Jsou drahé, těžké a pekelně nadupané. První dojmy z testu špičkových mobilů

Když kolem vás v Praze prochází exkurze asijských turistů, jeden stereotyp bude skoro vždycky platit: budou mít lepší fotoaparáty a mobily, než máte zrovna vy.

Tentokrát jsem si ale získal jejich neskrývaný obdiv. Když mě totiž míjeli, zrovna jsem fotil pražské panorama hned třemi mobilními telefony naráz. A rovnou těmi nejdražšími, které jsou teď na českém trhu k dostání.

Od dvou hlavních světových výrobců mobilů jsme do testu vzali jejich nejvyšší modely a přidali i nejdražší telefon od společnosti Google coby reprezentanta „budoucnosti systému Android“. Zatímco Samsung S22 Ultra je na trhu teprve tři měsíce, vlajkové lodi firem Apple i Google se prodávají již půl roku. Tedy žádný test žhavých novinek.

V našem testu nám šlo hlavně o srovnání fotoaparátů. Jak nejlepší mobily současnosti fotí a jak kvalitní videa natáčejí? Tam totiž mobily za posledních deset let urazily ohromný kus cesty, a to jak po stránce hardwarové, tak co se týče počítačového zpracování obrazu přímo v mobilu. Přestože většina lidí si tyto drahé přístroje nepořídí, řadu z novinek těchto „vlajkových lodí“ můžeme do pár let čekat i v dostupných telefonech střední třídy. Tak tomu alespoň bylo v minulosti.

Všechny testované telefony si byly velmi podobné svými rozměry, liší se prakticky jen v milimetrech. Dokonce i v názvech jsou si podobné, nejvyšší modely se honosí přívlastky Ultra, Pro nebo kombinací Pro Max. A po rozbalení jsem měl ze všech podobný dojem: to je tíha, doufám, že ho neupustím.

Od svých androidích kolegů se iPhony vždy trochu odlišovaly vzhledem a poslední generace si tento rozdíl udržuje. Tvarem se iPhone vrátil k osvědčenému designu čtvrté generace a nezdá se, že by na něm chtěl Apple něco zásadně měnit. Kombinace kovu, skla a keramiky působí luxusně, telefon subjektivně vypadal jako nejdražší ze všech testovaných.

Po vybalení si hned všimnete jedné nepříjemnosti. Telefon položený displejem vzhůru se na stole nepříjemně kolébá. Může za to zadní strana, která má v levém horním rohu vystouplý čtverec s trojicí fotoaparátů. Když telefon držíte v ruce, tak tato nerovnost nevadí, ale při položení na rovnou podložku je iritující.

Ale spraví to prakticky jakékoli pouzdro. U tak drahého telefonu je ostatně jeho zapouzdření rozumné. Jen pak samozřejmě ztratíte něco z toho prémiového vzhledu.

Výhodou nového iPhonu 13 je až neuvěřitelně výkonný procesor A15 Bionic, který si Apple navrhuje sám a vyrábí jej pro něj tchajwanská TSMC. Při běžném používání těžko doceníte, že v iPhonu 13 Pro Max je nejspíše výkonnější procesor než ve vašem počítači. Málokdy se dostanete k tomu, abyste výkon naplno ocenili. Pokud ale na telefonu třeba stříháte a renderujete video ve vysokém rozlišení, uvidíte opravdu významný náskok oproti konkurenci.

Novinkou třináctky, se kterou přišel Apple relativně pozdě, je superrychlý displej s obnovovací frekvencí 120 Hz. Pokud byste nevěděli, že je nový displej oproti předchozímu modelu dvakrát rychlejší, nejspíš byste si toho nevšimli.

„Ale garantuji vám, pokud si někdo navykne na 120 Hz displej, tak mu pak 60Hz displej bude připadat ošklivý,“ směje se známý recenzent mobilů Marques Brownlee. Spekuluje, že se rychlý displej už letos dostane i do levnějších modelů.

Přestože papírově má iPhone nejmenší baterii z testovaných mobilů, v praxi bez problémů vydržel celý den intenzivního používání, aniž byste museli sahat po nějakém úsporném režimu. Což je dnes u chytrých telefonů to nejlepší, v co můžete doufat. V neformálních srovnávacích testech baterií iPhone Pro Max vyhrává s nepřehlédnutelným náskokem.

Zajímavou drobností je prostorový senzor LiDAR na zadní straně. Můžete jej použít třeba k 3D skenování objektů nebo pro přesné měření vzdáleností v místnosti. Většina uživatelů ale možná nikdy nezjistí, že v telefonu vůbec něco takového mají.

Ovládání je rychlé, svižné a telefon je radost používat. Při používání je téměř nemožné jej nějak zahltit. Animace jsou svižné za všech okolností, což se ostatně u této cenové třídy očekává. A aplikace fotoaparátu je překvapivě promyšlená. K té se ale dostaneme příště.

Telefon k testu zapůjčil obchod Alza.cz.

Oproti ostatním telefonům v našem testu je Pixel 6 Pro o něco levnější. Jeho cenovka začíná o 15 procent níže než u Applu a Samsung. V ostatních parametrech přitom Google nezaostává. Jen ten displej by mohl lépe rozsvítit. Na plném slunci vypadal oproti Samsungu a iPhonu celkem bledě. Designem se Pixel trochu vymyká, o tom za chvíli. Materiálem zůstalo sklo Gorilla Glass, které je použito na přední i zadní straně telefonu.

Google vyrábí své vlastní telefony od roku 2016, ale podle některých je až šestá generace Pixelu skutečně vážným pokusem o vytvoření vlajkové lodi se vším všudy. Apple má svůj procesor A13 Bionic, Google do tohoto telefonu dal svůj kombinovaný čip Tensor, který by měl rovněž nabízet vysoký výkon zejména pro grafické výpočty a pro běh neuronových sítí.

V praxi se to projevuje třeba tak, že Pixel 6 velmi rychle a spolehlivě rozpoznává vaše hlasové pokyny, překládá z jednoho jazyka do druhého nebo retušuje fotografie bez nutnosti připojení k internetu.

Ve spojení se 120Hz displejem dostává Tensor možnost ukázat svou sílu. Projevuje se to celou řadou maličkostí, od plynulého posouvání webových stránek až po „pružné“ ikonky, které pohotově reagují na každé vaše zatažení.

Zabudovaný senzor otisků prstů je pod displejem a po počátečních problémech a následných aktualizacích už prý funguje o poznání lépe. Řada uživatelů si stěžovala, že od uvedení Pixelu Pro se v systému postupně objevilo více chyb. Od té doby se to Googlu podařilo něco z toho vylepšit, něco zůstalo.

Hned po rozbalení dostal Pixel body za to, že se po položení na stůl nehoupe. Daní za to je vystouplý pruh s fotoaparátem po celé šířce zadní strany telefonu. To můžete brát i jako výhodu, telefon za něj můžete uchopit třeba při vytahování z kapsy nebo tento prvek použít při držení, zapřením o prsty při psaní oběma palci.

Považuji to za chytré řešení, které kombinuje příjemné s užitečným. Je ale jasné, že někdo jiný to může naopak vnímat jako nevýhodu. Třeba výrobci pouzder, vyrobit dobré pouzdro na takový telefon není jednoduché.

Google používá své telefony jako „výstavní skříň systému Android“, vybrané funkce jsou však navrženy exkluzivně pro Pixel. Některé navíc zatím v Evropě nevyzkoušíme. Třeba „zvedání neznámých čísel automatickým asistentem“ zní velmi lákavě, funguje ale pouze v angličtině a ve vybraných regionech. Jiné fungují spolehlivě, třeba funkce „Právě posloucháte“ vám na spořiči obrazovky vždy a bez ptaní zobrazí název skladby, která hraje v okolí. Nic, bez čeho by se nedalo žít, ale opět jde o ukázku vysokého a chytrého výkonu přímo v zařízení, protože rozpoznání probíhá lokálně.

A samozřejmě jsou tu funkce pro chytré fotografování a úpravu fotografií. Telefony Pixel mají už od první verze pověst skoro až „magických“ zařízení, které umějí pomocí softwarové úpravy vytáhnout z obrazových senzorů maximum a dát uživatelům nečekaně dobré fotky. Ale konkurence nespí. Vydrží Pixelu náskok z minula? Dozvíte se v příštím článku.

Telefon k testu zapůjčil obchod Alza.cz.

Nejnovější telefon v našem testu měl oproti svým konkurentům několik měsíců vývoje navíc, jihokorejský výrobce jej představil až v únoru 2022. Přestože telefon nemá ve jméně označení „Note“, tělo ukrývá stylus pro přesné ovládání a psaní poznámek a jde v mnoha ohledech o nástupce prémiové řady Note. Klidně však můžete telefon používat, aniž byste toto pero kdy vytáhli.

Také tento telefon působí luxusně – může za to povedené matné provedení s lesklými prvky. Boční hrany jsou opravdu důsledně zaoblené, což občas znamená, že telefon držíte a nevíte, zda se omylem nedotýkáte displeje, který jde na obou stranách až do krajů.

Displej je jednoduše fantastický. Svítivost je vysoká nejen na papíře, ale i ve skutečnosti. Dokud si telefon nedáte na plném denním světle vedle ostatních, nedojde vám, jak velký rozdíl v čitelnosti to je. Samsung je ostatně na displeje expert a nemůžeme se divit, že do svého nejdražšího telefonu dá svůj nejlepší displej. Stejně jako jeho konkurenti má obnovovací fekvenci 120 Hz, což umožňuje plynulé listování. Jeho frekvence je však bezprecedentně variabilní: když telefon nepoužíváte na nic dynamického, sníží se až na 1 Hertz, tedy na jedno překreslení obrazovky za sekundu, což má výrazně šetřit baterii.

Baterie je opravdu velká, s 5 000 mAh je papírově zcela v čele smečky. Porovnávat výdrž baterií telefonů není jednoduché, hodně záleží na tom, co budete dělat. Už právě kvůli té zmíněné variabilní překreslovací frekvenci. Výdrž je rozhodně dostatečná, je to ale dobrá připomínka toho, že vše nestojí pouze na kapacitě baterie, roli hrají i softwarové a hardwarové odlišnosti.

Zadní strana telefonu působí na první pohled trochu nedotaženě. A opět se telefon po položení na stůl kolébá. Ale to vám nejspíš nebude vadit, pokud si telefon uložíte do pouzdra. A až uvidíte, co všechno telefon s fotoaparáty na zadní straně dokáže, snadno mu tuto vadu odpustíte. Při testování to byl totiž právě tento prémiový telefon – a jeho 10násobný zoom – který poutal největší pozornost.

Telefon k testu zapůjčilo české zastoupení společnosti Samsung.

Na první pohled jsou telefony v našem testu příliš… všechno. Příliš drahé, příliš těžké, vlastně až příliš výkonné. Pro většinu lidí je rozumnější a praktičtější pořídit si telefon za třetinovou cenu. Při běžném používání prakticky nenajdete nic, čím by superrychlý telefon vybočoval nad běžné chytré telefony.

Když jedete autem po silnici, je jedno, zda je jeho maximální rychlost 180 km/h nebo 350 km/h. Ten výkon sice pod kapotou cítíte v různých drobných náznacích, ale navenek se projeví spíše příjemnými drobnostmi.

Ale v jedné oblasti je vysoký výkon opravdu příjemný – a tou je fotografování a natáčení videí. To je pro supervýkonné telefony pomyslný závodní okruh, kde můžete jejich plyn sešlápnout naplno a opravdu zkusit, k čemu ten výkonný procesor opravdu je.

Mobilní telefony zcela změnily způsob, jakým na fotografii nahlížíme. Přispívají k tomu nejen stále lepší fotoaparáty, ale také softwarové zpracování obrazu a videa přímo v telefonu. Ještě před deseti lety bylo profesionální stříhání videa na mobilu prakticky nemyslitelné. Nyní se výrobci software začínají předhánět, kdo vám dá na mobilu k úpravám lepší funkce.

Pochopitelně, že si každý profesionální střihač raději sedne ke svému výkonnému desktopovému počítači, kde na dvou a více monitorech může udělat v nabraném materiálu opravdu pořádek a věnovat pozornost každému detailu. Na druhou stranu, ne každé video potřebuje takovou pozornost a často je rychlost důležitější než dokonale vyladěné střihy. Všechny telefony v našem testu jsou více než schopné video ve vysokém rozlišení 4k nasnímat, sestříhat, vyexportovat a publikovat.

Ne každý profesionál nad něčím takovým zajásá. Řada z nich bude mít dobré důvody, proč raději zůstanou u kombinace několika samostatných zařízení. Přesto je zde vidět posun. Natáčení videí na mobilní telefon sice neproniklo do Hollywoodu, ale pro většinového spotřebitele se focení a filmování díky výkonným telefonům opravdu zpřístupnilo a transformovalo.

V příštím díle se proto podíváme podrobněji na kvalitu fotografií, natáčení videí a vůbec na schopnosti drahých telefonů zastat hned několik zařízení naráz. A také si přečtete, jaké to je, běhat po městě se třemi superdrahými a supertěžkými prémiovými mobily v jedné ruce. Ačkoli… to si asi umíte živě představit sami.

Oprava: Opravili jsme překlep v názvu čipu.