Článek
Není to zrovna dopravní prostředek pro rodinu. Do otevřeného kokpitu od pohledu futuristického plavidla se vejde akorát řidič a spolujezdec, přičemž navrch pojme asi 180 kilogramů nákladu. Zato se ale může prohánět takřka v jakémkoliv terénu – na sněhu a hlavně po vodě. Na její hladině jezdí rychlostí až 80 kilometrů v hodině.
Pohyb na souši i po vodě vznášedlu stejně jako v případě armádních strojů umožňuje polštář, do kterého dmychadla vhánějí proud vzduchu otvory ve dně trupu. V důsledku se takzvaná Arosa vznáší až 20 centimetrů nad povrchem a díky pružné, ale odolné, zesílené látce jí nedělá problém překonat leckterou překážku.
Řízení je podle výrobce snadné a cena není závratná
Americká společnost VonMercier se pyšní tím, že k manévrování vpřed, do boků, ale i vzad používá vlastní, patentovaný řídící systém. Řidič ovládá volantem tři elektrické rotory, které zpětným tahem zastávají i funkci brzdy. Podle výrobce je zastavit stejně lehké jako nastartovat. Pohon zajišťuje baterie a dojezd by podle dřívějšího modelu mohl být skoro 200 kilometrů při průměrné rychlosti 65 kilometrů v hodině. Karoserie je vyrobena z uhlíkových vláken a kovových slitin.
Prodejní cena komerčního vznášedla začíná na 100 tisících dolarech, tedy asi 2,35 milionu korun. Zájemci přitom mohou složit zálohu ve výši jednoho tisíce dolarů, která je ale po 30 dnech nevratná. V první sérii totiž firma plánuje vyrobit pouze 50 kusů a dodávat je už v letošním létě.
„V následujících letech budeme s výrobou dalších kusů pokračovat a VonMercier má plány i pro další modely,“ prozrazuje CEO a zakladatel firmy Michael Mercier pro SZ Byznys.
U první série se Američané nezastaví
Firma z USA nedávno zakoupila v Marylandu skladiště, které má sloužit jako montovna i jako showroom. Koncem minulého týdne pak zveřejnila první videa testů prototypu.
„Když jsem byl malý, představoval jsem si vznášedlo, co mělo lepší vzhled i výkon než kterékoliv jiné předtím. Za svou kariéru ve strojním inženýrství a produktovém vývojářství jsem nasbíral zkušenosti a znalosti, pomocí kterých jsem navrhl i vyrobil prototyp tohoto snu. A teď s naším týmem expertů a partnerů přinášíme sportovní vznášedlo Arosa na trh,“ uvedl již dříve šéf společnosti.
Sportovní Arosa vychází z dřívějšího modelu Supercraft, který společnost představila přes osmi lety, kdy ještě vystupovala pod jménem Mercier-Jones a cenu odhadovala na 75 tisíc dolarů. Pohon měl být hybridní a rychlost měla dokonce skoro o polovinu překonat rekordních 90 kilometrů v hodině pro vznášedla. Do roku měla podle médií vyrobit 60 kusů.
Proč firma nepřišla se vznášedlem před osmi lety?
„V roce 2014 byl VonMercier ještě pořád ve fázi průzkumu a vývoje, produkci jsme ještě nezačali. Od té doby jsme ještě měnili design, také původní hybridní pohon na plně elektrický a provedli jsme i několik dalších uživatelských vylepšení na základě výsledků testů. Rovněž jsme ještě zlepšovali patentovaný systém řízení pohonu do boků,“ vysvětluje Michael Mercier nyní pro SZ Byznys.
„Financování bylo další faktor. Firma v tomto ohledu, ale i ve výrobě udělala výrazný pokrok loni a letos, kdy jsme dokončili práci na formách a materiálech pro karoserii z uhlíkových vláken,“ dodává šéf společnosti.
Magazín Robb Report uvádí, že nové sportovní vznášedlo slučuje ty nejlepší díly ze sportovních vozů a jachet pro jízdu na jakémkoli typu terénu. „Je to, jakoby Bugatti a Sunseeker měli dítě,“ píše doslova.
Sověti přišli s výsadkovým vznášedlem
Na vývoji vznášedel pro armádní účely v podobě výsadkových vozidel se už od roku 1964 výrazně podílel bývalý Sovětský svaz. Jejich výhodou je to, že nemají žádný ponor, a proto jsou na vodě prakticky nezranitelná klasickými námořními zbraněmi jako akustickými minami a torpédy.
V roce 1970 přišel SSSR s první výsadkovým vznášedlem, Projektem 1232, které je dnes známé jako „Zubr“ a staví ho loděnice Ruska i Ukrajiny. Z dalších zahraničních zemí ho používá ale i Řecko nebo Čína. Největší armádní stroje tohoto typu mají jak příďovou, tak záďovou rampu, z nichž se mohou díky nosnosti pro 130 tun nákladu vylodit například tři tanky typu T-80B nebo PT-76 se zhruba 200 vojáky nebo třeba i deset obrněných transportérů BTR-70 se 140 vojáky či 360 vojáků s plnou výbavou.
Projekt 1232.2 neboli „Zubr“.
