Konec iluzí. Proč Google, Facebook i Microsoft rekordně propouštějí

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ve tři hodiny ráno byl programátor Chris McDonald ještě vzhůru, když mu přišel e-mail. Dozvěděl se, že byl propuštěn ze společnosti Google. Dvacet minut nato už se do svého pracovního e-mailu ani nemohl přihlásit.

Podobný zážitek líčí jeho kolegyně Nicole Tsai, známá svými videoklipy na TikToku: „Zjistila jsem, že jsem přišla o přístup do e-mailu a kalendáře. Zavolala jsem šéfce a společně jsme brečely. Také ona se o mé výpovědi dozvěděla až dneska. Působilo to nekoordinovaně a náhodně.“

Asi jste v posledních týdnech zaznamenali novinové články o „epidemii propouštění“. Týká se převážně slavných amerických a mezinárodních technologických firem. Zde si můžete připomenout ty nejvýraznější:

Pohled na čísla ukazuje, že jde v sektoru technologií o bezprecedentní míru propouštění. Tato oblast na to vůbec není zvyklá. Po vývojářích a ajťácích všeho druhu ostatně byla – a stále je – ohromná poptávka.

Velké firmy si ostatně své zaměstnance hýčkaly. A to nejen vysokým platem, který například u Facebooku (Meta) začíná někde kolem 280 tisíc korun měsíčně, u amerického Microsoftu na 200 tisících měsíčně.

Korporace se o talentované vývojáře přetahují i nabídkou benefitů: luxusní snídaně, obědy a svačiny, moderní kanceláře, nadstandardní lékařská péče nebo třeba masáže přímo na pracovišti. „Přeplácení, a dokonce rozmazlování talentovaných vývojářů bylo po léta považováno za chloubu technologických společností,“ připomíná Max Chafkin z Bloombergu.

Proto lze pochopit překvapení programátorů, kteří si byli jistí svým místem u velké firmy a náhle o tuto jistotu ze dne na den přišli. „Měl jsem pocit, že jsem byl přínosným zaměstnancem. Asi před rokem jsem byl povýšen na vedoucího vývojáře,“ popsal Chris McDonald svůj dojem. „Byl jsem zapálený a oddaný své práci, takže mě to hodně zaskočilo.“

Chris McDonald byl jedním z dvanácti tisíců vývojářů, které firma Google (vlastněná společností Alphabet) propustila minulý měsíc. Právě leden 2023 byl z hlediska propouštění rekordním. Podle statistik technologické firmy propustily téměř 85 tisíc zaměstnanců:

Řada vývojářů – především těch mladších – si podobnou situaci nepamatuje. Někdy od roku 2005 trvá v sektoru IT dlouhodobý pozitivní trend každoročního růstu. Zvláště u velkých firem bylo zaměstnání prakticky jistota. I pokud došlo k ukončení nějakého projektu, zaměstnanci se obvykle jen přesunuli do jiného týmu. Pokud člověk něco závažného neprovedl, nemusel se bát, že by o své místo přišel. Bylo snadné si na tuto situaci zvyknout.

Starší programátoři si ale ještě pamatují prasknutí internetové bubliny na přelomu tisíciletí: „Byl to tenkrát masakr, který trval několik let,“ připomíná Jason DeMorrow, softwarový inženýr, který byl tehdy během 18 měsíců dvakrát propuštěn a více než šest měsíců byl bez práce. „Ačkoli mě současná krize znepokojuje a soucítím s lidmi, které postihla, nedá se to vůbec srovnávat.“

Z jistého pohledu lze tedy propouštění v technologických firmách označit za součást ekonomického cyklu. Je tady ale několik specifik, která si zaslouží zvláštní pozornost.

Reklama firmy Amazon, vysílaná během amerického Super Bowlu, ukázala roztomile vtipný pohled na pandemii z pohledu psa. Ten byl během lockdownů nadšený, protože měl celou rodinu doma. Pak se ale život začal vracet do starých kolejí a pes zůstává doma sám…

Ano, domácí mazlíčci asi mohli mít z lockdownů radost a mohli se těšit zvýšené pozornosti. Kdo další z pandemie těžil? Přesně tak, byly to velké technické firmy. Amazon byl najednou téměř výhradním dodavatelem zboží pro celou řadu domácností. Microsoft, Facebook a Google těžily z nárůstu času, který lidé trávili on-line. Netflix získal miliony předplatitelů, protože když jste měsíc zavření doma, členství pořádně využijete.

Velké technologické firmy vycítily příležitost, využily svého kapitálu a rozhodly se obsadit nově vznikající prostor. „Ačkoli jiné společnosti by se možná obávaly krátkodobé ekonomické situace, my jsme během těchto bezprecedentních dnů upřednostnili investice pro zákazníky a zaměstnance,“ uvedl třeba Doug Herrington, šéf prodeje firmy Amazon, v narážce na začátky covidové pandemie.

Šéf Microsoftu šel ještě dále a ve svém výročním dopise z října 2021 označil pandemii za katalyzátor změny: „Přes veškerý rozvrat a utrpení, které pandemie způsobila v našich životech a v našich komunitách, byla také katalyzátorem bezprecedentní digitální transformace, která je hnací silou rozsáhlých technologických a společenských změn. Ty vytvářejí nové významné příležitosti pro naše zákazníky i pro společnost Microsoft.“

Očekávaly snad firmy, že bude covidová situace trvat věčně? Svým způsobem ano. Jde o typické uvažování technologického sektoru: předpokládat růst a obsadit potenciální trh dříve než konkurence. A tak se firmy pustily do agresivního růstu.

Nebyl to jen Amazon a Microsoft. Také firmy Meta (dříve Facebook), Alphabet (vlastník Google) a Apple během pandemie čile najímaly a výrazně navýšily svůj počet zaměstnanců.

Všimněme si, že i po masivním propouštění mají všechny tyto firmy stále více zaměstnanců, než kolik jich měly na začátku pandemie. Z tohoto pohledu jde tedy pouze o relativně malou korekci. Tak to aspoň vidí šéfové firem, i když kritici to označují za pokrytectví.

„V posledních dvou letech jsme zaznamenali období dramatického růstu. Abychom se tomuto růstu přizpůsobili a podpořili ho, najímali jsme lidi,“ napsal šéf Googlu, Sundar Pichai, v příspěvku oznamujícím propouštění. „Najímali jsme lidi pro jinou ekonomickou realitu, než které čelíme dnes.“

Žádná z velkých technologických firem, o kterých se tu bavíme, není ani vzdáleně na pokraji krachu (výjimkou je snad jedině Twitter). Mají ohromné zásoby financí a jejich akcie si nevedou špatně. Ale právě i kvůli pohybu akcií firmy propouštějí.

„Když firmy rostou a obrat každý rok stoupá o dvacet nebo třicet procent, nikdo se nestará o to, jaké jsou zisky,“ říká ekonom Michael Cusumano z MIT Sloan School of Management. Vzhledem k hrozící recesi jsou ale investoři opatrnější.

Jedním z kritérií, jak investoři posuzují úspěšnost a hodnotu firmy, je schopnost generovat příjmy v přepočtu na zaměstnance. „Softwarové společnosti typu Microsoft by měly mít příjmy půl milionu dolarů na zaměstnance nebo alespoň 300 tisíc dolarů na zaměstnance, počítá Cusumano: „Když to začne být pod touto hranicí, investor se začne obávat, že má taková firma příliš mnoho zaměstnanců.“

Propuštěním zaměstnanců tak firma dosáhne příznivějšího čísla, protože stejný příjem rozpočítá mezi méně lidí. Musí ale pochopitelně propouštět tak, aby tím nesnížila své zisky.

Svou roli podle některých analytiků sehrály i nízké úrokové sazby americké federální banky během pandemie: „Prakticky všechny americké podniky jsou tak či onak závislé na vypůjčených penězích. Mnoho technologických společností však bylo ve větší míře ovlivněno nízkými úrokovými sazbami.“ V době nízkých úrokových sazeb investoři hledají jakékoli zhodnocení v akciích a akcie technologických firem letěly nahoru.

V roce 2022 ale velké internetové společnosti zaznamenaly pokles. V očekávání dalšího ochlazení otočily kormidlo. Mnozí investoři to vítají: „Je nejvyšší čas, aby se (tyto firmy) zaměřily na škrty a ziskovost svých hlavních činností,“ uvedla analytička společnosti Needham & Co. Laura Martinová. „Měly by sladit strukturu nákladů se zpomalujícím se růstem tržeb a ukončit vedlejší projekty.“

„Celý technologický průmysl posledních 15 let byl postaven na levných penězích,“ míní Sam Abuelsamid, hlavní analytik společnosti Guidehouse Insights. „Nyní je zasáhla nová realita a oni na to doplácejí.“

Ne všichni souhlasí s tím, že je rozhodnutí propouštět zaměstnance ryze racionální. „Propouštění v technologickém průmyslu je v podstatě příkladem sociální nákazy, kdy firmy prostě napodobují to, co dělají ostatní,“ myslí si profesor Jeffrey Pfeffer ze Stanford Graduate School of Business. „Může nastat recese? Ano. Byla hodnota firem nadhodnocená? Určitě. Zaměstnávala Meta příliš mnoho lidí? Pravděpodobně ano. Ale je to důvod, proč propouští? Samozřejmě že ne. Meta má spoustu peněz. Všechny tyto společnosti vydělávají peníze. Propouštějí proto, že to dělají i jiné společnosti.“

Pfeffer připomíná, že masivní propouštění může mít přesně opačný efekt, než firmy zamýšlejí. Nemusí automaticky vést ani k vyšší produktivitě, ani k lepší konkurenceschopnosti. Masové propouštění je podle něj obvykle špatné řešení, které může být nakažlivé.

Každé propouštění v sektoru IT snižuje „reputační riziko“ pro ostatní firmy. Pokud by ve velkém propouštěla jen jedna firma, působilo by to na profesionály v oboru jako varovné znamení. Když ale propouštějí skoro všechny, je riziko „ostudy“ minimální.

Jeden dopad se ale zdá zjevný. Iluze věčného růstu technologických firem byla výrazně otřesena. Jistě, zisky firem mohou růst dále, ale zaměstnanci si ještě nějakou dobu budou pamatovat, že je část kolegů musela opustit ze dne na den.

„Mám i dál pracovat naplno? Má to smysl?“ ptal se nejmenovaný zaměstnanec společnosti Google v reakci na náhlé propuštění 12 tisíc kolegů. „Zdá se, že výběr toho, kdo bude propuštěn, měli na starosti viceprezidenti, kteří ani dotyčné lidi neznali. Jak se můžeme cítit v bezpečí,“ ptal se jiný.

Takové otázky jsou pro firmu Google – tradičně považovanou za jednoho z nejlepších zaměstnavatelů v USA – jistě bolestné. Ukazují, že reputační riziko není rozprostřeno rovnoměrně. Čím více si firma zakládala na péči o zaměstnance, tím více je bude probuzení do nové reality bolet.

Dodejme ale jedním dechem, že profesionálové z oblasti informačních technologií se po propuštění nemusejí příliš strachovat o to, zda najdou práci. O vývojáře a další ajťáky je stále velký zájem. Všechny firmy, které masivně propouštěly, zároveň dále najímají nové lidi.

Většina míst navíc na ajťáky ve skutečnosti čeká mimo velké technologické firmy, protože prakticky každá větší firma dnes potřebuje své vlastní IT oddělení, často velmi rozsáhlé. Také státní organizace doufají, že by se jim mohlo podařit přetáhnout talentované vývojáře, kteří jsou nyní čerstvě znechuceni velkými firmami.

„Někteří berou tento okamžik nejistoty jako příležitost, jak se zamyslet nad tím, co dělali, a zjistit, jestli je pro ně příležitost pracovat na něčem jiném,“ říká Jessica Watsonová, ředitelka v neziskové organizaci US Digital Response, která pomáhá státům s digitálními dovednostmi.

Na pozadí ekonomických důvodů pro propouštění se rozehrává i příští epizoda, která bude dost možná ovlivňovat další vlnu propouštění nejen v technologických firmách, ale i v řadě dalších odvětvích. V posledním roce výrazně pokročily schopnosti strojového učení. Nástroje využívající tzv. umělou inteligenci mohou výrazně zamíchat s pracovním trhem.

Jak šéf Google, tak šéf Microsoftu ve svých dopisech zdůrazňují roli umělé inteligence pro růst jejich společnosti. „S pokrokem v oblasti umělé inteligence se rodí další významná vlna výpočetní techniky a my nejpokročilejší modely světa měníme v novou výpočetní platformu,“ píše Nadella. Když Microsoft oznámil propouštění v oblasti virtuální reality, zdůraznil hned, že své síly napne právě v oblasti AI, s čímž mu pomůže i partnerství s organizací OpenAI.

Plán Microsoftu spočívá mimo jiné v obohacení vyhledávače Bing o konverzační umělou inteligenci. Google plánuje zřejmě něco podobného.

Zatím je umělá inteligence stále na začátku a pro vývojáře znamená příležitost. Už nyní ale ChatGPT umí vývojářům pomáhat překvapivě efektivně s řešením některých problémů. Není tedy vyloučené, že příští článek o masivních přesunech zaměstnanců v IT sektoru už bude o tom, jak některé ajťáky nahrazuje AI.

Mimochodem, přímo v Googlu údajně vyzkoušeli, jak by si ChatGPT vedl v jejich slavném přijímacím procesu: „S překvapením jsme zjistili, že ChatGPT v přijímacím pohovoru uspěl a získal pozici na úrovni L3.“ To odpovídá platu přibližně 337 tisíc korun měsíčně. Neznamená to, že by ChatGPT nutné zvládl vše, co se od vývojáře na této pozici požaduje. Ale přesto by tato zpráva mohla pár ajťáků aspoň trochu znervóznit…

A to jsme teprve na samotném začátku zkoumání toho, kde všude bude možné umělou inteligenci použít a jak. Možná je to tedy úplně naopak. Možná jsme na začátku technologického růstu srovnatelného s rozmachem internetu koncem minulého a počátkem současného tisíciletí. A současné „masové propouštění“ bude jen nepodstatná epizoda.