Článek
Bylo červencové odpoledne v Seville na jihu Španělska a v horku se venku téměř nedalo chodit. Když teplota pokořila hranici 40 °C, snažili se lidé najít útočiště v klimatizovaných domech, kancelářích a veřejných budovách. A přesto pod mohutnou bílou střechou, necelé dva kilometry od centra města, vanul chladný vzduch.
Budova, která je součástí architektonického experimentu CartujaQanat, nabízí novou možnost chlazení, napsala agentura Bloomberg. Objekt s rozlohou zhruba dvou fotbalových hřišť má dvě posluchárny, zelené plochy a stinnou plochu s lavičkami. Tento komplex chrání takzvaný qanat, podzemní systém potrubí, který se inspiroval u Peršanů.
Podle sevillské veřejné vodárenské společnosti Emasesa, která se podílela na jeho výstavbě, může síť akvaduktů založená pouze na vzduchu, vodě a sluneční energii snížit okolní teplotu až o 10 stupňů Celsia.
Starý perský zázrak
Nejde o klimatizační systém, ke snížení teploty se používají přírodní metody a materiály doplněné fotovoltaickým systém pro výrobu elektřiny.
Peršané si už před více než tisícem let všimli, že proudící voda ochlazuje okolní vzduch. A tak do kanálů vedoucích vodu k zavlažování navrtali vertikální šachty, kterými se dostával vzduch na povrch.
Inženýři sevillský systém vylepšili o současné technologie. Voda v noci protéká akvaduktem ven, přes solární panely na střeše a do obrovských podzemních nádrží. Tekutina se v nižších nočních teplotách ochlazuje.
Jakmile teplota ve dne stoupne, proudí stejná voda systémem malých trubek před ventilátory, které ženou do prostoru ochlazovaný vzduch. Chlad proniká do prostoru drobnými mezerami v podlaze a na schodech. A čerpadla pohání solární energie ze střešní fotovoltaiky.
Přijetí experimentální technologie se neobešlo bez potíží. Podle inženýrů jsou ještě zapotřebí další dvě vodní čerpadla, aby systém správně fungoval. Vzhledem k současné ekonomické situaci nemohli pokračovat na druhém projektu, tedy chlazení autobusového nádraží.
I bez zmiňovaného systému je samotné okolí budovy vybaveno prvky, které zaručují snížení teploty v interiéru. Komplex je zapuštěný dva metry pod okolní terén, má bílý strop, který odráží teplo a ochlazuje ho, a všude kolem roste zeleň.
Práce stály zhruba pět milionů eur, tedy 121 milionů korun, a z velké části je platily evropské dotace. Dokončen byl projekt loni v říjnu, tedy asi s dvouletým zpožděním.
Sevilla získala za své inovativní přístupy v boji proti horku uznání v celosvětovém měřítku a projekt CartujaQanat v tom hraje klíčovou roli. Mnozí obyvatelé města sice považují toto úsilí za předem ztracené, ale čísla mluví jinak. Úmrtnost kvůli vlně veder je podle statistiků nižší než třeba v Barceloně, která leží mnohem severněji.
Praha jako rozpálený ostrov
Co se připravenosti na vlny letních veder týče, jsou evropská města obecně špatně připravená. Praha v tom není výjimkou.
Obrovské množství umělých povrchů, zpevněných prostranství, ocel a sklo tvoří mix, který v létě udělá z městského prostředí tepelný ostrov, který se jen těžko ochlazuje. Voda, která by v přírodě výparem snižovala teplotu, odteče pryč, a i kdyby se ji podařilo jímat, přes asfalt by se vypařit stejně nemohla.
Podle analýzy Seznam Zpráv se vlny horka pojí s pro mnohé nečekaným rizikem vzniku popálenin. Například tmavé střechy a další podobné povrchy se ohřívají až na 70 °C. Chodníky pak mívají kolem 60 °C. Horší je, že místa, kde je hodně podobných povrchů a málo zeleně, se rozpalují mnohem víc než jiné oblasti. A vysoké teploty tam pak panují i v nočních hodinách.
Noční horko pak zhoršuje spánek a má velký vliv na zdraví lidí, úroveň stresu i výkonnost. I jeden malý parčík nebo jen zelený vnitroblok ovšem ochladí dané místo zhruba o 2 °C. Naopak nejhorší jsou v tomto ohledu například asfaltové plochy.
Pro zmírnění následků nadměrných veder a dalších extrémních povětrnostních jevů lze využít řadu strategií. Patří mezi ně vytváření menších zelených ploch po celém městě, začlenění chladicích prvků do návrhů obytných domů a využívání pergol a stromů. Země v jižní Evropě, jako jsou Španělsko a Itálie, jsou dobrým příkladem toho, jak mohou města tyto strategie využívat k přizpůsobení se vysokým teplotám.
K vytvoření chladnější atmosféry ve městech může přispět také instalace vertikálních zelených stěn, použití tepelně odolných a reflexních materiálů na fasádách budov a použití zelených střech. Investice do těchto technologií jsou zásadní pro budování přívětivějších a udržitelnějších měst.
Řeky a zelené plochy jsou chladnější než povrchové teploty věcí vytvořených člověkem. Vltava v Praze sice ochlazuje okolí, ale má na většině území města jen malý vliv na průměrnou teplotu.
