Článek
Jako asi každé jiné velkoměsto se i New York potýká s tím, že se v současných parných létech přehřívá a s nadcházející změnou klimatu na tom bude stále hůř. Přímořské metropole navíc čeká i zvyšování hladiny moří způsobené oteplováním. Tamní městské radě proto došlo, že musí začít přímo u zdroje a omezit vypouštění skleníkových plynů. Lapače CO₂ ale vcelku překvapivě instaluje uvnitř suterénu budov, nikoli venku.
Informace a záběry si můžete poslechnout i prohlédnout v úvodní videoreportáži.
Slavné město mrakodrapů ročně vyprodukuje bezmála 53 milionů tun emisí oxidu uhličitého, což je skoro tolik, kolik za rok vypustí 12 milionů osobních aut. Doprava přitom ale z tohoto množství tvoří jen něco přes čtvrtinu. Největší díl, víc než dvě třetiny, mají na svědomí právě samotné městské domy.
„Ve městech jako New York jsou emise zemního plynu tou nejobjemnější kategorií emisí – větší než doprava, větší než odpad, větší než elektřina,“ potvrzuje v reportáži SZ Tech Brian Asparro, výkonný ředitel společnosti CarbonQuest, která zajišťuje systémy pro redukci emisí budov.
Bojlery a teplárny domů vydají za čtyři miliony aut
Půlku emisí budov přitom města přičítají elektrárnám, které jim dodávají energii. Část si ale každý mrakodrap i jiné rezidenční domy vyrábí samy, a úplně samy si pak zajišťují ohřev vody i vytápění, což tvoří druhou půlku emisí budov. Na vše totiž většinou používají zastaralé stroje na fosilní paliva, které budou sloužit ještě deset i dvacet let a tedy i vypouštět emise.
„Systémy zachytávání uhlíku jsou navržené, aby redukovaly uhlíkové emise u zařízení spalujících zemní plyn, jako jsou bojlery na topení a teplou vodu, kogenerační anebo kombinované jednotky na výrobu tepla a elektřiny (CHP) pro napájení a pohon uvnitř budov, ale i dalších věcí jako palivových článků,“ dodává Asparro.
Redukce o čtvrtinu. Jak přesně?
Podle firmy CarbonQuest, která lapače pro budovy zajišťuje, zvládnou její zařízení u bojlerů zachytit 60 procent CO₂, a v součtu se spotřebou elektřiny tak celkové emise budovy sníží zhruba o 23 procent.
„Nejprve zachytíme plyn vycházející z bojleru nebo z kogenerační jednotky, abychom zamezili tomu, že oxid uhličitý bude odcházet komínem. Zadruhé oddělíme CO₂, od ostatních plynů. Za třetí ten oxid uhličitý zkapalníme a za čtvrté ho přemístíme a prodáme jako udržitelný oxid uhličitý,“ popisuje proces šéf CarbonQuest.
Takzvaný udržitelný oxid uhličitý se pak z kapalné formy mění na pevné skupenství pomocí vybavení firmy CarbonCure. Kupují ho a využívají stavařské firmy – jako brooklynská Glenwood Mason Supply Company.
„A my jej pak uložíme do nádrže na staveništi. Odtamtud jde do potrubí a do našeho výrobního zařízení. A potom do mixéru, kde máme běžnou směs s agregáty, vodou, pískem a cementem. CO₂ se pak vpustí do této směsi a ta začne tvrdnout. Prochází mineralizačním procesem, při kterém se váže na cement, ztvrdne a znehybní – stane inertní v cihle, kde zůstane navždy,“ vysvětluje Jeff Hansen, šéf Glenwood Mason Supply Company.
Na začátku všeho bylo… přijetí zákonu
Instalace lapačů v newyorských budovám ale nezačalo samo od sebe. Městská rada před čtyřmi lety přijala Klimatický mobilizační akt (CMA) obsahující hlavní zákon Local Law 97, a podle toho do pěti let, tedy příštího roku, musí všechny domy o ploše nad 2300 metrů čtverečních, tedy asi 50 tisíc budov, začít pracovat na snížení emisí. Do roku 2030 je totiž mají redukovat o 40 do roku 2050 o 80 procent.
Technologie zachytávání CO₂ v průmyslu i podle klimatologů existuje už řadu let, ale má dva problémy – vyplatí se při opravdu velkých objemech a dosud se tolik neřešilo, jak plyn efektivně ukládat.
V praxi to znamenalo, že oxid uhličitý odčerpávaly třeba ropné firmy u těžby, ale jen aby ho vháněly ve formě plynu opět pod zem, a vytlačily tak na povrch další ropu. Výzvou teď proto je instalovat lapače u větších i menších budov nebo přímo venku, aby odčerpávaly emise přímo z ovzduší.
„Víme, že elektřina je lepší. Jen je opravdu složité přepnout celou uhlíkově-závislou společnost přes noc. V mezičase to je tak skvělý postup k tomu, přijímat technologie zachytávání a skladování uhlíku,“ doplňuje odbornice na klima Claire Nelson.
