Komentář: Amerika píše budoucnost, EU pro ni dodá „regulační rámec“

Když v roce 1961 John F. Kennedy oznámil, že Amerika do konce dekády dostane člověka na Měsíc, mnozí se tomu smáli. Zdálo se to megalomanské, drahé a možná zbytečné. Ale především to bylo odvážné.

„Proč?“ zněla častá otázka. „Protože jsme se tak rozhodli,“ řekl Kennedy. Vlastně není až tak důležité, že o osm let později Armstrong a Aldrin na Měsíci opravdu přistáli. Ale stalo se to, a byl to jeden z největších momentů minulého století.

Co to lidstvu přineslo? Existují studie, které dokládají, jak vědecké objevy učiněné během „závodu o Měsíc“ skokově posunuly řadu oborů. Ale i kdyby neposunuly, je to jedno. Momenty jako přistání na Měsíci nás definují jako lidi. Proč jsme letěli na Měsíc? Protože to bylo možné, rozhodli jsme se to udělat a nakonec to dokázali. Copak je to málo?

Trump není Kennedy, jistě. Ale jeho projekt Stargate v hodnotě půl bilionu dolarů na vybudování AI infrastruktury je přesně tím druhem megalomanského plánu, který Spojené státy umí nejlépe. Je to projekt Apollo pro umělou inteligenci. Evropa se tomu může smát (protože je to velkohubý Trump), ale nenabídla nic lepšího.

Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová mluví o „strategické oblasti“ a „koordinaci s národními vládami“. Zní to jako perfektní byrokratická odpověď na existenční výzvu. Jako když vám hoří dům, a vy svoláváte schůzi výboru pro stanovení rámcových pravidel postupu při nebezpečí požáru.

Evropská unie investuje do AI infrastruktury 1,5 miliardy eur. To je proti americkým plánům, asi jako když postavíte vedle raketoplánu papírovou vlaštovku. A nejde jen o peníze. Jde o mentalitu. Amerika říká: „Pojďme to zkusit, možná to nevyjde, ale aspoň to bude stát za to.“ Evropa říká: „Pojďme nejdřív vytvořit regulační rámec a pak možná, možná, když budou všichni souhlasit…“

Je to trochu déjà vu. Už jsme to viděli u sociálních médií, cloudu, čipů. Pokaždé Evropa začala regulovat dřív, než vůbec měla co regulovat. A problém přitom není v tom, že Evropa nemá peníze nebo talenty. Problém je v tom, že se bojíme riskovat. Bojíme se velkých projektů. Bojíme se neúspěchu.

Donald Trump nejspíš není ideálním architektem americké AI revoluce. Projekt Stargate může skončit jako přehnaně ambiciózní fiasko, třeba i proto, že se mu „pod rukama“ rozhádají jeho technologičtí spojenci, konkrétně Elon Musk a Sam Altman. Rizik je mnoho. Ale i fiasko bude pravděpodobně produktivnější než evropská „dokonalá“ regulace ničeho.

A nezapomeňme ještě na „Sputnik moment“, jak Marc Andreessen na Twitteru označil pro mnohé překvapivý vstup na scénu, který se povedl do ledna 2025 prakticky neznámé čínské AI firmě. Její jazykový model Deepseek R1 okouzlil výzkumníky (má mimořádně chytře vymyšlenou architekturu) a zatřásl cenami akcií firem vyrábějících čipy. Z jednoduchého důvodu: Číňané celému světu ukázali, že AI budeme mít k dispozici možná mnohem levněji a dříve, než jsme si mysleli. Jinými slovy, podobně jako start první ruské umělé družice v roce 1957, Deepseek zatřásl Západem a jeho vírou v dominanci. Dnes je jasné, že nový „závod o Měsíc“ (rozumějme o AI) se odehraje mezi Amerikou a Čínou.

Evropa potřebuje svůj kennedyovský moment „We choose to go to the Moon“. Potřebuje projekt, který je tak ambiciózní, že se zdá nemožný. Protože právě nemožné projekty posouvají lidstvo kupředu. Místo toho máme expertní skupiny, které studují možné dopady něčeho, co ještě neexistuje.

A mimochodem, i ta - v porovnání se Stargate - legrační suma půldruhé miliardy eur, kterou EU chce investovat do EU, se obloukem vyhne Česku. EU oznámila umístění sedmi špičkových center umělé inteligence, žádné z nich však není v tzv. východním bloku. Pro mladší generaci: možná se ve škole učíte, že Česko je ve středu Evropy, ale pro svět i EU jsme stále „východní blok“. I když naše hlavní město je západněji než Vídeň, hlavní město „západního“ Rakouska.

Lokality center AI excelence? Barcelona, Bologna, Kajaani, Bissen, Linköping, Stuttgart a Athény. My Češi budeme mít „přístup“ k finskému centru v Kajaani. To je, jako kdybyste si v Praze koupili byt v rezidenčním domě s fitcentrem. „Kde je naše fitcentrum?“, zeptali byste se domovníka. „V Košicích,“ zněla by odpověď.

Česká republika, která sní o znalostní ekonomice, se spokojila s rolí přidruženého člena finského projektu. Možná se ozvou Poláci, a pak se k nim třeba přidáme.

Je to facka pro premiéra Fialu a jeho ničím nepodložené a naivní sny o české excelenci. Máme plnou pusu řečí, ale pak se ukáže, že nás trenéři pošlou z áčkového týmu do druhé ligy. Nebo spíš do okresního přeboru, protože celá EU dnes hraje v AI druhou ligu za Amerikou, a dnes víme, že i za Čínou.

Podpora AI, klidně megalomanská a naivní, mohla být před třemi lety „projektem Apollo“ Petra Fialy. Ale to by někdo ve vládě musel mít odvahu a vizi. Dnes jsme vyděšení z potíží německé ekonomiky a jediné, na co se česká vláda zmůže, je aktivizace voličů Babišem a prodavači strachu.

Nic lepšího než východní blok si asi nezasloužíme.