Článek
Příběh Pata Gelsingera a Intelu by mohl být námětem na film: mladík z farmy v Pensylvánii se vypracuje na vrchol jedné z nejvýznamnějších technologických firem, a pak odejde, aby se po letech triumfálně vrátil jako zachránce. Je to skoro jako příběh Steva Jobse a jeho návratu do firmy Apple. Jen tentokrát chybí happyend.
Gelsinger oznámil odchod do důchodu, a podle deníku Wall Street Journal ho k tomu donutilo představenstvo. Jinak by ho odvolalo. Ve funkci CEO byl od roku 2021, kdy ho firma najala, aby pomohl „otočit“ negativní trendy a připravil legendárního výrobce čipů na AI éru. Ještě sice neměla zcela reálné obrysy (bylo to víc než rok před uvedením ChatGPT), ale bylo jasné, že přichází.
Gelsinger v roce 2021 představil ambiciózní strategii. Byla opravdu ambiciózní, anebo spíš nerealistická? V dnešní dob se mikroprocesorové firmy specializují buď na vývoj a design čipů (Nvidia), anebo na jejich výrobu (TSMC). Nový šéf chtěl v duchu dávných tradic Intelu posílit obojí.
Intel byl dlouhá desetiletí synonymem pro technologickou dominanci. Byl tím, čím je dnes Apple nebo Microsoft – firmou, o které si nikdo nemyslel, že by mohla ztratit své výsadní postavení. Jenže právě v tom je háček: historie je plná „nezničitelných“ společností, které se z vrcholu propadly do průměru nebo zmizely úplně.
Firma založená v roce 1968 začínala s výrobou paměťových čipů a později se přeorientovala na procesory. V 90. letech se nálepky „Intel Inside“ staly symbolem kvality a byly všudypřítomné na laptopech. Intel byl jednou z prvních dvou technologických firem v prestižním indexu Dow Jones Industrial Average, kam byl zařazen koncem devadesátých let.
Za Gelsingerova vedení ztratil Intel 150 miliard hodnoty, zatímco největší konkurent Nvidia se stal nejhodnotnější firmou světa. V roce 2021 měly přitom obě společnosti podobnou hodnotu. Intel tak vypadl z první desítky nejhodnotnějších čipových firem, a na podzim přišla symbolická potupa, když byl z indexu Dow Jones po 25 letech vyřazen a nahradila ho právě Nvidia.
Gelsingerův plán na záchranu Intelu byl založený na návratu ke kořenům, tedy k výrobě čipů. Zní to logicky: když jste v něčem byli nejlepší, proč se k tomu nevrátit? Jenže se stal typickým příkladem generála, který se připravuje na minulou válku. Je to poučení i pro ty, kteří v byznysu věří „návratu ke kořenům“. To nikdy nefunguje. Někdy se říká, že se historie opakuje, ale v technologiích víme s jistotou, že to neplatí.
Těžko říct, jestli se Intel vzpamatuje, anebo se zařadí na pohřebiště bývalých technologických superhvězd, na čestné místo například vedle Kodaku či mobilní divize firmy Nokia. Intel samozřejmě i v minulosti dělal chyby, je známá historka spoluzakladatele a slavného inovátora Gordona Moora (autora tzv. Moorova zákona), který nosil desítky let levné digitálky, a tvrdil, že jejich cena je 15 milionů dolarů.
Tolik stál startup Microma, který vyráběl hodinky a Intel ho koupil v roce 1972. Moore správně odhadl velký potenciál tohoto produktu, ale Intelu se na vysoce konkurenčním a pro něj neznámém spotřebitelském trhu nepodařilo uspět. Tehdy se povedlo udělat to, co bylo třeba: investici odepsat, chybu rychle napravit a firmu zachránit.
Rozhodující podíl na tom měl její famózní šéf Andy Grove, Američan maďarského původu, který jako András Gróf utekl z Maďarska po Rusy potlačeném povstání v roce 1956. Ne moc příjemný člověk, tvrdý manažer, a každopádně jeden z největších vizionářů moderní technologické éry. Jeho knížka „Jen paranoici přežijí“ definovala manažerský styl v tomhle byznysu.
Byli jeho nástupci včetně Gelsingera málo paranoidní? Anebo prostě měli šéfové i investoři od Intelu příliš velké očekávání, protože si zvykli na to, že v technologické branži patří tato firma k vítězům?
Byl to šéf Nvidie Jensen Huang, který letos absolventům prestižní americké Stanfordovy univerzity řekl: „Lidé s vysokým očekáváním mají nízkou odolnost. A když chcete být úspěšní, na odolnosti záleží nejvíc.“
Nebo ještě jiný citát ze stejného vystoupení: „Velikost se odvíjí od charakteru, a charakter není něco, co mají automaticky chytří lidé. Charakter se tvoří u lidí, kteří to nemají snadné.“
Huang popřál absolventům jedné z nejlepších amerických škol „dostatečnou dávku bolesti a utrpení“. Protože to jim může pomoct v budoucnosti uspět. Otázka zní, zda současné potíže, nepochybně bolestné a nepříjemné, můžou přispět k tomu, aby se Intel vrátil mezi velké hráče.
