Článek
Středa mohla pro evropský vesmírný průmysl znamenat historický okamžik. Z půdy kontinentální Evropy mimo území Ruska měla odstartovat raketa, která dokáže vyletět na oběžnou dráhu Země. Nese jméno Spectrum a postavil ji německý podnik Isar Aerospace.
Motory rakety se měly zažehnout dnes po 21. hodině našeho času na základně Andoya Space Centre v Norsku, ale druhý start nevyšel. V prostoru, nad kterým měla raketa letět, se objevila loď, kvůli které se musel start odložit – a kvůli tomu se uzavřelo středeční startovní okno. Isar tak bude muset provést test jindy.
Vše důležité o nové raketě a jejím významu si můžete poslechnout a také prohlédnout i v této videoreportáži:
Opět startuje vesmírná raketa, která může osamostatnit Evropu. Co vše o ní víme?Video: Jan Marek
Pro Evropu a celý její průmysl i vesmírný program by mohla raketa Spectrum otevřít nové možnosti konkurenceschopnosti a nezávislosti.
„Vidíme, že svět se může rychle změnit. Ještě pár let zpět jsme žili v takové pohodě, že si můžeme vybrat, jestli startovat z Ruska, Indie, Číny, Ameriky. Odkudkoliv. Dnes je to těžší. Rusko je po nás pasé a dost firem se teď odklání od Ameriky,“ řekl pro Seznam Zprávy už loni Michal Václavík z České kosmické kanceláře s tím, že americká administrativa ztěžuje podmínky pro evropské partnery.
„Je tak mnohem výhodnější sáhnout po evropské nebo domácí raketě. Zaprvé nejdou peníze mimo domácí území i Evropu jako takovou a všechny zákony a související věci jsou nám bližší. A to je další velká výhoda – politická a jakákoliv jiná nezávislost,“ zhodnotil výhody Václavík.
Exploze neznamená šok a zklamání
Firma Isar Aerospace a její raketa Spectrum se o pokoření historického milníku nepokoušela poprvé. Zkusila to už skoro přesně před rokem. Tehdy neuspěla, vystoupala jen několik stovek metrů a pak se zřítila do moře a explodovala. Výsledek to ale nebyl překvapivý – končí tak většina premiér nových raket a záleží pouze na tom, jak rychle se výrobce dokáže poučit a zda je dost silná motivace v úsilí pokračovat, což v tomto případě zřejmě je.
Dosud tak platí, že pokud chce někdo – vesmírný úřad, podnik nebo vysoká škola – do kosmu na evropské raketě poslat například družici, má na výběr pouze jedinou firmu a kosmodrom, který ovšem v Evropě neleží. Arianespace z Francie, která spolupracuje s Evropskou kosmickou agenturou (ESA), provozuje menší rakety Vega a větší rakety Ariane, které startují jen ve Francouzské Guyaně. Francouzské území v Jižní Americe má velkou výhodu – je jen pět stupňů od rovníku.
Nevýhody a výhody kosmodromu v Norsku
Základna na ostrově Andoya v Norsku je za polárním kruhem - na 69. stupni severní šířky, takže jde o jedno z nejseverněji položených míst pro starty raket na světě, což přináší i některá omezení.
„Vy se potřebujete dostat na oběžnou dráhu a mít správný sklon. Pokud jste na rovníku, můžete startovat kamkoliv na jakoukoliv oběžnou dráhu s jakýmkoliv sklonem. S čím větším sklonem ale startujete, tím jste méně efektivní, protože se vám nepřidává z rotace Země dostatečná rychlost. A můžete startovat pouze na dráhu se sklonem větším, než je zeměpisná šířka kosmodromu, takže tím jste omezeni,“ dodává český popularizátor kosmonautiky Michal Václavík.
I přesto ale vedení základny Andoya Space Centre, kterou pro starty orbitální raket upravili teprve v roce 2023, plánuje, že by mohla odbavit až 30 startů za rok. „Dnes už vidíme trend, že bude velké množství menších konstelací desítek družic, které budou sloužit buď pro internet věcí, telekomunikaci a hlavně pozorování Země. A polární dráha, to znamená střelecký sektor na sever, je pro to úplně optimální, protože družice po čase oblétne celou Zemi, což je pro snímkování důležité. Nevynechá žádné místo na světě – včetně oceánu a pólů. Tento kosmodrom je pro to výhodný podobně jako třeba Vandenberg v Americe nebo Pleseck v Rusku,“ uvádí odborník.
Cena letu do vesmíru
Raketa Spectrum je oproti Falcon 9 nebo Ariane 6 co do velikosti a nosnosti o dvě kategorie níž. Nejznámější americká raketa má bezmála 70 metrů a její poslední evropská konkurence 62 metrů, na nízkou oběžnou dráhu (LEO) vynesou 22,8, respektive 21,6 tuny a cenově vychází na 2700 a 5300 dolarů za kilogram. Jde o středně těžké rakety.
Německá raketa má 28 metrů a vynese jednu tunu nákladu, takže jde o malou raketu. Isar Aerospace cílí na 10 tisíc eur za kilogram. V porovnání s velkými raketami je to hodně, ale srovnatelná raketa Alpha od americké firmy Firefly Aerospace na orbitu vynese také jednu tunu nákladu, a to při 15 tisících dolarů za kilogram.
„Čím více raket, tím je samozřejmě větší možnost si vybrat provozovatele. Takže to není jen o ceně, je to i o tom, jestli vůbec můžete využít jiného partnera, nebo jestli ho chcete využít. To je strašně důležité, to slovo chtít, protože někdy je sice konkurence levnější, ale já chci použít evropskou raketu, protože chci podpořit domácí průmysl a může to být i součástí zakázky. Může být výzva pro školy – postavte družici, zaplatíme vám to, ale podmínkou bude, že družice bude vynesena na evropské raketě. Čili podpoří se studentstvo, ale i domácí průmysl,“ říká Michal Václavík.
„A tunová nosnost je vlastně pro mnoho aplikací ideální, protože se neplýtvá tou nosností. Můžete koupit raketu těžší, ale i pokud naplníte jen půlku kapacity, tak stále platíte celou raketu, takže je to neefektivní z pohledu využití.“
Zájem o německou raketu je
A už se hlásí první zájemci. Vynesení dvou satelitů pro monitoring Severního ledového oceánu si objednala Norská kosmická agentura, dalšími zákazníky jsou i Airbus z Francie nebo firma ElevationSpace z Japonska.
Isar Aerospace od svého založení v březnu 2018 pracovala na této nové evropské orbitální raketě. V červnu 2024 ve čtvrtém kole financování získala 65 milionů eur mimo jiné i od Inovačního fondu NATO a loni v květnu dosáhla její valuace na více než jednu miliardu eur, čímž získala status jednorožce – teď už atakuje dvě miliardy eur. A není přitom jedinou evropskou firmou, která na orbitální raketě pracuje.
„Je tady našlápnuto, a pokud nepřijde nějaká velká krize nebo legislativní omezení, tak myslím, že se takových raket dočkáme více,“ potvrzuje Michal Václavík z České kosmické kanceláře.
„V Evropě není problém ani technologický, jako spíš odkud startovat. Firmy jsou opravdu omezené buď na exotická místa úplně mimo Evropu, nebo právě na kosmodromy i na severu Evropy, jako je třeba norská Andoya nebo švédská Kiruna. To je velmi známá základna pro starty velkých, ale suborbitálních raket a je v jednání, že by i odtud startovaly rakety na oběžnou dráhu,“ říká na závěr český popularizátor kosmonautiky.
