Oberou roboti umělce o práci, nebo jim pomohou? Trend je jasný, říká malíř

Umělá inteligence (AI) v Česku do deseti let ovlivní více než 40 procent pracovních míst, a to hlavně u profesí, kde jsou vzdělanější a kvalifikovanější zaměstnanci. Pomůže automatizovat některé jejich činnosti, a tak jim například umožní zaměřit se na strategičtější, ale také kreativnější úkoly.

Informace a záběry si můžete poslechnout i prohlédnout v úvodní videoreportáži.

Uvedla to v dubnu aktualizovaná studie poradenské společnosti Boston Consulting Group (BCG) a středoevropské pobočky Aspen Institute pro tuzemské Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jak však AI ovlivní kreativní pozice – a celkově umění? Pomůže autorům, anebo jim naopak bude práci brát?

Na to pro Seznam Zprávy odpovídali dva světoznámí umělci s českými kořeny, a to malíř Jan Gemrot a sochař Federico Díaz. Poslední technologickou novinku v jejich oboru na podzim odhalil kanadský startup Acrylic Robotics, který právě malířům nabízí své robotické rameno s umělou inteligencí, aby za ně malovalo reprodukce jejich děl.

Byznysově-umělecký model podle Acrylic Robotics se řídí třemi body: consent, credit a compensation, tedy že autor dá k reprodukci souhlas, přizná se mu autorství a zisk se rozdělí. Podle toho, jak známý je, se jeho podíl může pohybovat od pěti až do 50 procent. Jen v září měl přitom startup na čekací listině okolo 500 malířů.

Podle sochaře a výtvarného umělce Federica Díaze je umění o jeho nerozlišitelnosti. „To znamená nemožnosti něco duplikovat nebo replikovat, takže téma replikování umění je velmi zajímavé v tom, že vlastně ten umělec jde sám proti sobě a devalvuje svoji hodnotu.“

„Pro mě a pro moji práci by to zajímavé nebylo. Já se i třeba snažím spíš o to, aby se jaksi zvyšovala cena originálu, než abych zisk generoval nějakými reprodukcemi, takže mě to ani ekonomicky vlastně nedává zas až takový smysl. Ale je to určitě zajímavé a fascinující a myslím si, že pro určitý typ malby, kterých jsou spousty, tak nějaké robotické rameno může být zajímavé,“ doplňuje malíř Jan Gemrot.

Nejsou to však jenom reprodukce obrazů, kam už dneska stroje s umělou inteligencí zasahují. Humanoidní robot Ai-Da od britské společnosti Engineered Arts loni namaloval obraz pojmenovaný jako A.I. God. Portrait of Alan Turing.

Obraz vznikl tak, že Ai-Da sama vybavená jazykovým modelem vybrala jako nejlepšího kandidáta pro svůj portrét slavného matematika a autora testu, který určuje, zda je umělá inteligence opravdu inteligentní. Pak jí ukázali jeho fotku, ona si ji kamerami v očích nasnímala, další její algoritmus navrhl pár skic a předal rukám potřebné informace k tomu, aby je namalovaly.

„Umění je strašně široké pole a je důležité si přiznat, že vlastně nevíme, co umění je. Takže je i těžké z něho většinou něco vymezit, ale myslím, že to své místo má. Mně se to líbí jako takový jednotný celek, že bylo něco takového možné technologicky realizovat, a už mě tolik nezajímá ani ten výsledek ve formě toho obrazu od robota, ale celá ta akce jako celek,“ popisuje loňský robotický počin Jan Gemrot.

Portrét se loni v listopadu na aukci Sotheby’s v New Yorku vydražil za 1,08 milionu dolarů, tedy v přepočtu 25,7 milionu korun, což byl pro strojově malovaný obraz rekord. A to byl odhad ceny přitom mezi 120 až 180 tisíci dolarů.

„Já si opravdu myslím, že to je spíš ocenění technického úspěchu a to se mi líbí. To i mě samotného třeba fascinuje a zajímá, ale nevnímejme to jako výsledek práce umělce. Kolikrát umělecké dílo není ten artefakt, ale spíš to, co umělec prožívá, když jej tvoří. A to je strašně důležité a myslím, že to je i to hlavní, proč lidé dělají umění. Tak je otázka, jestli to potom budou sběratelé cenit, i když to bude vznikat umělou formou. Ale jak říkám, technologicky je to fascinující, baví mě to moc,“ reaguje český malíř.

Nabízí se tak otázka, zda umělá inteligence nemůže v budoucnu umělcům brát práci. Také dubnová studie o dopadu AI na celý pracovní trh v Česku uvádí, že 955 tisíc nových pozic sice vznikne, ale bude nutné významné zvýšení vzdělání. Na 355 tisíc pracovních míst pak vlivem AI zanikne.

„Obavy jsou úplně na všech úrovních společnosti. Nemusí to být jen výtvarné umění. Týká se to veškerých činností, kde hodnotíme tvorbu v čase. Nejspíš musí vzniknout zcela jiné vnímání hodnot, které není vztaženo k fyzické reprezentaci. Anebo bude daleko důležitější se fyzicky odlišit. V tuto chvíli jsou obě cesty velmi zajímavé,“ říká Federico Díaz.

„Já si myslím, že když má někdo zájem například o moje umění, tak ho zajímá to moje umění, a když má zájem zase o jiné, tak se poohlídne jinde. Z toho důvodu si nemyslím, že by si lidští umělci navzájem i nějací budoucí umělci s umělou inteligencí konkurovali. Prostě to bude podle toho, co bude preferovat daný sběratel,“ doplňuje Jan Gemrot.

Dnešní umělá inteligence je už sice generativní neboli Gen AI, ale pořád to zatím není takzvaná obecná umělá inteligence, tedy AGI. To by byl nástroj, který by dokázal provádět všechny úkoly, které dnes zvládnou pouze lidé. A to by v případě umění znamenalo vymyslet zřejmě něco úplně nového.

„Nakolik já tomu rozumím, tak to, co označujeme za umělou inteligenci, zatím ještě úplně nechápu jako umělou inteligenci. I v případě toho generativního umění, to pro mě zatím kritéria tvorby, jak je chápu, ještě nesplňuje. Ale netvrdím, že se to nemůže stát do budoucna. Myslím, že určitě může nějaká skutečná umělá inteligence vzniknout a potom bude dělat – nevím sice, z jakých důvodů, ale nějaké asi najde – svoje vlastní umění. A pro mě to je fascinující, takže rozhodně, proč ne,“ říká známý český malíř v úvodním videu tohoto článku.

„Ve chvíli, kdy ten rejstřík zdrojů začínám nějakým způsobem používat k vytvoření něčeho nového a unikátního s pomocí umělé inteligence, tak to rozhodně má význam, protože se v tu chvíli dotýkáme něčeho, co si nedovedeme představit. To je základ evoluční psychologie – my jako lidé a společnost přežíváme hlavně proto, že si dovedeme představit nepředstavitelné,“ doplňuje Federico Díaz.

Díaz je přitom zapojováním robotických aplikací do své tvorby řadu let známý. Například v roce 2020 v Praze s pomocí ramene ABB proměnil betonový výdech tunelu Blanka, který nově zdobí opracované desky.

„Tyto nástroje používám od roku 2008, kdy vznikla první skulptura pro massachusettské muzeum, a pak i pro Benátské bienále. Je mi to velmi blízké a neřeším, jestli to je umění, design nebo architektura. To není důležité. Pro mě je to jazyk, kterým komunikuji, poznávám svět a vyjadřuji se, respektive u robotického ramene i nástroj, který mi pomáhá zprostředkovat ten fyzický i materiální svět,“ vysvětluje Díaz.

V zahraničí pak z umělců ke své tvorbě využívá roboty například i kanadsko-čínská malířka Sougwen Chung. Ne všichni malíři to však mají stejně, i když trend je zřejmý.

„Já se přiznám, že se naopak tomu trendu snažím vyhýbat a nějak se odklánět. Ale nemůže si člověk v globalizovaném uměleckém světě nevšimnout, že právě k nějakým haptickým materiálům je teď velký příklon. Myslím, že to je právě i reakce na tu předdigitalizovanou formu umění z dřívějška a bude to zřejmě i reakce na nějaké to generativní umění. Sleduji návrat k dotyku a třeba i univerzalitě tahu štětce,“ popisuje své vnímání současných trendů Gemrot.

Malíř Jan Gemrot je první český umělec, který vystavoval své dílo v Kataru, a to ve spolupráci s českou galerií Adolf Loos Apartment. Přímo v Česku je pak jeho tvorba zastoupena v řadě významných sbírek včetně Národní galerie v Praze, Alšovy jihočeské galerie, Fait Gallery Brno nebo sbírce Collett Prague/Munich. Ceny jeho obrazů se pohybují řádově ve stovkách tisíc korun.

„Definovat úspěch umění je složité, protože těch faktorů je řada. Není to samozřejmě jen nějaký věhlas nebo aukční výsledky, i když to jsou věci, které zase tomu tvůrci umožňují pokračovat a zlepšovat svoji práci, takže i to je důležitý faktor a je potřeba jej sledovat. Pro mě je umění nějaké pole k hledání, spíše nějaká vědecko-výzkumná činnost, k čemuž já osobně využívám to médium malby, a pro mě je úspěch, když se mi podaří namalovat dobrý obraz,“ zakončuje videoreportáž Jan Gemrot.