Článek
První elektrická kontejnerová loď na světě dokončila svou první plavbu. Po zakotvení v přístavu hlavního města ji uvítal i norský premiér Jonas Gahr Støre. Yara Birkeland o délce 80 metrů a hmotnosti 3200 tun tak cestou z Horten do Osla zahájila své odhadem dva roky trvající zkoušky, které mají v praxi zdokonalit její autonomní technologii.
Technici zatím musí loď učit
Na palubě zatím stále budou i technici, kteří mají v budoucnu samořiditelně plavidlo učit rozpoznávat a reagovat na obchodní, ale i rekreační plavidla nebo kajaky, jejichž provoz je v úzkém osloském fjordu poměrně silný.
Kormidelna by prý ale mohla zcela zmizet do tří až pěti let, a Yara by potom měla jen pomocí senzorů a umělé inteligence podnikat cesty dlouhé přes 12 kilometrů sama. Převážet bude 120 kontejnerů s hnojivy z továrny ve městě Porsgrunn do přístavu Brevik.
„Poměrně dost nehod, k nimž na lodích dochází, způsobují lidské chyby, jako třeba únava,“ vysvětluje vedoucí projektu Jostein Braaten s tím, že autonomní provoz prý může umožnit i naprosto bezpečnou cestu. „Nejdřív ji ale musíme naučit zjišťovat, že tam něco vůbec je,“ dodává, „a pak se musí naučit, co s tím má dělat.“
Je pomalejší, ušetří ale emise tisíců nákladních aut
Díky svému elektrickému pohonu, který obstarává osm bateriových zásobníků místo kotelny o kapacitě až 6,8 MWh, by Yara měla při plavbách ušetřit emise odpovídající asi 40 tisícům jízd nákladních aut ročně.
S rychlostí 13 uzlů sice pluje o něco pomaleji než obyčejné nákladní lodě, které se obvykle pohybují rychlostí od 16 do 25 uzlů, zato ale nevypouští pro životní prostředí škodlivý oxid uhličitý a oxidy dusíku, které uvolňují současná plavidla přepravující po oceánu kontejnery spalováním fosilních paliv. Energie v bateriích lodi „do zásuvky“ pochází z norských vodních elektráren.
Kontejnerovou loď na elektrický pohon si teprve v roce 2017 u norské technologické firmy Kongsberg a loďaře Vard objednal právě stejnojmenný výrobce hnojiv Yara International, jehož produkt bude i převážet. Její rozpočet je podobný jako u běžných kontejnerových lodí, tedy 25 milionů eur. Z toho 13 milionů ale zaplatí vládní podnik Enova podporující obnovitelné energie.
Jak si stojí lodě v emisích a jaké budou mít pohony
Lodní průmysl se na emisích skleníkových plynů podle Mezinárodní námořní organizace podílí ze 2,5 až třech procent. Cílí sice na jejich snížení o 40 procent do roku 2030 a o 50 procent do roku 2050, přesto se ale zdá, že v posledních letech vypouští škodlivých látek do ovzduší spíše víc. Za rok 2018 vyprodukovala jak mezinárodní, tak vnitrostátní námořní doprava a rybolov přes jednu miliardu tun skleníkových plynů. V roce 2012 to přitom bylo „pouze“ 962 milionů tun.
Elektrický pohon se z důvodu omezených možností a kapacit bateriových zásobníků dá nicméně zatím využít spíše pro kratší, přímořské nebo říční plavby. Norové třeba vyrábějí skoro všechnu energii pomocí vodních, ale i větrných elektráren, které mají mnohem nižší uhlíkovou stopu než spalování fosilních paliv. V přesných číslech je to 88 procent z vody a 10 procent z větru.
Pokud ale vědci nepřijdou s efektivnějším způsobem elektrického pohonu nebo skladování energie, zaoceánské lodě se budou muset v budoucnu ohlížet po jiných technologických řešeních udržitelného provozu například na bázi zkapalněného zemního plynu nebo vodíku.
