Článek
Na konci srpna se na serveru YouTube objevilo nové video z bojů na Ukrajině – další z mnoha, ve spoustě ohledech na pohled nepříliš zajímavé.
Záběry pořízené zjevně dronem zachycují hořící ruský tank, s velkou pravděpodobností posádkou již delší dobu opuštěný a zcela nehybný. Zajímavým, alespoň z vojenského hlediska, ho činil popisek.
Správce dotyčného účtu s přezdívkou Shawshank Redemption tvrdil, že ruský tank na záběrech byl zničen ukrajinským tankem na vzdálenost 10 600 metrů – aniž by ho přímo viděl. K události došlo zhruba před třemi měsíci, dříve nedostal uživatel svolení záběry publikovat.
Pokud by to byla pravda, šlo by o rekord, protože na tak velkou vzdálenost žádný jiný příklad zničení jednoho tanku druhým nemáme. Obecně se uvádí, že nejdelší potvrzená vzdálenost zničení jednoho tanku druhým je 5 100 metrů (i když podle některých to bylo pouze 4 700 metrů). K události došlo během irácké války v roce 1991, střelcem byl britský Challenger 1, cílem irácký T-72.
Je opravdu možné, aby ukrajinský tank rekord více než zdvojnásobil? Copak jsou o tolik přesnější? Nejde o „vojenskou latinu“? Kupodivu nutně nemusí.
Jiná válka, jiná doba
Tank na záběrech měl údajně zničit ukrajinský T-64BV. Jde o poměrně důkladně modernizovanou verzi tanku zavedeného v 60. letech s novou elektronikou včetně systémů, které mají na starosti „řízení střelby“. Na střelbu na vzdálenost kolem 10 kilometrů ovšem rozhodně ani toto nové vybavení nestačí. Uvádí se, že jiné „obrněné cíle“ může T-64BV zasahovat na vzdálenost ani ne poloviční, kolem čtyř kilometrů.
Vybavení tanku je přitom určeno pro střelbu na přímo viditelný cíl. Tank zaměří nepřátelské vozidlo a vypálí náboj prakticky vodorovně (ne úplně, ale s malou odchylkou). Tanková děla střílí projektily, jež se pohybují rychlostí kolem jednoho kilometru za sekundu, a přitom jsou přesné. Pokud totiž cíl napoprvé netrefí, s velkou pravděpodobnosti jim oplatí stejným. Nabití několik sekund trvá, což na opravu nepovedené rány může být málo.
Tanky sovětského původu neposkytují posádce dokonalou ochranu proti dnešním zbraním, takže opustit je po prvním zásahu je často asi rozumné rozhodnutí.
Ale stejně jako každý jiný nástroj ani tankové dělo se nemusí používat jen podle návodu výrobce. Pokud ho namíříte výše, je jasné, že projektil ze zbraně poletí dále. Navíc to znamená, že střílející vozidlo je dál od nepřítele – a tedy ve větším bezpečí.
Tanková děla nejsou konstruována tak, aby umožňovala střelbu pod větším úhlem, ale pokud rozsah nestačí, je samozřejmě možné tank jednoduše zaparkovat v kopci. To ve vojenské praxi nebylo nic neobvyklého. Tanky se tímto způsobem používaly a stále používají. Na Ukrajině jde o celkem běžnou praxi jak proti jiným obrněným vozidlům (dva příklady), tak třeba i proti postavení protivníkova dělostřelectva (samozřejmě dělostřelectva v blízkosti frontové linie).
Řekněme si rovnou, že jde o z nouze ctnost. Kdyby ukrajinské síly měly k dispozici více děl a lepší systémy pro koordinaci mezi jednotkami (tedy mohly si vždy jednoduše zavolat na pomoc děla či letadla), asi by používaly jiné zbraně.
Tanky v tomto případě trochu zaskakují, protože nejsou v této roli zdaleka efektivní jako dělostřelecké kusy k tomu určené. Tankové náboje obsahují méně výbušniny a chybí jim specializované zaměřovače pro střelbu za hranicí viditelnosti. Na druhou stranu – a to právě tento příklad ilustruje – nepřímá střelba z tanků nikdy nebyla přesnější.
Jedním důvodem je „kameraman“, který pořídil tyto záběry – dron. Bezpilotní malé průzkumné prostředky jsou bezpeční a levní špehové, kteří střelcům přesně ukážou, kam jejich granáty dopadají.
Ti tedy nestřílí naslepo; operátor dronu jim přesně říká, kam padne každý výstřel, aby mohli upravit míření. Účinnost střelby to výrazně zvyšuje. Už vícekrát jsme například v různých textech například zmínili, že ukrajinské síly mají velké potíže s ruskými bezpilotními prostředky Orlan, které „řídí“ palbu ruských děl.
Bez tabletu to nejde
Druhá „pomůcka“ z videa vidět není, ale jde celkem jednoduše o mobilní telefon či spíše tablet s vhodnou aplikací. Protože střelci byli v tomto případě ukrajinští, nejspíše šlo o software Kropyva (Kopřiva).
Vznikl již v roce 2014 a zjednodušeně řečeno umožňuje poměrně rychle sdílet údaje o protivníkovi a řídit na něj palbu. Protože jde v podstatě o relativně jednoduchou matematiku, ale vyžadující vysokou přesnost výpočtů, počítače si v této oblasti vedou výrazně lépe než lidský mozek. Ten samozřejmě najde i tak své uplatnění, pokud má být střelba tímto způsobem k něčemu, vyžaduje to nepochybně od posádky značné zkušenosti.
Ani drony, speciální software a dovednost tankistů ovšem nemohou plně kompenzovat omezení tankových děl. Zničení cíle si v tomto případě mělo vyžádat 20 střel, a tedy řádově nejméně několik minut. Asi i proto, že Ukrajinci použili tzv. tříštivou munici (tj. v podstatě běžný dělostřelecký granát), která sice neproráží pancíř jako speciální protitankové projektily, ovšem tank zničit dokáže.
Ovšem díky výhodám nepřímé střelby z tak veliké vzdálenosti ukrajinská posádka nemusela tolik spěchat. Protivníci nejspíše neměli tušení, odkud palba přichází, a posádka pravděpodobně opustila vozidlo po prvním zásahu, jak se na ukrajinském bojišti až překvapivě často stává.
Oběma stranami používané tanky sovětského původu neposkytují rozhodně dokonalou ochranu proti dnešním zbraním, takže to je často asi rozumné rozhodnutí.
