Článek
Výrobní cena této vody je okolo pěti eur, tedy asi 125 korun za litr. V případě, že se ale dostane na místo, pro které je určená, lehce může stát až desetitisíckrát tolik. A to i přesto, že pochází vesměs z běžných zdrojů, tedy z horských potoků, řek, jezer a studnic na severu Itálie. Jde o vodu určenou pro astronauty.
„Není to dané jen útratou za vodu, a i když její úprava pro spotřebu ve vesmíru oproti úpravě pro spotřebu na Zemi je extrémně dražší, finální cenu dělá hlavně přeprava do kosmu. V závislosti na trase, zdali použijeme raketoplán jako dřív, nebo evropské trajektorie, tak se bavíme asi o 50 tisících euro za litr, takže mluvíme o impozantních částkách,“ vysvětluje Armando Quazzo, ředitel výzkumného centra SMAT.
Italové už na orbitu poslali nádrže na 900 litrů
Vodu pro astronauty už přes 20 let vyvíjí vodárenská firma SMAT z Turína, a to ve spolupráci s francouzsko-italskou firmou Thales Alenia Space. Svou první nádrž dopravila na ISS v roce 2008 a zatím poslední tři pak v roce 2014.
„Vyrobili jsme nádrže určené pro přepravu uvnitř automatických transportních lodí o kapacitě asi 300 litrů vody. Ty kontejnery musí být extrémně bezpečné, perfektně dezinfikované a uzpůsobené pro jediný účel – dopravit vodu do kosmu,“ doplňuje Donatella Giacosová, která ve vývoji zajišťuje právě stránku dopravy.
„Jsou menší a musí být vyrobené z látek, které se nebudou uvolňovat do vody v nádrži, a tím se zachová její biologická kvalita. Proto na svrchní vrstvy často používáme stříbro, které v ruské vodě slouží i jako dezinfekční prostředek,“ dodává.
Hlavní je na ISS vodu recyklovat. Bez čerstvé se ale neobejde
Při pobytu lidí v kosmu hrají velkou roli systémy, které získávají cennou tekutinu zpět – například z jejich dechu či moči. Z recyklace pochází podle Evropské kosmické agentury (ESA) až 80 procent veškeré vody používané na ISS. Astronauti ale musí do začátku svých misí (a někdy určitě také v průběhu) tento oběh doplnit čerstvou vodou, i kvůli zdraví.
Vesmírné stanice a lodě tak zásoby ze Země potřebují i navzdory velké ceně za přepravu každého kilogramu. A přestože pro ni platí přísnější kritéria kvality, firma v Turíně řešila třeba už i to, že Američané a Rusové měli na vodu různé nároky.
„Opravdu tu máme dva typy vody, které mají dost odlišné parametry co se týče kvality i chemicko-fyzických profilů. Ale oba charakterizuje potřeba absolutní mikrobiologické stability, která za každou cenu vylučuje jakékoli potenciální nebezpečí pro astronauty,“ říká dál Giacosová.
„Začali jsme tedy se dvěma typy, kdy jeden byl velmi bohatý na soli, podobně, jak je tomu u amerických standardů, a druhý byl zase bohatý na minerály podle ruských standardů. Výrobní procesy byly také dost odlišené,“ vysvětluje dál šéfová vývoje.
„U americké vody jsme přidávali skoro výlučně jen dezinfekční prostředek v podobě jódu, který je oproti chloru o dost trvanlivější, ale na Zemi ho používáme ve velmi omezeném množství. Na druhou stranu pro ruskou posádku používáme jako dezinfekční činidlo iont stříbra, který se přidává do vody metodou elektrolýzy, a to sice tavením elektrod o velmi vysoké čistotě,“ dodává Giacosová.
Přestože teď vodárenská firma z Turína nemá žádné další objednávky co týče zásob pro Mezinárodní vesmírnou stanici, spoléhá se, že její vodu i nádrže budou Američané znovu potřebovat při opětovném dobývání Měsíce lidmi už v roce 2025. V současnosti už proto pracuje na vývoji nových biocidů a materiálů, které by ochránily vodu před kontaminací až po dobu dvou let. Tolik by totiž trvala i cesta na Mars a zpět, která má následovat na začátku příštího desetiletí.
„Musíme vybrat prvky, které nedělají to, že by vodu úplně denaturovaly, ale zároveň ji budou schopné zakonzervovat na dlouhá časová období. Studie a výzkum, na nichž pracujeme, se soustředí na pochopení toho, které techniky k výrobě vody do kosmu jsou ty nejlepší,“ uvádí Armando Quazzo, ředitel výzkumného centra SMAT.
Extrémně drahá na orbitě, cenná ale i na Zemi
Na výrobu jednoho litru vody pro astronauty v kosmu je zatím potřeba deset litrů vody na Zemi. O to víc Italové zdůrazňují, jak je tato komodita zvlášť v dnešní době na Zemi cenná.
„Dost jsme se naučili také o hodnotě tohoto zdroje, který musí být střežen jak pro naše využití, tak pro využití budoucích generací. A v těchto časech, s klimatickou změnou a sušší atmosférou, si to uvědomujeme ještě víc. Nejenom kvůli ceně za upravování vody, ale právě kvůli jejímu budoucímu zachování,“ dodává Giacosová.
Quazzo pro redakci SZ Byznys dodává, že ztráta třeba i jenom půl litru vody na ISS se hodnotí jako „katastrofa“. Evropská vesmírná agentura doplňuje, že astronauti na Mezinárodní vesmírné stanici za celých šest měsíců trvání svých misí nemají přístup ke sprše, kterou tak spolu s ovocem často uvádí v seznamu věcí, které jim ze Země chybí nejvíc. Na orbitě místo ní kvůli úspoře tekutiny používají vlhčené ubrousky.
