Ruská hybridní válka nepřesvědčuje. Cílem je zpochybnit hledání pravdy

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pohádali jste se s kamarádem, kterého jste dlouho neviděli. Víte, že své názory nemůžete otevřeně říct ani na rodinné oslavě, odpálili byste lavinu nadávek. Cesta domů trvá dlouho kvůli nějakým protestům. Na sociálních sítích se zase řeší manželství pro všechny, kroutíte hlavou, jaké nenávistné argumenty si lidé vyměňují. Zaradovali jste se, že vám někdo odpověděl na inzerát, ale po krátké konverzaci vidíte, že jde o podvod.

Každý z těchto všedních momentů mohl být výsledkem cílené informační operace cizího státu. Nebo také ne.

Nemáte šanci to zjistit. A o to právě v hybridní válce jde.

Aniž si to obvykle uvědomujeme, účastníme se těchto malých bitev i my. „Informační působení je a vždy bylo neodmyslitelnou součástí vojenských aktivit,“ píše v knize Za zrcadlem bezpečnostní odborník Otakar Foltýn.

Ničení vojenských cílů se podle něj v 21. století stává méně důležité: „V prostředí prorostlém informačními technologiemi nabývají na důležitosti informace.“

Většina Čechů si okamžitě vybaví – i díky historické zkušenosti s předlistopadovým režimem – propagandu. Tedy cíleně zkreslené zprávy, které mají politický nebo mocenský cíl.

Přesně před dvěma roky jsme zažili neobvyklou situaci. Ruskem podporovaná mezinárodní média více než týden neurčitě přešlapovala na místě. Na popírání invaze bylo pozdě. A propagandou netrpělivě očekávané vítězství nepřicházelo.

Do osudného 24. února 2022 byl úkol proruských kanálů jasný: bagatelizovat varování týkající se připravované invaze na Ukrajinu. Pak měla podle ruského plánu následovat blesková operace. Útěk, vražda, nebo sesazení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. A samozřejmě dosazení nového vedení.

Jenže Ukrajina se – navzdory očekávání mnoha expertů – dokázala bleskovému útoku ubránit, a brání se mu dosud. Připravené oslavné zprávy, které měly mezinárodně vysvětlit a „prodat“ invazi na Ukrajinu, byly nepoužitelné. Namísto toho se ruská propaganda pustila do dlouhodobého ovlivňování mezinárodního narativu.

Velká část české populace nebyla – ani rok po Putinově invazi na Ukrajinu – přesvědčena o tom, že je český informační prostor válečným kolbištěm. Podle výzkumu z března 2023 pouze 37 % respondentů souhlasilo s tím, že se informační válka vedená Ruskou federací dotýká Česka. Je to výrazně méně než bezprostředně po začátku invaze.

„Jinými slovy, velká část občanů nechápe, že v lodi je díra a pomalu se potápí,“ varuje politoložka Eva Klusová, která se zabývá vzděláváním veřejnosti o riziku dezinformací.

Je vidět, že čím dál menší část veřejnosti se domnívá, že se hybridní a informační válka Česka týká. Bezpečnostní informační služba naopak uvádí, že trend je přesně opačný.

Bezprostředně po začátku invaze na Ukrajinu byla veřejná podpora Ruské federace marginální: „Z toho důvodu byla minimální i činnost proruských aktivistů. Postupně se však část z nich ve své podpoře Ruské federace zatvrdila a dokonce radikalizovala,“ píše se ve veřejně dostupné výroční zprávě BIS za rok 2022. „Intenzivně pak šířili narativy konvenující ruské propagandě a v průběhu roku propojovali své aktivity s dalšími antisystémovými aktéry.“

Jako konkrétní příklad Bezpečnostní informační služba uvádí třeba organizované akce: „Prolínání proruských narativů vyvrcholilo protivládními demonstracemi v druhé polovině roku 2022,“ stojí ve zprávě. „Vystoupili na nich rovněž někteří proruští aktivisté.“

Takové protesty, které ukazují „slabost Západní Evropy“, pak samozřejmě dobře zapadají i do televizních zpráv na ruských obrazovkách. „Z protivládních protestů se stalo téma pro ruskou domácí propagandu. Jejich pokrytí ruskými médii bylo silně tendenční.“

„Na vznik a vývoj protestního hnutí v ČR nicméně Rusko nemělo přímý vliv,“ dodává BIS k protestům z roku 2022. 

Je zjevně nutné dávat pozor, aby se nezaměňovala příčina a následek. Ano - prakticky každé protivládní protesty vyhovují ruské domácí propagandě, a splňují i klasické destabilizační cíle v rámci informační války. To ale v žádném případě neznamená, že každá kritika vlády má svůj původ v propagandě a dezinformacích.

A naopak. Zdaleka ne vše, o co informační vlivové operace nepřátelských mocností usilují, je na první pohled spojené s nějakou mezinárodní politikou.

Ruská strategie pro hybridní válku kombinuje klasické „kinetické“ bojové prostředky s méně tradičními informačními operacemi. Mezi tyto ne-kinetické nástroje patří třeba propaganda, dezinformace nebo získávání spolupracovníků ke špionáži. Důležitou součástí je možnost popřít, že jsou tito spolupracovníci napojeni na nějakou centrálu. Často totiž o svém napojení ani nevědí.

Během probíhající války by se mohlo zdát, že se veškeré úsilí ohledně šíření dezinformací upne směrem k ovlivňování názoru veřejnosti ohledně tohoto tématu. A v roce 2022 se skutečně velká část tzv. „dezinformační scény“ zaměřila právě na aktuální konflikt. „Po zahájení ruské invaze na Ukrajinu ztratilo téma covid-19 mediální pozornost a aktivisté působící na české dezinformační scéně se plně přeorientovali na podporu aktivit Ruské federace,“ uvádí BIS ve veřejné zprávě.

Kdo by ale předpokládal, že cílem těchto dezinformací je prvoplánové zvýšení popularity Ruska, mýlil by se. Podobně radikálnímu sdělení by české publikum – převážně sympatizující s napadenou Ukrajinou – nebylo otevřené.

„Dezinformátoři se vzhledem k malému počtu prorusky orientovaných občanů snažili propojit pokračující válku na Ukrajině se sociálně ožehavými tématy,“ napsal ve vyjádření pro Seznam Zprávy Benedikt Vangeli, vedoucí Centra proti hybridním hrozbám.

Šlo třeba o růst cen potravin nebo energií, což jsou celospolečensky palčivá témata.

„Cílem bylo zneužít frustrace části společnosti podobně jako v době pandemie covidu-19,“ vysvětluje Vangeli. „Aktéři se soustředili zejména na tvrzení, že vláda věnuje větší pozornost uprchlíkům ze zahraničí než domácím občanům a že český stát ztrácí svou svrchovanost a jedná ve prospěch cizích zemí.“

Jako konkrétní příklad aktivity podporující politické a vojenské zájmy Ruské federace uvádí Ministerstvo vnitra různé aktivity a petice za mír: „Tváří v tvář hrozbě vojenské agresi však pacifismus může fungovat přímo kontraproduktivně, přičemž v takových momentech je racionální se ptát, v čí prospěch volání po míru reálně působí.“

Různé české spolky v rámci svého usilování o mír přímo či nepřímo podporují zájmy Ruské federace. Například tím, že protestují proti dodávkám zbraní napadené zemi.

„V případě českých mírových hnutí (…) nemáme informace o jejich přímém propojení s Ruskou federací,“ píše analýza. „Přesto lze konstatovat, že mírový narativ ve vztahu k válce na Ukrajině podporuje strategické a geopolitické zájmy Kremlu.“

Usilování o mír je mnohem stravitelnější pilulka než přímá podpora válečného agresora. Ale i kdyby české publikum tuto rétoriku odmítlo, i tak splní svůj účel: Rozdělí občany na „chcimíry“ a „chciválky“ a nechá je, aby se mezi sebou hádali.

Cíle hybridní války podle politoložky Klusové zůstávají dlouhodobě stejné: „Co nejvíce uškodit, paralyzovat, ochromit instituce. Třeba tím, že narušíte důvěru občanů ve stát a jeho instituce, nebo polarizujete a radikalizujete společnost tak, že se všichni navzájem budou nesnášet.“

„Vidíme pokračující trend informačního působení ze strany Ruské federace (…) ve smyslu posilování existujících společenských pnutí a ovlivňování veřejného dění za pomoci jemu nakloněných aktivistů,“ připomíná Vangeli.

Polarizace společnosti je samo o sobě téma polarizované. Podílí se na něm totiž několik jevů souběžně. Komunikace je díky internetu rychlejší a bezprostřednější. Sociální sítě i online média v rámci souboje o pozornost čtenáře upřednostňují emocionálně nabité zprávy a třeskuté vyhrocené diskuze.

„Polarizace probíhá zpravidla na hodnotových a kulturních tématech, na kterých se dá společnost rozštěpit do kmenů ovládaných emocemi,“ připomíná informatik Josef Holý, který studuje vztah technologií a dezinformací. „Na otázkách ekonomické politiky širokou společnost zpravidla nerozdělíte, ale na manželství pro všechny ano.“

„O kauzálním vztahu mezi hybridním působením a kampaněmi na území ČR a polarizací a destabilizací společnosti u nás nepochybuji,“ napsal pro Seznam Zprávy expert na kyberbezpečnost Petr Špiřík z PwC Česká republika. „Zároveň ale nejsem příznivcem toho vidět za vším Rusko. Sami jsme schopni k polarizaci přispět. Jsou i další hráči, včetně běžných politických stran, pro které je takový chaos žebříkem k moci.“

Hybridní válka ruského stylu ostatně nemá za cíl někoho přesvědčovat. To je příliš drahé a pracné. Namísto toho zaplaví informační prostor. Nepravdami, polopravdami, pravdami, názory a hlavně vyhrocenou, emocemi nabitou rétorikou.

Namísto nějakých pečlivě připravených sdělení je tak pro ruské hybridní operace typická strategie zahlcení. „Cílem není chirurgické podsunutí jednoho názoru, ale destrukce samotného přesvědčení, že je možné poznat pravdu,“ vysvětluje expert Špiřík. „To povede k rezignaci a apatii a obecné nedůvěře.“

Lze to přirovnat k hadici plné bahna. Pokud dlouhodobě informační prostor „zašpiníte“, brzy se – alespoň naoko – smažou rozdíly. Časem všichni křičí, všichni jsou od bahna a nikdo nikomu nemůže věřit. Pak je snadné si říci, že ani nemá cenu hledat, kde je pravda. Třeba bude někde uprostřed. Nebo žádná pravda není.

„Dezinformace znesvářují rodiny, podrývají důvěru v demokratické instituce i ve výsledky demokratických voleb,“ vysvětluje Markéta Gregorová, česká europoslankyně za Piráty, členka Zvláštního výboru pro zahraniční vměšování do všech demokratických procesů v Evropské unii, včetně dezinformací. „Používám v souvislosti s tím slovo naleptat. Protože dezinformace postupně ve společnosti naleptávají vrstvu za vrstvou a u každého jednotlivce páchají často trvalé škody.“

Odborníci, které redakce oslovila, se shodli, že není žádný jednoduchý způsob, jak dezinformacím čelit. Zároveň ale varovali před apatií – právě rezignace na současný stav je totiž jedním z kýžených efektů hybridních operací.

A pocit bezmoci je největším úspěchem hybridní války. Opticky totiž stírá rozdíl mezi demokracií a diktaturou. Pokud lidé nemají důvěru v politický systém, ztrácí tento systém v jejich očích legitimitu, bez které se neobejde.

Paradoxní je, že demokratické státy umožňují snadné šíření téměř libovolných informací – a tím i dezinformací – v mnohem větší míře než přísné autoritářské režimy Ruska nebo Číny. „Díky tomu je hybridní konflikt s nimi v podstatě asymetrický,“ připomíná odbornice na bezpečnost Adéla Klečková. „Ano, zneužívají naší otevřenosti. Manipulativního obsahu je na síti pořád výrazná menšina. Ale má agendu, je vytvořen a cíleně šířen úmyslně, je zabalen do emocí, proto je nebezpečný.“

Špinavou informační válku zkrátka nelze vyhrát bez následků. I kdyby se nějakým zázrakem (dokonalou legislativou, geniálním algoritmem) podařilo dezinformace vymýtit… Podezřívavost vůči ostatním nás už ušpinila. Řada lidí ztratila důvěru v systém a nemají pocit, že by se měli podílet na jeho obnově.

„K vítězství zla stačí, aby dobří lidé nečinně přihlíželi,“ připomněl ve svém „posmrtném vzkazu“ ruský aktivista Alexej Navalnyj. „A tak nebuďte nečinní. Nesmíte se vzdát.“