Kamikaze drony mění válku na Ukrajině

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V prvních dnech a týdnech ukrajinské války sociální sítě zaplavily záběry útoků ukrajinských bezpilotních letounů tureckého původu, jak útočí řízenými střelami na konvoje ruských vozidel.

Když bayraktary ruská letecká obrana vytlačila z fronty, začaly se objevovat (znovu hlavně z ukrajinské strany) záběry malých „dronů-bombardérů“, jak spouštějí různé druhy více či méně improvizované munice na protivníka. Někdy byla cílem technika, jindy protivníkovi vojáci.

Některá videa jsou drastická už tím, že ukazují útoky na zjevně nepřipravené vojáky provádějících každodenní činnosti jako vaření. Jiná přímo ukazují porušení válečného práva, například útoky na zraněné muže podle všeho neschopné dalšího boje. Přesto jsou takové záběry stále oblíbeným nástrojem válečné propagandy.

V posledních měsících mezi podobnými snímky začíná co do počtu převládat nový typ záběrů: útoků dronů přímo z pohledu kamery na jejich palubě, tedy strojů označovaných jako FPV drony, tedy drony řízené z „pohledu první osoby“ („first person view“, zkratkou tedy FPV) .

Před časem jsme psali o případu, kdy jeden takový dron natočil zničení cenného ruského raketometu s termobarickou municí, tedy výjimečně cenného cíle, podobných videí se ovšem dnes denně objevují doslova desítky.

Cíle jsou přitom různé: tanky, dělostřelectvo, vojenské automobily, zákopy či jiné polní opevnění. V posledních dnech se dokonce objevily záběry, kdy se podobný dron pokusil neúspěšně dohnat a zničit ruský bojový vrtulník.

Jeden úspěšný ukrajinský operátor, s nímž hovořil nedávno reportér deníku The Guardian, údajně zničil několik desítek kusů ruské techniky: pět tanků, pět bojových vozidel pěchoty, pět obrněných transportérů, jedno bojové průzkumné vozidlo, dva víceúčelové lehce vyzbrojené transportéry, bojové vozidlo pěchoty a výsadkové bojové vozidlo.

Dalších šest tanků a 10 dalších obrněných vozidel údajně poškodil natolik, že musely být staženy z fronty. A protože drony řízené z pohledu první osoby se používají ve válce už zcela běžně i proti vojákům protivníka, technika nebude nepochybně to jediné, na co svůj stroj zamířil.

Většina snímků má jedno společné: ukazují případy, kdy tyto opravdu nové a levné bojové prostředky ničí podstatně cíle, které je svou hodnotou výrazně převyšují, ideálně tedy těžkou techniku. Střízlivější hlasy z fronty však ukazují, že skutečnost na bojišti vypadá přece jen poněkud jinak – i když je nepochybně stále velmi ničivá.

Drony ovládané z pohledu kamery namířené ve směru letu, nejsou úplnou technologickou novinkou. Používají se již roky, především pro závody těchto malých létajících strojů, kde jde o rychlost a obratnost zároveň. Na Ukrajině se ovšem poprvé využívají ve větším měřítku k válečným operacím.

Vojáci i velitelé obou armád si skutečně s touto hrozbou neví v mnoha ohledech úplně rady. Dobrým důkazem jsou improvizované konstrukce z pletiva, které okolo svých houfnic, tanků i dalších techniky rozestavují či připevňují jak Rusové, tak Ukrajinci. Nemáme přesné statistiky o tom, jak účinné jsou, ale víme o příkladech, kdy zafungovaly. A to i vzhledem k nebezpečí, které drony představují, stačí na to, aby jim alespoň někteří muži na obou stranách věřili.

Cena jednoho FPV dronu se přitom pohybuje zhruba od 10 tisíc do 20 tisíc korun (cca 400 až necelých 1000 dolarů u nejvýkonnějších strojů této třídy). Když takový stroj jen poškodí bitevní tank či samohybnou houfnici řádově za desítky či stovky milionů korun, tak je to neskutečně efektivní „investice“. Jen máloco na bojišti má tak nízkou cenovku.

Pravdou ovšem je, že videa úspěšných útoků či příběhy „dronových es“ jsou v podstatě propagandou. Ve skutečnosti podle svědectví z obou stran fronty většina operací skončí neúspěchem – dron buď z nějakého důvodu selže nebo cíl mine.

Jak vysoká úspěšnost útoků je, v tom se prameny neshodnou na desetinnou čárku, zjevně je ovšem poměrně nízká. Ruský telegramový kanál Seňja a sovy uvádí, že v nejlepším případě zasáhnou cíl tři drony z deseti, tedy úspěšnost maximálně 30 procent. Ukrajinský výrobce FPV dronů AirUnit nedávno pro tamní média uvedl, že úspěšný zásah se dostaví ve zhruba 10 procentech případů.

A přitom to pochopitelně není tak, že by byl zasažen vždy opravdu drahý kus protivníkovy techniky či jiný lákavý cíl. A i pokud byl zasažen, neznamená to, že by byl nutně zničen či vážně poškozen (viz třeba už starší případ ukrajinského děla, které po zásahu slabší variantou dronu Lancet potřebovalo jen „vyměnit gumu“).

Najednou pak ekonomika nasazení FPV dronů vypadá přece jen poněkud jinak než ve veřejně prezentovaných případech extrémních úspěchů. Jeden operátor by měl za den uskutečnit několik letů, v průměru údajně pět či méně podle podmínek, a tak má nejspíše jeden úspěšných zásah za den a často ani to ne. Na materiálu přitom spotřeboval ne 10 tisíc, ale zhruba 50 tisíc korun. Tak to jde den za dnem, protože válka neustává. Za měsíc tedy každý pilot dronů „utratí“ drony za jeden či více milionů korun, a to s relativně nejistým výsledkem.

Nikdo přitom neříká, že by drony řízené z první osoby neměly ve válce své místo. Je celkem nepochybné, že s námi zůstanou a vojáci všech budoucích konfliktů budou muset sledovat oblohu nejspíše s ještě větším strachem než účastníci současného konfliktu. V Rusku i na Ukrajině se ovšem zjevně debatuje a přemýšlí o tom, jak budou jejich budoucí nasazení vypadat a jak je učinit efektivnějšími.

Jednou možností je například vyšší míra autonomie pro tyto stroje. AirUnit experimentuje s využitím optického navádění. V podstatě tedy zkouší do dronů instalovat co nejlevnější hardware a software, který by umožnil v určité chvíli označit cíl, na který by se zařízení už navedlo samo. Dron přitom nemá žádné infračervené čidlo či radar, řídí se „zrakem“ (tj. rozpoznáváním označeného předmětu v obrazu kamery).

AirUnit údajně během září tuto technologii vyzkouší na frontě. Podle jejich odhadu by mohla úspěšnost útoků zvýšit zhruba na dvojnásobek, tedy kolem 20 procent. Zajímavé v tomto kontextu je, že podle tohoto ukrajinského zdroje, se účinnost větších ruských kamikaze Lancet pohybuje někde kolem 20 až 30 procent – a tyto stroje podle některých spekulací částečně využívají (polo)autonomní navádění s pomocí rozpoznávání obrazu.

Jiný myšlenkový proud zastupuje už jednou zmíněný ruský kanál Seňja a Sovy. Podle názoru jeho autora je výhodnější investovat do větších dronů „bombardérů“. Tím má na mysli vícenásobně použitelné větší létající stroje, které cíl zasahují nějakými bombami či granáty. Jejich cena je ovšem mnohonásobně vyšší než u FPV dronů, řádově i jednotky milionů korun, takže každá ztráta takového dronu je podstatně citelnější.

Jisté tedy je jen to, že debata je stále otevřená. Drony rozhodně budou patřit do běžného arzenálu drtivé většiny ozbrojených sil (a nepochybně i různých ozbrojených skupin), jejich podoba i způsob nasazení se budou nepochybně ještě vyvíjet. Dosavadní vývoj války vyvolané ruskou invazí na Ukrajinu ukazuje spolehlivě jen to, že jich budou přibývat.

Právě na příkladu kamikaze dronů, včetně FPV dronů, je to vidět snad nejlépe. Na začátku konfliktu Ukrajina obdržela „poletující munici“ nejméně od tří zahraničních dodavatelů, nejvíce od USA (zhruba 800 kusů kamikaze dronů Switchblade a záhadného typu Phoenix Ghost, o kterém se prakticky nic neví). S ohledem na další průběh války se ovšem tyto počty ukazují jako marginální.

„Dronizace“ konfliktu nabrala obrátky v podstatě díky čínským výrobcům dronů a dílů pro ně. Ale i když drony jsou vyrobené přímo na Ukrajině, ukrajinská produkce FPV dronů je z 90 % závislá na dovozu dílů, a to právě převážně čínských komponentů. Počet čínských dodavatelů součástek pro FPV drony nyní přesahuje stovku. Klíčová je diverzifikace, protože čekací lhůty mohou kvůli vysoké poptávce dosahovat několika týdnů.

Do praxe se přitom ve velkém FPV drony prosadily až letos. Až v roce 2023 mají obě strany dostatek vycvičených operátorů a stroje se produkují ve větším měřítku. I když jejich zavádění bylo hlavně ukrajinskou záležitostí, Rusové se snaží náskok dohánět.

Stroje jsou obvykle vybavené nějakou malou náloží, často například hlavicí z RPG či jiným typem výbušniny schopným prorazit slabší pancíř. Velmi často to může stačit, protože drony mohou útočit z horních úhlů, kde bývá pancéřování u bojové techniky slabší.

Nesené nálože se postupně spíše zvětšují s tím, jak se obecně zlepšují výkony těchto strojů. Protože jde o stroje vyvinuté ze závodních, bývají vždy relativně rychlé. Postupně se zlepšuje ale například dolet. Ukrajinské FPV drony Pegasus údajně dokázaly zasáhnout v jednom případě cíl na vzdálenost zhruba 14 kilometrů. Důvodů může být vícero: dále od fronty je protivník například méně ostražitý a stahuje tam cennější techniku. A zároveň samotný operátor je ve větším bezpečí, když nesedí přímo v dostřelu všech zbraní nepřítele.

Na FPV dronech je k dispozici obvykle pouze jediná kamera směřující přímo dopředu ve směru letu (nebývá úplně vodorovně, protože dron je při letu vpřed nakloněný podobně jako vrtulník při dopředném letu). Obraz se pak přenáší na obrazovku nebo do speciálních brýlí, a „pilot“ má pocit, jako by stroj řídil přímo z kokpitu. Většina ostatních dronů přitom přenáší několik úhlů pohledu a kamera se také může otáčet.

Velkou výhodou je kromě nízké ceny i relativní jednoduchost výroby. Na Ukrajině je nyní několik desítek společností, které měsíčně vyrobí desítky tisíc nejjednodušších dronů řízených z pohledu první osoby plus i neznámý počet jiných typů dronů. Pro zajímavost ještě řekněme, že výroba je vlastně „na objednávku“: operátoři výrobcům říkají, co potřebují, tedy například na jakých frekvencích, na jakou vzdálenost a s jakou municí plánují pracovat.

Počty na frontě používaných dronů jsou i díky tomu ohromující, rozhodně v porovnání i s jinými konflikty nedávné minulosti. Ukrajinci v květnu oznámili, že v rámci přípravy na protiofenzivu bylo postaveno a vycvičeno osm nových „úderných rot“, které byly vybaveny více než 3000 drony.

Přitom se ovšem předpokládá, že v květnu na frontě ukrajinské síly použily možná 10 tisíc kamikaze dronů. A zároveň přišla zřejmě o několik tisíc pozorovacích dronů, obvykle běžných komerčních typů. Velkou část z nich mají na svědomí ruské prostředky pro vedení elektronického boje.

Plánuje se přitom další růst. V rámci už déle běžícího programu „Armáda dronů“ chce ukrajinský stát údajně vycvičit 10 tisíc operátorů dronů: 7600 operátorů kvadrokoptér, se kterými se létá nejsnáze, 2000 pilotů FPV dronů a 400 operátorů dronů s pevnými křídly (tj. v podstatě malých letadel s klasickou geometrií).

Na ruské straně je situace v mnoha ohledech odlišná, ale cíl je stejný: počet dronů, hlavně FPV dronů, výrazně navýšit. Rozdíl je například pak v tom, že proces minimálně do nedávna probíhal zřejmě prakticky bez jakékoliv podpory z oficiálních míst, například tedy ministerstva obrany. Spoléhal údajně v podstatě na aktivitu dobrovolníků a jejich spolupráci přímo s bojovými jednotkami.

Situace se ovšem snad pomalu začíná měnit. Ruská armáda už drony začíná přijímat a objednala údajně první velkou sérii dronů řízených z první osoby. A Rusko nedávno uznalo závody FPV dronů, které jsou zásobárnou pilotů i zkušených techniků, za svébytnou sportovní disciplínu.

Zároveň je ovšem jasné, že proces nákupu zbraní je v Rusku tradičně zkorumpovaný, a tak není jasné, do jaké míry do něj tradiční dodavatelé a jejich armádní kontakty nechají vstupovat nové hráče. Tady nezbývá Ukrajině než doufat v to, že ruský systém bude sám sobě nepřítelem. Ale to neplatí bohužel vždy a všude.