Článek
Takzvaná Starlab bude jednou ze tří připravovaných stanic, které by na zemské oběžné dráze měly nahradit dosluhující Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Bude ale soukromá a také o skoro dvě třetiny menší. Nabídne 340 metrů krychlových tlakovaného prostoru, ve kterém budou moci žít a pracovat až čtyři astronauti. K dispozici jim budou dva moduly – ten hlavní k pobytu a práci čili habitat, a pak servisní, který poslouží pro kotvení lodí, bude v něm i přetlaková komora a pohonný systém, a na kterém budou i solární panely.
Informace a záběry si můžete poslechnout i prohlédnout v úvodní videoreportáži.
Pro srovnání - současný orbitální komplex, který je hlavně ve správě NASA a ruské kosmické agentury Roskosmos, má pod tlakem až 916 metrů krychlových prostoru a pojme maximálně sedm astronautů, přičemž má 16 modulů. Také už ale funguje od přelomu tisíciletí.
Stanici Starlab navrhl americký podnik Nanoracks, který je součástí konglomerátu Voyager Space. A spolupracovat na ní bude také další firma z USA – zbrojovka, ale i výrobce raket a vesmírných modulů Lockheed Martin.
Do nové stanice se zapojila i Evropa
Ruku k dílu ale přiloží i francouzská letecká a kosmická společnost Airbus, která se postará o hlavní prostor, tedy habitat, a jako partner se zapojí přímo také Evropská kosmická agentura (ESA), která spolu s Francouzi v komplexu zajistí ekosystém pro výzkum.
Celokovová schránka bude mít celkem tři patra a měly by se v ní pěstovat rostliny, dělat biologické pokusy nebo rozvíjet technologie 3D tisku v kosmu – z klasických materiálů i živých tkání. Rovněž bude mít robotické rameno pro obsluhu lodí a nákladu. Design stanice pak jako další partner zajistí hoteliérský řetězec Hilton, což jen potvrzuje, že poslouží i pro turisty. Dosud ale nebylo jisté, která firma ji na oběžnou dráhu vynese.
Na konci ledna však Voyager Space uvedl, že uzavřel kontrakt s firmou SpaceX, kterou vlastní a řídí Elon Musk, a tento úkol svěřil její nové Starship.
Do kosmu na jediný pokus. Kdy a za kolik?
Největší a nejsilnější raketa o výšce 122 metrů dokáže na orbitu vynést až 150 tun nákladu, a tak přepraví moduly i díly Starlab při jediném letu. Stanice se poté v kosmu sama složí. Američané sice neuvedli, kdy má ke startu podle nové smlouvy dojít, ale podle starších zpráv let cílili nejdřív na rok 2028 a nejpozději na rok 2030.
Jedná se o velký projev důvěry ve SpaceX. Její Starship má za sebou dosud jen dva testovací starty z loňského roku, přičemž až na druhý pokus se úspěšně oddělil první a druhý stupeň, tedy nosič a loď. Stejnou fází ale prošla i řada nosných raket Falcon, přičemž model 9 o výšce 70 metrů má na letošek naplánováno 148 startů na oběžnou dráhu. Jeden jeho start stojí 62 milionů dolarů, a to na orbitu vynese 22,8 tuny nákladu. Cena letu Starship ještě není veřejná, odhaduje se ale, že i s šestkrát až sedmkrát vyšší nosností by to mohlo být 100 milionů.
Kolik stojí stanice ve vesmíru
Zatím není zřejmé, na kolik Starlab vyjde. Na její vývoj i stavbu dala 160 milionů dolarů, tedy 3,5 miliardy korun, přímo NASA. V roce 2019 tak vyčlenila dohromady na tři projekty přes 415 milionů dolarů, a to v rámci nového programu Commercial LEO Destinations (CLD). Jeho cíl je, aby si vládní agentura v připravovaných komerčních stanicích, které orbitu postupně zaplní, zajistila místo i pro své astronauty a výzkum. ISS, kterou provozuje spolu s Ruskem a dalšími státy a jejich kosmickými úřady, totiž v roce 2031 doslouží a zničí ji kontrolovaný sestup do atmosféry.
Konec provozu Mezinárodní vesmírné stanice se odkládal už několikrát. Na oběžnou dráhu odstartovala v roce 1998 a její původní životnost byla 15 let. Opakované problémy jako úniky kyslíku nebo praskliny ale vyústily v to, že důvěra v soudržnost celého komplexu našla svoji hranici. Tou je zprovoznění náhradních stanic z rukou soukromých společností, kam by se vědecké experimenty plynule mohly přesunout.
NASA odhaduje, že na pronájem míst k výzkumu na komerčních stanicích by mohla dávat okolo jedné miliardy dolarů ročně, což se na první pohled může zdát jako dost, ale ve skutečnosti to bude výrazná úspora. Do ISS nalila nejméně už 150 miliard a na provoz stále platí 3,1 miliardy dolarů ročně, přičemž částka do řízené destrukce ještě poroste a samotné zničení vyjde na miliardu.
Nanoracks od NASA dostal z celkového balíku o objemu 415 milionů dolarů pro tři projekty nejvíc peněz. A to i přesto, že je Starlab ze všech nejmenší. Americká vesmírná agentura má zkušenosti jak přímo s touto firmou, která už vyráběla moduly právě třeba pro ISS, tak i s jejími partnery Lockheed Martin nebo Airbusem, které už s ní také na mnoha komponentech, plavidlech a misích spolupracovaly.
Které další stanice by měly ISS nahradit
Druhou největší sumu, a to sice 130 milionů dolarů, tedy skoro tři miliardy korun, na svůj projekt získala další americká společnost Blue Origin. Firma Jeffa Bezose, která se specializuje na vývoj raket i soukromé cesty do kosmu, chce mít stanici Orbital Reef v provozu do roku 2030 a mělo by jít o největší komplex. Do jejího prostoru 830 metrů krychlových se má vejít až deset osob. A podle firmy půjde o „byznys park pro různé využití“. Sloužit má jak pro výzkum, tak ale třeba i jako kosmický hotel a místo pro natáčení filmů v mikrogravitaci.
A zbývajících 125,6 milionu dolarů (téměř 2,9 miliardy korun) dostal americký výrobce letadel i vesmírných raket Northrop Grumman. Jeho stanice ale nemá jméno, odhad času startu a známé nebyly ani rozměry. Vědělo se jen to, že ve finální konfiguraci měla pojmout až osm lidí a sloužit rovněž pro turismus a vědecký průzkum – včetně třeba výroby a zpracování různých materiálů a hardwaru. Až loni v říjnu vyšlo najevo, že podnik z plánu upustil a bude asistovat Starlab. Přestože už přes 36 milionů dolarů z podpory NASA vyčerpal.
A mimo program CLD by oběžnou dráhu mohl rozšířit ještě třetí komplex, tentokrát od soukromé vesmírné cestovky Axiom Space, která už na ISS v raketách Falcon od SpaceX poslala tři mise o 12 pasažérech. Devět si jich let zaplatilo, tedy všichni až na pilota. V roce 2020 ale firma získala od NASA i kontrakt v objemu 140 milionů na stavbu nejméně jednoho komerčního modulu, který by agentura do roku 2026 k Mezinárodní vesmírné stanici ráda připojila. A následně by mohly vzniknout a přidat se tři další. Před ukončením provozu komplexu by se pak všechny mohly odpojit a založit novou základnu rovněž pro vědecké a zábavní využití.
Proč je důležitý výzkum na oběžné dráze a dobývání vesmíru?
Přítomnost na zemské orbitě je klíčová proto, že kosmické úřady i soukromé agentury chtějí dobýt Měsíc i Mars, kde v budoucnu plánují trvalé základny. Americká vesmírná agentura ve spolupráci s dalšími státy a společnostmi už pracuje i na lunární oběžné stanici Gateway v rámci programu Artemis.
Postupně tak na ISS už při více než 3000 experimentech testovaly různé technologie včetně pěstování rostlin a monitorování dopadu mikrogravitace na organismy včetně člověka.
NASA a další firmy na konci ledna na stanici poslaly také první 3D tiskárnu z kovu a robochirurga, jelikož pro dlouhodobé mise na jiné planety a tělesa bude potřeba do kosmu dostat i komplexní lékařskou práci zpracování materiálů a výrobu celých součástek, jelikož by astronauti i jejich stroje či roboti bez podpory Země vydrželi. V rámci tohoto úsilí už ale vesmírné dobývání přineslo řadu prospěšných vynálezů, jak už redakce SZ Tech rovněž psala.
