díky podanému patentu na konstrukci sacího kanálu motoru jsme se možná poprvé podívali alespoň na základní konstrukční koncept dlouho vyvíjeného ruského bombardéru Tupolev PAK DA.

Práce na podzvukovém bombardéru dlouhého doletu, který má nakonec nahradit letouny Tupolev Tu-95MS Bear-H a Tu-160 Blackjack, probíhají přinejmenším od roku 2007, ale dosud nebyly potvrzeny žádné oficiální modely, které by naznačovaly, jak by mohl skutečně vypadat, ačkoli se všeobecně uvádí, že jde o konstrukci s létajícím křídlem.

Dotyčné výkresy pocházejí z patentu, který byl společnosti Tupolev udělen na začátku letošního roku a který se týká detailů sání leteckého motoru. Sání je zobrazeno zepředu, shora a z boku.

Nejzajímavější je však letadlo, do kterého je sání zabudováno. I když stojí za zmínku, že vyobrazený design letadla není popsán jako PAK DA, rozhodně odpovídá polooficiálním i neoficiálním zprávám o celkovém designu bombardéru. Nicméně existují určité náznaky, že může jít pouze o provizorium, nebo alespoň o rozpracovaný projekt.

Konstrukce létajícího křídla se na obrázku velmi volně podobá letounu B-2 Spirit amerického letectva, se stejným ostrým „zobákem“, dopředu posazeným kokpitem a s nasávacími otvory pro motory na horních plochách křídla. Na základě tohoto nákresu se však zdá, že oproti B-2 existuje několik zásadních rozdílů, alespoň v této fázi.

Zatímco Spirit má v podstatě křídlo/trup s úhlem letu 35 stupňů a vroubkovanou odtokovou hranou, tento zjevný návrh PAK DA zobrazuje letoun s podobně skloněnou přídí, ale s výrazným lomem křídla. V důsledku toho mají užší vnější části křídel mnohem menší úhel náběhu. V porovnání s B-2 je odtoková hrana také mnohem jednodušší a má více společného s uspořádáním křídla ruského bezpilotního letounu S-70 Ochotnik, i když s menším úhlem šípovitosti.

Kromě toho se přinejmenším jednoduchost odtokové hrany velmi volně podobá oficiálním renderům nového B-21 Raider amerického letectva. Opět je však třeba poznamenat, že několik dosud zveřejněných vyobrazení B-21 se může v některých aspektech od finálního letounu lišit.

Dalším rozdílem je uspořádání pohonných jednotek, kdy jsou dva motory ukryty v křídle, na rozdíl od B-2, který má čtyři motory. Ačkoli se vždy předpokládalo, že PAK DA bude dvoumotorová konstrukce, na základě dostupných výkresů výfuky motorů jednoduše vyúsťují na odtokové hraně, bez náznaku krytí. To by naznačovalo, alespoň v této podobě, že konstrukce není ani zdaleka tak stealth jako B-2, a to jak v infračerveném, tak v rádiovém spektru, zejména při pohledu přímo ze zadní polosféry. Celkově jsou konstrukce sání a výfuků jedny z nejobtížněji zvládnutelných z hlediska nízké pozorovatelnosti.

Obecně lze říci, že patentový výkres naznačuje letoun, který zjevně nepatří do třídy velmi nízké pozorovatelnosti, ale spíše se uvažuje o stupni nízké pozorovatelnosti. Stejně jako B-21 by mohl mít vysoký operační dostup, ale z hlediska stealth se zdá, že má k B-2 stejný vztah jako ruský stíhač Su-57 k americkému F-22 Raptor.

Do pokročilé stealth konstrukce vstupuje mnoho dalších aspektů, včetně prvků, které nejsou přímo viditelné, jako jsou potahy, konstrukce clon a složité struktury blokující radarové paprsky, které se nacházejí pod povrchem.

Jak již bylo řečeno, finální PAK DA může samozřejmě přinést propracovanější konstrukční prvky, přičemž větší pozornost bude věnována technologii „stealth“, ale zdá se, že nejpravděpodobnější bude konstrukce vyvážená mezi náklady, technologickým know-how, výkonem a nízkou pozorovatelností, to vše za přijatelné náklady, jak jsme to viděli v nedávné minulosti u pokročilých ruských konstrukcí.

Je překvapivé, že vzhledem k tomu, že jsme dosud neviděli oficiální vyobrazení PAK DA, bylo již zveřejněno poměrně hodně informací o předpokládaných vlastnostech bombardéru. Již v roce 2014 představitelé ruského letectva potvrdili, že půjde o podzvukové létající křídlo schopné uletět vzdálenost 15 tisíc kilometrů bez doplňování paliva.

Jiné, o něco méně spolehlivé zdroje zveřejnily plánovanou vzletovou hmotnost 145 tisíc kg a nosnost zbraní 30 tisíc kg. Očekává se, že zbraně budou zahrnovat střely nové generace nesené na dvojici rotačních odpalovacích zařízení ve vnitřních zbraňových šachtách.

Primární výzbroj bude pravděpodobně tvořit 12 nových podzvukových řízených střel dlouhého doletu Ch-BD, které mají mít větší dolet než současné Ch-101/102. Konvenčně vyzbrojené Ch-101 (v NATO známé jako AS-23A Kodiak) mají údajně maximální dolet mezi zhruba 1870 a 2480 kilometry a jaderné Ch-102 údajně doletí ještě dále. Předpokládá se, že motory PAK DA budou odvozeny od motorů NK-32-02 používaných v Tu-160M.

Jedním z výrazných prvků patentového výkresu, který se v definitivní podobě PAK DA nemusí vyskytovat, je zalomené křídlo. Ruský letecký expert Piotr Butowski v nedávném článku pro časopis Aviation Week tvrdí, že finální letoun bude mít pravděpodobně rovný úhel náběžné hrany, podobně jako B-2 a pravděpodobně také B-21 Raider. Tato změna by skutečně vedla ke konfiguraci mnohem podobnější oficiálním renderům nového amerického bombardéru B-21.

Ať už je vztah mezi návrhem letounu v patentu a finální konfigurací PAK DA jakýkoli, zdá se, že jde o poslední zvrat v sáze záhadného letounu, který má nahradit současnou ruskou flotilu pilotovaných bombardérů.

Doposud tento program provázela zpoždění a omezené financování. Vzhledem k tomu, že ruská armáda je v současné době zabředlá do konfliktu na Ukrajině a sankce ovlivňují výrobní kapacity tamního průmyslu, zejména pokud jde o technologicky vyspělé letecké komponenty, může být načasování patentu poněkud překvapivé.

Projekt PAK DA neboli Perspektivnyj Aviatsionnyj Kompleks Dalney Aviatsii, což v překladu znamená Budoucí letecký komplex dálkového letectva, vznikl nejpozději v roce 2007, kdy bylo poprvé vyhlášeno výběrové řízení. V roce 2009 byla vybrána společnost Tupolev a byla jí udělena tříletá smlouva na koncepční práce.

Počátkem roku 2013 ruské ministerstvo obrany schválilo základní návrh společnosti Tupolev a koncem téhož roku dostala firma zakázku na předběžné technické projektové práce. V roce 2014 představitelé ruského letectva sebevědomě předpovídali první let prototypu PAK DA v roce 2019 a vstup do služby v roce 2023, ale od té doby se program nevyvíjí, jak se očekávalo.

Předchozí vojenská kampaň Kremlu na Ukrajině, včetně anexe Krymu a dřívějšího konfliktu v oblasti Donbasu, totiž přisoudila programu PAK DA sníženou prioritu. Právě v roce 2014 totiž bylo rozhodnuto o obnovení sériové výroby letounu Tu-160 a odložení programu PAK DA, a to v rámci úsporných opatření.

Koncem roku 2017 však byly práce na PAK DA obnoveny, přičemž společnost Tupolev získala další zakázku ministerstva obrany zahrnující výzkum a vývoj, včetně dokončení a vyhodnocení nezveřejněného počtu zkušebních letounů. V tomto okamžiku se očekávalo, že bude letoun přijat do služby v roce 2027.

Ještě v květnu se objevila další aktualizace předpokládaného časového harmonogramu programu, jak informoval Butowski. Prozradil, že pouze na několik týdnů byla na internetu zveřejněna tabulka výrobních plánů společnosti Iljušin. Tato firma zase zodpovídá za firmu Berijev, která je jednou ze společností, jež budou vyrábět komponenty pro PAK DA.

Z tabulky, která zohledňuje vliv konfliktu na Ukrajině, vyplývá, že Berijev má do roku 2030 vyrobit šest sad dílů pro letouny PAK DA, přičemž první dvě takové sady v roce 2023. Další dvě sady by měly následovat v roce 2024 a poté po jedné v letech 2025 a 2026. První tři letouny jsou údajně zkušební, což naznačuje, že další tři by mohly být předsériové exempláře.

Bez ohledu na to, pokud se tento harmonogram dodrží, a to je velmi sporné, vezmeme-li v úvahu stav ruského leteckého průmyslu, pak by prototyp PAK DA mohl vzlétnout do vzduchu v roce 2024.

Dmitrij Stefanovič, výzkumný pracovník Centra pro mezinárodní bezpečnost IMEMO RAS, poznamenal, že PAK DA by mohl být dokonce zaveden do výzbroje ještě letos, ale dodává, že o tom „existují vážné pochybnosti“.

Dále uvádí, že k prvnímu letu by pravděpodobněji mohlo dojít kolem roku 2025 nebo 2026 a následně by sériová výroba mohla začít přibližně od roku 2028 nebo 2029. V každém případě bude časový plán téměř jistě zaostávat za zpožděným americkým B-21 i novým čínským bombardérem H-20.

Možná nejzajímavější je však skutečnost, že PAK DA zřejmě zůstává ústředním prvkem ruských vojenských plánů, a to navzdory válce na Ukrajině. Koneckonců, kromě nedostatku kritických komponentů způsobeného sankcemi je tu požadavek na zajištění náhrad za opotřebované letouny a také na další obměnu staršího vybavení ze sovětské éry. Velkou otázkou však je, zda existuje reálná šance, že Rusko křídlo PAK DA skutečně postaví a dostane do vzduchu, ať už se tak stane kdykoli.

Ve prospěch projektu hovoří skutečnost, že Tupolev k němu zřejmě přistupuje s poměrně nízkým konstrukčním rizikem. Přestože konfigurace velkého létajícího křídla je pro Rusko nová, plánuje se využití značné části subsystémů a výzbroje z Tu-160M a z jiných stávajících letounů. Zároveň také bezpilotní letoun S-70 Ochotnik pravděpodobně poskytne užitečné údaje, pokud jde o systémy řízení letu a technologie „stealth“ v konstrukci létajícího křídla.

Kromě již zmíněných motorů, vycházejících z motorů Tu-160M, by měl PAK DA disponovat radarem AESA, odvozeným od radaru používaného ve stíhacím letounu Su-57 Felon. Program Su-57 ukázal, že Rusko sice může být schopno postavit bojové letouny nové generace s kompletními subsystémy, včetně avioniky a zbraní. Jejich skutečná výroba ve smysluplných počtech je však něco jiného. Kreml v roce 2019 zadal objednávku na 76 exemplářů Su-57, ale zatím bylo dodáno jen několik předsériových a sériových letounů pro testovací jednotky.

Není těžké si představit, že by se prototyp PAK DA mohl vznést do vzduchu, aby následovala jen hrstka předsériových letounů. To bude pravděpodobně do značné míry záviset i na pokroku při vývoji Tu-160M.

Pokud bude nově postavený Blackjack nakonec podstatně levnější než PAK DA, byl by to silný argument pro to, aby se místo něj vyráběl výhradně tento letoun a možná se do něj při pokračování výroby začlenily některé pokročilé subsystémy z PAK DA. Otázka nákladů je pravděpodobně jednou z těch, které se budou nad programem PAK DA vznášet, zejména proto, že také jiné obranné programy s velkým rozpočtem již dostaly ránu, a to ještě před válkou na Ukrajině.

V této souvislosti si lze jen těžko představit, že by Rusko mělo prostředky na výměnu své flotily bombardérů za pokročilý typ létajícího křídla nebo že by tomu dalo přednost, když jeho ekonomiku drtí sankce a jeho armáda utrpěla obrovské ztráty na vybavení a živé síle ve válce, která v tuto chvíli nemá předvídatelný konec. Existuje také argument, že Rusko ve skutečnosti nepotřebuje neviditelný strategický bombardér.

Nejkritičtější je každopádně otázka sankcí, zejména pokud jde o přístup k vysoce technologickým elektronickým součástkám. Bez nich bude stavba jakéhokoli sofistikovaného letounu, v neposlední řadě bombardéru dlouhého doletu, obtížná. Jak uvádí Butowski, „pokud bude západní embargo na dodávky, zavedené po únorové ruské invazi na Ukrajinu, účinné, mohlo by zcela zablokovat výrobu letadel v Rusku“.

Pokud se tedy nenajde schůdné řešení tohoto problému, může se PAK DA stát dalším poraženým v důsledku pokračující ruské ofenzivy na Ukrajině.