Nedělá vám naschvály, vyvrací mýtus otec nejslavnější hry světa

Nejznámější hra světa? Dost možná. Rozhodně je ale Tetris nejslavnější hra, která vznikla v Sovětském svazu. Na moskevské Akademii věd ji v roce 1984 vyvinul mladý matematik Aleksej Pažitnov. S oblibou říká, že byl několik krátkých týdnů nejlepším hráčem Tetrisu na světě.

Pak se ale hra začala šířit - disketu po disketě - po všech moskevských institucích, které měly přístup k počítačům. Následoval mezinárodní úspěch - to když se Tetris probojoval na novou japonskou konzoli Game Boy. Z těchto prodejů ale Pažitnov neviděl ani dolar. Teprve v roce 1996 se k němu hra obloukem vrátila, a od té doby se snaží držet to, čemu říká „tetrisový standard“.

O vleklých sporech mezi SSSR a západními firmami letos vyšel celovečerní film. Tak jsem se na ty spletité licenční podmínky už nechtěl ptát. Místo toho jsme se s otcem Tetrisu na vývojářské konferenci GDS Prague bavili o tom, jak to celé začalo. A proč Tetris i po skoro 40 letech fascinuje staré i mladé hráče z celého světa.

Jaké podmínky měli vývojáři v Sovětském svazu? Řada českých ajťáků na to vzpomíná, Československo bylo tehdy v podobné situaci…

Vím to, Prahu znám a mám ji moc rád. Jako dítě jsem tu několik let žil a rád se sem vracím. Češi možná byli ve stejném bloku jako Sovětský svaz, ale vyšli z toho s o dost jiným výsledkem. Každopádně my jsme tehdy v 80. letech pracovali na počítači Elektronika 60, což byl takový sovětský klon americké počítačové platformy PDP.

Jsme na herní vývojářské konferenci. Co by současné vývojáře překvapilo ohledně tehdejšího programování?

Dnes populární céčko (programovací jazyk C, pozn. red.) tehdy ještě nebylo tak rozšířené, ale používali jsme celou řadu jazyků. Rozšířený byl Fortran, já měl ale radši Pascal.

Tehdy také existovala celá plejáda operačních systémů. A naopak jsme neměli k dispozici žádné herní enginy, které by vývoj her usnadňovaly. Všechno jsme si vždycky museli vyrobit od nuly.

Jaká byla nabídka počítačových her v SSSR, než jste přišel s Tetrisem?

Řekl bych, že jich nebylo moc, ale bylo tam pár populárních kousků. Vybavuji si třeba hru Color Lines od mého kamaráda Jevgenije Sotnikova. Museli jste hýbat barevnými míčky, abyste dosáhli uvolnění hrací plochy. Byla to tak populární hra, že byla snad na každém počítači v Moskvě.

Což se samozřejmě dá říci i o vaší hře Tetris. Bylo vaším cílem navrhnout hru, nebo jste jen tak experimentoval?

Rozhodně jsem chtěl naprogramovat populární hru. Ale začal jsem s úplně jinou myšlenkou. Nebylo to tak, že jsem věděl, jak bude Tetris vypadat. Napřed jsem napodoboval hru Pentominoes, ve které skládáte dílky skládačky a snažíte se vyplnit celý prostor.

Chtěl jsem to přizpůsobit pro dva hráče. A pak mne napadlo, že by se nemuseli střídat, ale že by to zkoušeli v reálném čase. Právě to úplně změnilo dynamiku, to pro mě byl ten aha moment, a vnikl Tetris.

Jaká je podle vás ta hlavní přísada, která dělá z Tetrisu tak návykovou hru?

Pro mne byla matematika a hlavolamy vždycky zábava, bavily mne intelektuálně náročné hry. Ale Tetris jsem se naopak snažil udělat co nejjednodušší, abych podtrhl tu radost ze hry.

Pro mne je ohromně uspokojující ten moment, kdy vyplníte více řad naráz a ony zmizí. Je to pocit dobře odvedené práce.

Ano, to je klíčová část hry. Dává totiž hře rytmus. Hráč ví, že v pravidelných dávkách může zaznamenat drobná, lokální vítězství. Víte, že máte výsledek ve vlastních rukou.

Začínající hráči obvykle mají co dělat s jednou řadou. Pokročilejší si cihličky připraví tak, aby vyplnili více řad naráz. To je fantastický pocit moci.

Byl jste prvním a jediným hráčem několik týdnů. Jak se hra začala šířit?

V jeden okamžik jsem si řekl, že je to hotová hra. Dal jsem tam skóre a taky tabulku nejvyšších dosažených bodů, to se tehdy dělalo u takovýchto her. Pak jsem začal kamarádům rozdávat diskety.

Hra se šířila neuvěřitelným tempem. Byla na každém počítači Elektronika 60. Lidé jí říkali stakan, sklenička, což znamenalo, že je to standardní část výbavy.

Věděli, že jste autorem?

Někdo ano, ale rozhodně jsem neznal všechny hráče. Ve hře jsem ale, pokud vím, byl podepsaný.

Setkáváte se s nějakými omyly ohledně vaší populární hry, které se šíří i po tolika letech?

Je tady jeden mýtus, kterému řada lidí pevně věří. Jsou přesvědčeni o tom, že hra sleduje, jak mají cihličky poskládané, a podle toho jim poťouchle posílá takové dílky, které jim do toho nezapadají. Je to velmi silná kognitivní iluze (dojem, který pro lidský mozek vypadá přesvědčivě, ale nevychází z reality, pozn. red.).

Já vím, co jsem do toho kódu dal a co ne. Takže o tom nemusím pochybovat. Ale uznávám, že ten dojem může být silný. Tak jsem to vyřešil tak, že jsem na obrazovku dal statistiky, aby viděli, že každý dílek padá stejně často. Ta procenta mě vlastně měla chránit před hněvem hráčů (směje se).

Tetris je často studován coby hra dokonalá ve své jednoduchosti. Jaké lekce bychom si z té hry – a jejího úspěchu – mohli odnést?

Tetris je čistá zábava. Lidé nemusí řešit nic dalšího. Vím ale o tom, že tu hru používají lidé i k nějakým užitečným věcem. Prý – a jsou to spíše dohady – je to třeba výborný trénink pro začínající řidiče. Donutí je to totiž dělat rychlá rozhodnutí. Ve hře mají jen určitý čas na to, aby se rozhodli, což může někomu pomoci. To rozhodnutí nemusí být pokaždé dokonalé, ale nelze s ním otálet. Nemusí být perfektní, ale musí být dostatečně dobré.

Existují také experimenty, třeba na Oxfordské univerzitě, které ukazují, že Tetris lze použít při léčbě posttraumatické poruchy. Zdá se, že dobře snižuje frekvenci flashbacků (znovuprožívání traumatizující vzpomínky, pozn. red.). A vím, že na tom dál pracují.

Existuje verze Tetrisu pro prakticky každou platformu. Máte nějaké oblíbené varianty?

Různé počítače nebo konzole si vyžadují své specifické ovládání. Může to být joystick, klávesnice, myš, dotyková obrazovka, virtuální realita… Snažím se vyzkoušet každou verzi, nebo aspoň většinu verzí. Naším cílem je nabízet dozor nad tou značkou. Říkám tomu Standard, Tetris Standard.

Vývojáři mohou experimentovat s novými funkcemi. Ale požadujeme, aby měl vždycky hráč možnost hrát také klasický Standard v každé hře, která vyjde. Ona je to totiž v jádru hodně jednoduchá hra.

Mám rád tu klasickou verzi, a to, co je vidět v naší předělávce online, se jí docela blíží.

Zamiloval jsem verzi pro GameBoy, to je moc povedená verze. A pak tedy Tetris Effect, nová hra, která vypadá moc dobře. Jo a Tetris 99, to je něco, co by si měl každý zkusit, nádherná hra. Osobně ale nejvíc hraju Tetris online, na klávesnici. Jsem stará škola, a přes klávesnici se mi ovládá nejlépe.

Pojďme se na chvíli podívat mimo říši Tetrisu. V 80. letech jste na moskevské Akademii věd studoval mimo jiné i umělou inteligenci. Co říkáte na současný rozmach tohoto oboru?

Ano, s Tetrisem umělá inteligence nijak nesouvisí. Ale do vývoje her rozhodně významně zasáhne. Čekám opravdu významné a průlomové funkce, které budou AI využívat. Jak přesně to bude vypadat, to nevím, ale bude všudypřítomná. Tomu věřím.

Máte nějakou radu pro začínající vývojáře, kteří právě v tuto chvíli, v tomto novém světě netušených možností, programují svou první hru?

Na základě svých zkušeností… Rozhodně bych mladým lidem doporučil, aby si chránili své nápady. Neposlouchejte, co vám budou říkat. Pokud máte pocit, že jste na to kápli a že víte, co chcete dělat, tak to je ono. To je ta hra, která bude nejlepší. Všechno ostatní zanedbejte a jděte do toho. Jen tak něčeho dosáhnete.