Článek
Jedlý stavební materiál, připomínající pohádku o perníkové chaloupce, by už v blízké budoucnosti nemusel být jen záležitostí fantazie, píše deník Washington Post. Výzkumníci Kota Machida a Yuya Sakai z Tokijské univerzity totiž vyvinuli technologii k přeměně zbytků jídla na stavební materiál s vlastnostmi klasického cementu.
„Moje specializace je beton, takže jsem původně zkoumal beton. A ten má vysoce negativní dopad na životní prostředí, protože při výrobě produkuje oxid uhličitý. Hlavních surovin pro beton, jako vápence, navíc celosvětově ubývá. Chtěl jsem vytvořit nějaké materiály, které ho mohou nahradit, a to je to, jak jsem s vývojem začal,“ uvedl docent Sakai z Tokijské univerzity pro agenturu AP.
„Naším hlavním cílem je, aby tento cement nahradil produkty z běžného cementu a plastů, které mají mnohem větší environmentální dopad. Plasty při výrobě třeba potřebují surovou ropu,“ dodal jeho kolega Kota Machida.
Jak se čtyřikrát silnější beton vyrábí
Univerzitní vědci a zároveň přátelé z dětství založili vlastní startup na vývoj svého cementu teprve loni. Dnes už ale jejich podnik Fabula ve spolupráci s několika dalšími japonskými firmami vyrábí hrnky, příbory a nábytek. Produkovaný beton má prý ale potenciál k využití i na stavbách. A podle vynálezců má čtyřnásobnou pevnost v tahu než ten obyčejný. Proces jeho výroby přitom není zase tak složitý a vystačí vlastně s běžnými kuchyňskými spotřebiči.
„Zbytky jídla potřebujeme rozdrtit na prášek, ale abychom to mohli udělat, nejdříve je musíme vysušit. A potom je stlačíme a zhustíme pomocí tepla. Takže jde vlastně o tři kroky: sušení, drcení a lisování,“ vysvětlil Sakai.
Údajně jde o první takový proces na světě, při kterém někdo cement vyrábí výhradně jen ze zbytků jídla. Začátky jeho vývoje ale zase tak jednoduché nebyly.
„Zformovat perfektní beton bylo obtížné. I když jsme částice lisovali, nejdřív pořádně nedržely a zůstal nám jen prášek, jindy se to zase úplně rozteklo. V úvodu bylo hodně pokusů a omylů, což bylo dost náročné,“ dodal Machida.
Každé jídlo vyžadovalo speciální přístup
Sakai a Machida k výrobě cementu a následně betonu nejdřív používali dřevo. Až potom se přesunuli k čajovým listům, kávovým sedlinám, slupkám od ovoce i zeleniny, salátům a dokonce zbytkům od celých obědů. Aby ale držel výsledný tmel skutečně pohromadě, museli i oni sami nejdřív používat i kousky plastů. Až po měsících testů zjistili, že každý typ jídla vyžaduje při lisování speciální teplotu a tlak. Výsledek ale stál za to.
„Zvlášť atraktivní vlastností tohoto materiálu je, že jej můžete opětovně používat do nekonečna. Hotové prášky můžeme používat znovu a znovu a udržovat je v oběhu. Cílíme na to, aby cement z jídla byl recyklovatelný,“ uvedl pro AP dál Machida.
Stavební materiál z jídla má prý i specifický pach a chuť. Podle Sakaie by se z betonu mohly vyrábět například nouzové příbytky pro případy živelních a jiných katastrof. Jednotlivé kusy se totiž po uvaření dají teoreticky znovu jíst. Aby ho pak neokusovali hlodavci nebo hmyz, stačí na něj nanést vrstvu ochranného laku. Samotný cement je lehce rozložitelný, a potom, co už není potřeba, ho tak lze údajně prostě zakopat.
Výroba běžného cementu se podílí na světových emisí CO2 z osmi procent a zde by mohl nový nápad pomoci. Kromě toho prý ale může bojovat s krizí klimatu i na další frontě. U rozkladu klasických zbytků jídla se do ovzduší totiž uvolňuje metan. Fabula tak může šetřit i tyto emise. Jenom samotné Japonsko v roce 2019 vyprodukovalo okolo 5,7 milionu tun potravinového odpadu. Tamní vláda ho chce do roku 2030 snížit asi na polovinu.
